Středa, 25. března 1874

Rozhodně si myslím, že Paul je buď šílený, nebo opilý. Ráno jsem si dávala čaj a on, protože jsem odstrčila jeho šálek, hodil ho tak blízko k mému obličeji, že mě zasáhly všechny cákance. Walitský vyděšeně vykřikl, že mě to mohlo znetvořit. Šálek se převrátil na stole a u skříně se rozbil. Od toho věčného vysedávání se služebnictvem zhrubl a je nesnesitelný. Máma ho zavolala a vynadali mu, ale pak mě po celý den mučili.
Dnes jsem byla poprvé u Laussela a jako zkoušku jsem hrála kus sonáty. Měla jsem strašný strach. Jdeme k Howardovým. Zůstávám dole s Lise, která je dnes krásná — je teď hezčí než Hélène.
Cestou zpátky zdálky zahlédnu Wittgensteina a Lambertyeho. Fedus je tak malý vedle toho mužského Obelisku.
Odtamtud do obchodu s potravinami. Adam strašně špatně vaří, zanedbává to a skoro pořád mám teď hlad.
Zítra střelba na holuby, nevím, jestli půjdu, možná ve tři hodiny;
Měla jsem velkou chuť se smát, když jsem viděla svého přítele Charlese, a máma se na něho podívala; ten nešťastník se tentokrát neodvrátil tak prudce!
Prosila jsem Boha o tolik věcí, že jsem si myslela, že nedostanu vůbec nic. Vždyť prosím o všechno, co si může přát ta nejšílenější ctižádost. Takže už neprosím o dostihové koně — a to je velká oběť.
Jsi malá Polykratka, má drahá.