Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 25. března 1874

Rozhodně si myslím, že Paul je buď šílený, nebo opilý. Ráno jsem si dávala čaj a on, protože jsem odstrčila jeho šálek, hodil jej tak blízko mé tváři, že mě zasáhly všechny cákance. Walitský začal křičet, poděšen, že by mě to mohlo znetvorit. Šálek se převrátil na stole a u skříně se rozbil. Pořád se plácá se služebnictvem — to ho udělalo hrubým a nesnesitelným. Máma ho zavolala a vynadali mu, ale pak mě po celý den mučili.
Dnes jsem byla u Laussela poprvé a jako zkoušku jsem hrála kus sonáty. Měla jsem strašný strach. Jdeme k Howardovým. Zůstávám dole s Lise, která je dnes krásná — je teď hezčí než Hélène.
Při návratu zdálky zahlédnu Wittgensteina a Lambertyeho. Fedus je tak malý vedle toho mužského Obelisku.
Odtud do obchodu s potravinami. Adam strašně špatně vaří, zanedbává to a skoro pořád mám teď hlad.
Zítra střelba na holuby, nevím, jestli půjdu, možná ve tři hodiny;
Měla jsem velkou chuť se smát, když jsem viděla svého přítele Charlese, a máma se na něho podívala; ten nešťastník se tentokrát neodvrátil tak prudce!
Žádala jsem Boha o tolik věcí, že jsem si myslela, že nedostanu vůbec nic. Žádám přece všechno, co si může přát ta nejšílenější ctižádost. Takže už nežádám o dostihové koně — a to je velká oběť.
Jsi malá Polykratka, má drahá.