Pondělí, 23. března 1874
# Lundi, 23 mars 1874
Přicházím každé ráno k mámě a k tetě připravovat náš odjezd z Nice.
Je viens tous les matins chez maman et ma tante préparer notre départ de Nice.
Všichni jsou stále tady, a pokud Lambertye odjel, to nevadí. Mámo, žertem říkáš hlouposti; neznám Lambertye'ho1
*Tous sont encore ici et si Lambertye est parti ça ne fait rien. Maman, par plaisanterie tu dis des bêtises; je ne connais pas Lambertye*
Vracím ty šedé šaty a platím polovinu. Je chladno, zvlášť když vycházím (modré šaty, vlasy na šíji a na zádech, dobře), slečna Collignon je s námi, se mnou a Mašenkou, ale necháváme ji v přístavu. Padá pár kapek deště a jako ubohá pěstěná rostlina, kterou zalijí a která se vzpřímí, vracím se k životu. Vzduch si zachovává svěžest; je na Promenádě několik lidí, Fedus, jasný jako jaro, je s hrbáčem. Nesměje se tolik, ale dívá se slušněji , pak vidíme Wittgensteina se svou ženou v nádherné toaletě. Odvrátila jsem se, protože jsem nechtěla, aby ta žena viděla, že se červenám. Potkali jsme je třikrát. Je to neštěstí červenat se takhle kvůli všem kolemjdoucím. Kdyby aspoň byl Wittgenstein sám, ale když je se svou ženou, jsem si jistá, že zrudnu. Působí na mě dojmem, že je velmi nemocná, ne-moc-ná. Když kráčí, připadá mi, že trpí a že by ji jeden pohyb navíc položil na zem. Dnes ráno dorazily rukavice a sedí mi velmi dobře. Jsem v zoufalství kvůli svým šedým šatům. Teď zůstávám bez šatů, všechno, co se dělá, je k lepšímu, tyto šaty by byly jakási napodobenina Galvových a nechci napodobovat. Nechám si ušít jedny z fouláru écru, skoro bílého. Při večeři máma, jakoby mě chtěla přimět zůstat v Nice, říká se smíchem: – Tady ty kožené kalhoty Lambertye neodjely, viděla jsem ho dnes a zůstává ještě měsíc a půl. Tentokrát jsem předstírala, že jsem rozzlobená: – Mámo, prosím tě, přestaň s Lambertye'm, neznám Lambertye'ho, ale s těmito hloupými žerty dáváš všem právo si dělat legraci a končí to tím, že se červenám kvůli každému sluhovi! Musím kroutit obličej ze strachu, abych se nezačervenala; bojím se při usedání ke stolu na večeři, abych se nezačervenala kvůli jménu nějakého sluhy!1 1: Pozn. překl.: V originále rusky. To je naprostá pravda. Bojím se vejít do pokoje, kde jsou všichni, ze strachu, abych se nezačervenala. Je to pravé neštěstí. Pokusím se při usínání vymyslet šaty. [Na okraji: Když jsem chtěla natáhnout2 svůj budík, všimnu si, že je rozbitý. Ručičky padají. Vzala jsem starý a zabralo mi to půl hodiny uspořádat, rozeznít, zkontrolovat. Mám před sebou tři. Nevím, jestli se zítra probudím.] 2: Pozn. překl.: V originále anglicky: „wind up" — natáhnout (hodiny).
Je refuse mon costume gris en payant la moitié.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky. ↩