Pondělí, 23. března 1874

Přicházím každé ráno k mámě a k tetě připravovat náš odjezd z Nice.
Všichni jsou stále tady, a pokud Lambertye odjel, to nevadí. Mámo, žertem říkáš hlouposti; neznám Lambertye'ho
Vracím ty šedé šaty a platím polovinu.
Je chladno, zvlášť když vycházím (modré šaty, vlasy na šíji a na zádech, dobře), slečna Collignon je s námi, se mnou a Mašenkou, ale necháváme ji v přístavu.
Padá pár kapek deště a jako ubohá pěstěná rostlina, kterou zalijí a která se vzpřímí, vracím se k životu.
Vzduch si zachovává svěžest; je na Promenádě několik lidí, Fedus, jasný jako jaro, je s hrbáčem. Nesměje se tolik, ale dívá se slušněji, pak vidíme Wittgensteina se svou ženou v nádherné toaletě. Odvrátila jsem se, protože jsem nechtěla, aby ta žena viděla, že se červenám.
Potkali jsme je třikrát. Je to neštěstí červenat se takhle kvůli všem kolemjdoucím. Kdyby aspoň byl Wittgenstein sám, ale když je se svou ženou, jsem si jistá, že zrudnu. Působí na mě dojmem, že je velmi nemocná, ne-moc-ná. Když kráčí, připadá mi, že trpí a že by ji jeden pohyb navíc položil na zem.
Dnes ráno dorazily rukavice a sluší mi velmi dobře. Jsem v zoufalství kvůli svým šedým šatům. Teď zůstávám bez šatů — ale co se dělá, dělá se k lepšímu: tyto šaty by byly jen napodobeninou Galvových a napodobovat nechci.
Nechám si ušít jedny z fouláru écru, skoro bílého.
Při večeři máma, jako by mě chtěla přimět zůstat v Nice, říká se smíchem:
Tady ty kožené kalhoty Lambertye neodjely, viděla jsem ho dnes a zůstává ještě měsíc a půl.
Tentokrát jsem předstírala, že jsem rozzlobená:
Mámo, prosím tě, přestaň s Lambertye, neznám Lambertyeho, ale těmi hloupými žerty dáváš všem právo si dělat legraci a končí to tím, že se červenám kvůli každému sluhovi! Musím se šklebit ze strachu, abych se nezačervenala; bojím se, když si sedám ke stolu k večeři, abych se nezačervenala kvůli jménu nějakého sluhy!
To je naprostá pravda.
Bojím se vejít do pokoje, kde jsou všichni, ze strachu, abych se nezačervenala. Je to pravé neštěstí.
Pokusím se při usínání vymyslet šaty.
[Na okraji: Když jsem chtěla natáhnout svůj budík, všimla jsem si, že je rozbitý. Ručičky padají. Vzala jsem starý a zabralo mi to půl hodiny ho uspořádat, rozeznat, zkontrolovat. Mám před sebou tři. Nevím, jestli se zítra vzbudím.]

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky.
Pozn. překl.: V originále rusky.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „wind up" — natáhnout (hodiny).