Právě jsem se oddala šílenému tanci v košili před vysokým zrcadlem, a pak, a pak... stuha od košile se přetrhla a ta spadla, ale kvůli ubohé stuze jsem se nepřerušila a pokračovala jsem z plna hrdla. Byla by ze mě dobrá tanečnice, zejména pro živý, čilý tanec. Je deset hodin, před čtvrt hodinou mě opustila Mačenka, dlouho jsme si povídaly, zatímco jsem se česala, pak jsem si sedla na zem na prostěradlo, které Josefína rozložila před zrcadlem (abych si neušpinila jezdecký kostým, zítra pojedu), a poslouchala jsem její vyprávění o jejich společnosti, o jejich plese, o jejich bataklánech, protože jeden mají; jen má jiné jméno, připadá mi, že se baví jako blažení. Vyprávěla mi , že jednoho dne jely, Mačenka a paní Hamsleyová, v otevřeném kočáře s nějakým pánem, který celou dobu hrál na housle, cesta trvala čtyři hodiny. Zkrátka mají všechno v malém a ošklivém, bezpochyby, ale všechno, všechno, všechno! Pak mi vyprávěla, jak se vdala. Poslední tři dny prohrávám na ruletě, malé domácí ruletě. To mě nudí. Vyšla jsem na půl hodiny, kterou jsem strávila ve vile, kde jsou všichni s Biasini. Plán je skoro dokončený. Proč už není vidět Féduse? Baron odjel. Kněžna a Huba jsou v žalu. U Průlivu bylo několik osob. Ta odporná Rosalie Léonová se prochází v kupé s holčičkou pěti až šesti let. Je ošklivá a stará a má štiplavý výraz a tvář pokrytou pihami. [Na okraji: Mám dvě nové adorace: — 1° obyčejní psi. 2° Paříž. Cítím krajní potěšení jmenovat její ulice, náměstí atd.] Immensus se neukazuje, včera jsem ho však viděla pěšky, celého červeného. Jeho žena mi je nesympatická. Hraji ještě před večeří, abych nemusela hrát s tím ošklíkem, s tím Abrialem. Není mi rovný, až budu mít záležitost u soudu, zavolám ho. Během všech svých lekcí jsem je místo poslouchání myslela na něho a viděla jsem ho na schodech teras, které se postaví u 55, na cypřišové aleji. — Je teplo a už nejsem ta samá, mám ráda chlad. Můj tón pleti ztemněl a mé tváře nepřetržitě hoří, ale pak jsem bledá. Večer dýchám a zejména dnes večer jsem vyšla na terasu a procházela se, obdivujíc nový měsíc, svěžest noci a hvězdy. Zdálo se mi, že není nic krásnějšího než noc, ale ráno při východu slunce jsem si myslela totéž o ránu. Mám ráda ráno a večer, odpoledne mě unavuje, v létě samozřejmě. Nemohu myslet bez nadšení na rána v Baden-Badenu. Ty nádherné stromy, ty trávníky, ty potoky, ty malé můstky. Není možné dát představu o všech těch romantických a elegantních krásách, a zároveň pečlivě udržovaných. Ti, kdo znají ráno v Baden-Badenu, nepotřebují, aby jim je někdo popisoval, a já se cítím neschopná dát o tom nejmenší představu. Umím jen obdivovat, rozumět a cítit.