Začalo období větrů. To je smutné.

Simone mě unavuje víc než cokoli, tolik na sebe nechává čekat. Ale teď vyjíždíme vždycky ve čtyři hodiny. Hudba a svět jsou u konce, když dorazíme, nemám ostatně velký zájem poslouchat tu krásnou hudbu, co se týče světa, na ten jsem zapomněla. Vévodkyně de Mouchy se procházela v landau s Obeliskem, krásnější než kdy jindy, je dobře vidět, že se vdává. Řekla vévodkyni něco, přitom se na mě dívala a trochu se usmívala, jako by říkala: Tamhle to děvče, že je to milé dítě, nemyslíte? Myslím, že za to vděčím Fédusovi, který mě také pokládá za milé dítě. Dívá se na mě, jak se máma dívala na Clémentine Durandovou. To je vysvětlení záhady. Od muže to příliš nestojí za řeč, ale... Už několik dní se neukázal. Byla jsem tím tak rozladěná, že všichni si mysleli, že na mě kouká. Máma, teta, dokonce i Walitský a Pavloucha. Protože jsem byla dnes tak rozladěná, prohrála jsem, ale nebyla jsem rozladěná kvůli penězům, ale tím, že si všichni mysleli, že nikdy neprohrávám, že jsem vždycky vyhrávala. To však není správné přirovnání, ale rozumím tomu,¹ co chci říct: jsou takové chvíle. ¹: Pozn. překl.: V originále rusky. Když se mi trochu zdá, že se mi Fédus trochu líbí, ale samozřejmě jen velmi málo, a vzhledem k tomu, že tu téměř nikdo není, je přece jen lepší než Emile d'Audiffret, a já nemohu žít bez nějaké představivé hlouposti. Jen abych měla cíl procházky. Hamilton se mi líbí natolik, že na světě není nikdo, kdo by se mi mohl líbit stejně, a to všechno nejsou než žerty, hlouposti. Tak málo se mi zdá, že se mi Fédus líbí, že to vypadá směšně. Už jen zmínit takovou bezvýznamnou potvoru je příliš. A dívám se na něj vždycky víc než na mnoho mužů, víc než na starého Galve například, ale vůbec ne jako na muže.^{1 1}: Pozn. překl.: V originále rusky (část v kurzívě). Včera večer jsem si pomyslela, že jsem včera v deníku příliš silně vyjádřila svou mrzutost, ale dnes jsem změnila názor, protože jsem mrzutá. Opravdu bych se neměla nechat unášet takovými hloupostmi, protože v jednu chvíli jsem mrzutá, ale jindy vůbec ne, ale abych měla deník, který zachycuje [Škrtnuto: buď věrný portrét] věrně všechny mé nejmenší myšlenky [Škrtnuto: v této době.], vzpomínám si na všechno.¹ Bylo by mi to velmi líto, kdyby někdo mou myšlenku chápal jinak a myslel si, že mým záměrem při tomto vysvětlování je něco skrývat. ¹: Pozn. překl.: V originále rusky (část v kurzívě). Jaký je Paul darebák, neumí nic než divadlo, herečky, bankety, zvlášť když si vzpomenu, že po příjezdu sem mluvil o výchově dětí a že jsem doufala, že z něj něco udělám. Večer mi Dina četla tři kapitoly ze zelené knihy, za pět franků, protože jsem si přísahala, že do ní sama číst nebudu. Nakonec jsme znovu a znovu mluvily o sázce, navrhovala jsem jí ještě tisíc franků za to, aby mu, až Fédus po vyslechnutí jejích slov otevře úžasem ústa nebo aby odpověděl, hodila do úst kandovanou třešni. Jsem sama, píšu, ale ještě se směju při představě jeho tváře, až dostane bonbón. Ale ona bonbón odmítá, ačkoli souhlasí se starší sázkou. To všechno je jen velká hloupost, kterou Dina nikdy neudělá, a jsem dost pošetilá, že ztrácím čas mluvením o tom. Ale protože nás to baví! Ten cara gioia¹ Lambertye si bere příliš krásnou ženu na to, jaký je? Obávám se, že ho... ¹: Pozn. překl.: Italsky „milá radosti" – ironické oslovení.