Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa, 18. března 1874

Nice už neexistuje, je léto! Je léto. Nemohu se z toho vzpamatovat. Nikdo na promenádě!
Proč přehánět? Ještě je tam nějaká společnost, hlavně na Průlivu, ale málo. A společnost dosti nezajímavá. Malý Charles se pořád odvrací, nic nového, leda že se Lambertye žení. Ale to je jen domněnka — supozice.
Slavnost, kterou uspořádali, totiž vévoda a vévodkyně de Mouchy, byla oslavou zasnoubení Obelisku a Féduse.
To všechno jsou moje domněnky — ostatně docela dobře podložené. A pak letos se žení naprosto všichni.
Za současného stavu věcí se mladí muži žení zřídka, žení se ti, kteří jsou sežraní moly (máma říká, že moli sežrali Lambertyeho).
Staré moly, jak říká Dina. Lewin je také sežraný moly. Viděla jsem paní Sabatierovou, slečnu Sabatierovou a pana Lewina pěšky poblíž klenotníků.
Ale je nepříjemné, že se Lambertye žení. Jsem vždycky mrzutá, když se někdo žení. Nemám ráda ženaté muže. Ale tentokrát je to zvlášť nepříjemné. Zdá se mi, že se mi nikdy nelíbil, ale je to přece jen nepříjemné. Píšu toto, abych se nemusela stydět za takovou hloupost, a proto, že mé dřívější zápisy neobsahovaly to, co píšu teď; vskutku se stydím, že jsem mrzutá. Čím je pro mě? Ale je to přesto nepříjemné, tak nepříjemné, že mi to zkazilo náladu na celý den. Tím spíš, že si ze mě dělali legraci. Stačí, aby si ze mě kvůli někomu dělali legraci, a ten někdo se ožení.
[Na okraji: Teď se mi zdá, že i Fédus je jedinečný ve svém druhu a že nebude mít sobě rovného. Mrzutost téměř úplně zmizela.]
Jenže nemohu bez smíchu myslet na Féduse po boku Obelisku. Všimla jsem si, že má rád obelisky, Valsenterovou například a několik dalších tohoto druhu.
Je mírně, ale ne teplo, a to mi stačí. Jsem dcera Severu, horko mě ničí.
Jak může Obelisk souhlasit s tak malým manželem? Dnes večer nehraju, nechci Paulovi vzít všechny peníze.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky. ↩