Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý, 17. března 1874

# Mardi, 17 mars 1874

Vycházím pěšky s tátou (modré šaty, dobře), začína být teplo a já se stávám nešťastnou; není pro mě nic nepříjemnějšího než horko, nemohu si užívat ničeho a stávám se ošklivou. Připojujeme se ke všem na vile 55, dělící zeď je z poloviny hotová.

Je sors à pied avec papa (robe bleue, bien) il commence à faire chaud, et je deviens malheureuse; il n'y a rien de plus désagréable pour moi que la chaleur, je ne puis jouir de rien et je deviens laide. Nous rejoignons tout le monde à 55, le mur de séparation est à moitié fait.

Jedu kočárem do města s Mačenkou. Staří Fürstenbergovi mě předjíždějí, ti staří blázni.

Je vais en voiture en ville avec Machenka. Les vieux Furstenberg *me dépassent*, les vieux fous.

Nudím se a Nice se stává nudnou, cítím léto. Slunce pálí. Mým nejdražším přáním je odjet, odjet co nejrychleji! Nice je možná od listopadu do poloviny března. Když pomyslím, že jsem odsouzena žít v Nice, pláču. Ale plakat je pro mě velmi přirozené; sotva uplyne den, abych neplakala.

Je m'ennuie et Nice devient ennuyeux, ça sent l'été. Le soleil brûle. Mon plus cher désir est de m'en aller, m'en aller au plus vite ! Nice est possible depuis novembre jusqu'à la moitié de mars. Quand je pense que je suis condamnée à vivre à Nice, je pleure. Mais pleurer est très naturel, pour moi; à peine se passe-t-il un jour sans que je pleure.

Večer hraji a vyhrávám zase osmnáct franků. Vždycky jsem [spokojená], že vyhrávám, to se jmenuje mít štěstí.

Le soir je joue et je gagne encore dix-huit francs. Je suis toujours [contente] de gagner, voilà qui se nomme avoir de la chance.

Vážně si myslím, že krásnou Obelisk vydají za toho malého ošklivce.1 K tomu je třeba věřit, že je velmi bohatý, jinak by tak krásnou dívku nevydali za ošklivce jako je on. Dnes má teta viděla vévodkyni de Mouchy v kočáře, celou v růžovém, s ošklivcem, ona by ho neměla pro nic pořád s sebou a s Obeliskem.

Je crois sérieusement qu'on va donner la belle Obélisque au parvus Fedus. Pour cela il faut croire qu'il est très riche, sans cela on ne donnerait pas une aussi belle fille à un Fedus comme lui. Aujourd'hui ma tante a vu la duchesse de Mouchy en voiture, toute en rose, avec Fedus, elle ne le prendrait pas pour rien toujours avec elle et l'Obélisque.

Když odcházím od mámy a zavírám dveře, uhodím si ucho, tak silně, že mě to rozpláče, máma se polekala, přišla jsem k ní. Pak mluvíme o tom, jak a kde budeme žít. Protože se z celých sil snažím změnit naši situaci, která je odporná. Pláču předem při pomyšlení, že zůstaneme v Nice, nic mě tak nezoufá jako tato myšlenka!

En m'en allant de chez maman et en fermant la porte je me donnai un coup à l'oreille, un coup tellement fort qu'il me fit pleurer, maman s'en alarma, je vins chez elle. Alors nous parlons de comment et où nous vivrons. Car je tâche de toutes mes forces de changer notre position qui est hideuse. Je pleure d'avance de rester à Nice, rien ne me désespère comme cette pensée !

Ucho mě bolelo a já plakala.

Mon oreille me faisait mal et je pleurais.

– Dej na to něco, bude tam modřina, ucho bude celé modré, nedá se s tím nic dělat! říkala máma.

— *Mets quelque chose dessus, il y aura un bleu, l'oreille sera toute bleue, on ne peut rien y faire !* disait maman.

– Modřina bude dobrá pro Nice a pro Nice není třeba nic příliš dobrého! odpověděla jsem jí v pláči.

— *Le bleu sera bien pour Nice et il ne faut rien de trop bien pour Nice !* lui répondis-je pleurant.

– Nezůstaneme v Nice!

— *Nous resterons pas à Nice !

– Zůstaneme, to vidím, bude to jako loni!

— Nous resterons, je vois cela, ce sera comme l'an dernier !*

Je to opravdu hrozné žít v Nice pořád, pořád, pořád! Tři měsíce v Nice jsou možné, ale pořád, to je nad moje síly! Oplakávám svou smutnou existenci každý den, každý večer, celý svůj život! Zestárnu, když budu příliš plakat, ale to není má vina, trpím, kdybych neplakala, bylo by to horší. Ale dost slz, utrpení a bolestí, řeknu si pár hloupostí, abych se rozptýlila. Máma se kvůli ošklivci zlobí, opravdu si myslí, že se mi ten muž líbí, a karikuje ho a posmívá se mu. Jsou podivní, ti lidé, myslí si, že se mi ošklivec líbí, protože se na mě dívá! Ostatně se chystá oženit, to nepříjemně ukončí ty žerty. Proč jakmile mě někdo škádlí s nějakým mužem, ten muž se ožení? Co je mi po tom? Hle, další sešit vyplněný, a přesto je jen prázdnější. Jsem už nějakou dobu nešťastná; kdy budu žít, jak mám ráda! [Pasáž nepochybně napsaná dříve:] – 1 – slepice snášející vejce vyrobená ze zmrzliny s želatinou uvnitř. – 2 – plesové šaty z tmavě modrého sukna a bílého tylu. [Stránky přidané do sešitu] Ještě nepřijel. Při lekci jsem vyslovila jeho jméno a zčervenala a tak se rozrušila, že jsem se schovala za svou knihu, jako bych četla. Toto jméno na mě silně působí. Ale nikdy v životě nebudu [nikoho] milovat tak jako jeho. Jeho, jen jeho! Nesrovnatelný Hamilton.

C'est vraiment affreux de vivre à Nice toujours, toujours, toujours ! Trois mois à Nice sont possibles, mais toujours, c'est au-dessus de mes forces ! Je pleure ma triste existence tous les jours, tous les soirs, toute ma vie !

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „parvus Fedus" — malý ošklivec, hanlivé označení kombinující zmenšeninu a pejorativum. ↩