❦
Neděle, 15. března 1874
Dimanche, 15 mars 1874
V kostele (modré šaty, sluší) nemohu vystát ten hnědý klobouk, už dlouho ho nenosím, i černý mě už začíná omrzovat. Divím se, jak jsem mohla nosit takovou karikaturu jako je ten hnědý.
A l’église (robe bleue, bien) je ne peux pas souffrir mon chapeau marron, il y a longtemps que je ne le mets plus, le noir commence aussi à m’ennuyer. Je m’étonne comment ai-je pu porter une caricature comme le marron.
Myslela jsem, že v kostele uvidím barona, a opravdu, viděla jsem ho, ale přišel jen proto, aby se zeptal mámy, zda jsou zaplacené vstupenky z karnevalu, čekala jsem víc.
Je pensais voir le baron à l’église, et en effet je l’ai vu mais il n’est venu que pour demander à maman si les billets du carnaval sont payés, je m’attendais à plus.
Vypráví se celý román o něm a o zamilované Le Bec, která prý je zamilovaná do barona a baron do ní, ale máma a celý areopag1 o něj nestojí. Že je Le Bec velice nešťastná a že z toho onemocněla. Máma a Le Bec byly v kostele, ubohý Woerman také. Ubohé duše!
On raconte tout un roman de lui et du Bec amoureux, qui serait amoureux du baron et le baron d’elle, mais la maman et tout l’aréopage ne veulent pas de lui. Que le Bec est fort malheureux et qu’il fit une maladie à cause de cela. La maman et le Bec étaient à l’église, pauvre Woerman aussi. Les pauvres âmes !
Jdu si pro fialky a vracíme se domů.
Je vais prendre mes violettes et nous rentrons.
Jdu pěšky s Mášenkou, Stiopou a Walitským, jsem velmi ráda, že jdu pěšky, mám k tomu příležitost jednou za měsíc, a ani ne. Jdeme všichni čtyři na promenádu, ale Stiopa zůstane na lavičce a my pokračujeme. Co je to s mým strýčkem a tetičkou od křtu2, zírali na mě3 a otáčeli se, aby se na mě podívali. Co je to s těmi hloupými Němci; pořád mi to ještě zazlívají kvůli klobouku malého Charlese? On se naopak pořád odvrací, jako by se mě bál. Jdeme až k číslu 55, ale několikrát jsme prošli Průlivem, který má mezi vulgárními několik pěkných much.4 Máma, teta a Dina nás přijíždějí vyzvednout, tak je nás pět v kočáře a Walitský šestý na kozlíku. Máma, teta a Walitský zůstávají na nádraží a my jedeme k Rumpelmayerovi. Najednou vchází Lucie Durand se dvěma sestřičkami. Zdravíme se a vyměňuji s ní několik slov, ale jsem ohromená jejími způsoby. Divím se, že ji snesou v jakémkoli salonu. Dina, která právě nesla koláč k ústům, se zastavila a ruka jí zůstala nehybná, dokud byla Lucie v místnosti, Dina měla oči upřené na ni, tak byla udivená, překvapená a pohoršená způsoby té hezké Španělky. Opravdu je více než nepřípustná5. Dina se vrací domů a já jedu ještě na promenádu s Mášenkou hledat dědečka, ale nenajdeme ho.
Je vais à pied avec Machenka, Stiopa et Walitsky, je suis très contente d’aller à pied, j’en ai l’occasion une fois par mois et pas même. Nous allons tous les quatre à la Promenade, mais Stiopa reste sur un banc et nous continuons. Qu’ont donc mes tonton et tantine de baptême, ils stared me et se retournèrent pour me regarder. Qu’est-ce qu’ils ont ces Allemands stupides; est-ce qu’ils m’en veulent encore pour le chapeau du petit Charles ? Quant à lui, au contraire, il se détourne toujours comme s’il avait peur de moi. Nous marchons jusqu’au 55 mais nous avons passé plusieurs fois par le Détroit qui possède quelques belles mouches parmi les vulgaires. Maman, ma tante et Dina viennent nous prendre, comme ça nous sommes cinq en voiture et Walitsky sixième sur le siège. Maman, ma tante et Walitsky restent à la gare et nous, nous allons chez Rumpelmayer. Tout à coup entre Lucie Durand avec deux de ses petites sœurs. Nous nous saluons et j’échange quelques paroles avec elle, mais je suis stupéfaite de ses manières. Je m’étonne comment on la souffre dans n’importe quel salon. Dina qui portait un gâteau vers sa bouche s’est arrêtée et sa main resta immobile tant que Lucie était dans la chambre, Dina avait les yeux fixés sur elle tant elle était étonnée, surprise et scandalisée par les manières de la jolie Espagnole. En effet elle est plus impermise [sic]. Dina rentre et je vais encore à la Promenade avec Machenka chercher papa que nous ne trouvons pas.
Všichni se letos berou, počínaje naší velkokněžnou Marií, pak vévodou z Hamiltonu, a dokonce i v Nice, kde se nikdo nebere, se vdala dcera prefekta. Warrodel se oženil, Potemkine se oženil, nejstarší slečna Sabatier se vdává za pana Bernisse a konečně, ó zázraku! hádejte, kdo se bere. No, je to muž, kterého všichni měli za neoženitelného, je to... je to... je to John de Lewin. Copak to není ohromující, překvapivé a neuvěřitelné! Bere si mladší slečnu Sabatier, která mu přináší věno dva miliony. To je ostatně jen povídačka. Zapomínám na jednu velkou svatbu, velkokníže Nikolaj, syn Konstantinův, si bere slečnu Skobeleff, sestru kněžny Belocelské.
Tout le monde se marie cette année, en commençant par notre grande-duchesse Marie, puis le duc de Hamilton, et même à Nice où on ne se marie pas, la fille du préfet s’est mariée. Warrodel s’est marié, Potemkine s’est marié, l’aînée Mlle Sabatier se marie avec un M. Bernisse et enfin ô prodige ! qu’on devine qui se marie. Eh bien c’est un homme qu’on croyait inmariable, c’est... c’est... c’est John de Lewin. Est-ce assez étonnant, surprenant et incroyable ! Il épouse Mlle Sabatier la cadette, qui lui apporte deux millions de dot. Ce n’est qu’un on dit d’ailleurs. J’oublie un grand mariage, le grand-duc Nicolas, fils de Constantin, épouse Mlle Skobeleff sœur de la princesse Belocelsky.
Když se vracíme uličkou, potkáváme tam Conquistu, Lambertyeho a nějakého třetího, kterého jsem dokázala poznat. Náš kočár je přitlačil ke zdi.
En rentrant par la ruelle j’y rencontre Conquista, Lambertye et un troisième que je pus reconnaître. Notre voiture les pressa près du mur.
Vycházeli od vévodkyně de Mouchy. Obelisková je Pulchra, zatímco hrabě je Fedus.6
Ils sortaient de chez la duchesse de Mouchy. L’Obélisque est Fulchra, tandis que le comte est Fedus.
Paul byl u večeře velmi nezdvořilý a podivný. Dal si z Paříže přivézt čerstvé okurky a slíbil, že mi dvě prodá. Teď odmítá prodat, nabízí je všem kromě mě a dává najevo zlost, když mi Hlupačka nabízí svou porci. Připadá mi to překvapivě nezdvořilé a groteskní.
Paul a été très impoli et étrange à dîner. Il a fait venir de Paris des concombres frais, dont il a promis de me vendre deux. Maintenant il refuse de vendre, en offre à tout le monde excepté moi et se montre fâché lorsque Bête m’offre sa portion. J’ai trouvé cela d’une impolitesse et d’un grotesque surprenants.
Poznámky
Pozn. překl.: Areopag - původně athénská rada starších, zde ironicky označení pro rodinnou radu. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „tonton et tantine de baptême“ – zdrobněle kmotr a kmotřička. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „stared me“. ↩
Pozn. překl.: „Mouches“ (mouchy) — Mariino obrazné označení pro módní, krásné osoby na promenádě. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: plus impermise [sic] – Mariin novotvar (místo inadmissible). ↩
Pozn. překl.: Latinské přezdívky: „Fulchra“ (tak v textu; zřejmě Pulchra, „krásná“) pro Obelisk a „Fedus“ (z lat. foedus, „ošklivý“) pro hraběte Lambertye. ↩