Sobota, 14. března 1874

škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
Vyjíždím s mámou a tetou, které skládají vizity, já zůstávám v kočáře; vystupuji jen u Filimonoffových. Prošla jsem všemi pokoji, dokonce i kuchyní, pak jsem učesala Maniu. Ale teď jsme konečně na promenádě, nemohu žít jinde (modré šaty, sluší, velmi čerstvé) poblíž Průlivu, který, bohužel, už téměř není Průliv, baron je na outside, nenacházím jiné pojmenování pro toto místo, které je mezi stromy promenády a promenádou kočárů, baron tedy stojí na tomto outside a zdraví nás kavalírsky; protože co je zima, jezdí Auguste rychleji, v ostrém klusu, ale přece dost na to, abychom viděli ten vítězný výraz, s nímž pozdravil. „Ach ten baron! Rozveselil se, že nás mohl vidět byť jen na chvilku,“ říká máma. „Jaká drzost, odvažuje se mi dvořit, no tomu rozumíš,“ pokračovala. Je pravda, že baron je velice milý. Při obědě zase dědeček říká: „Čemu přičítat, že Woerman vám opět skládá vizity. Aha, to Marie Konstantinovna.“ A Stiopa i všichni ostatní žertují o baronovi a o Lambertyem. Ale mýlí se; mohli si ze mě utahovat s Boreelem nebo s vévodou z Hamiltonu, ale tady je to něco jiného; to by si měli utahovat z nich, totiž z barona a hraběte by si měli... zkrátka, já vím, co tím chci říct.
Prostě si myslím, že se baron chce mstít za mé pohrdavé pozdravy tím, že je tak pozorný a laskavý. Teta je ze mě naprosto nadšená, protože každou chvíli říká: „Ano, opravdu ty! Jsi G.S. a navíc se ještě tak naparuješ,“ ale tónem tak laskavým, že vidím, že mě obdivuje. A přitom k tomu není důvod.
Leclerc mě rozesmívá, tak rád jí a při lekci mi pokaždé začne vykládat o nějakém jídle. Dnes večer bude v Grand Hôtelu velký koncert Sivariho a Plantého.
Máma, teta a já. Máma toaleta fialová a žlutá; teta bílý krep de Chine a fialový samet, já modré šaty, bílý mušelín.
Allard nás česá, je to zvláštní, večer se už sama učesat nedokážu.
Všechny vlasy jsou vzadu sepnuté, ale účes je kulatý, prostý, půvabný, vlasy vpředu trochu napudrované, tak se nehýbají, a všechno je velmi pěkné. Jsem se sebou velmi spokojená a ta spokojenost na mě přišla během koncertu. Dali nám pohovku úplně vpředu, takže jsme se ocitly téměř tváří v tvář publiku. Máma byla zprvu nespokojena, ale má osoba a dobrá hudba jí změnily náladu. Sál byl plný, vévodkyně de Mouchy tam byla s Obeliskovou, která je naprosto krásná. Na té osobě není co kritizovat a při té kráse musí být také tak dobrá, tak něžná, tak upřímná, že ji prostě mám ráda, mám ji ráda. Prefektura s trojkou seděla v první řadě.
na okraji
Trojka: Tak pojmenovávám paní del Borgo, d’Auzac a de Bargemsat.
Ale nebyly tam krásné bataklány a muži. To mě mrzelo, avšak koncert sám o sobě byl tak okouzlující, že není co dodat. Je to opravdové štěstí slyšet takovou hudbu. Nikdy v životě jsem neslyšela hrát jako Planté, dokud jsem ho neslyšela, klavír jsem neznala. Z toho banálního nástroje dělá nástroj úžasný a zcela nový. Sivari je stejný jako v Badenu: nic není rozkošnějšího, originálnějšího, více vzrušujícího, pozoruhodnějšího, fantastičtějšího a půvabnějšího než jeho ukolébavka děťátka, už nevím od koho.
Máma a teta mě obdivovaly a několikrát jsem je přistihla, jak chtějí něco říct o mně. A doma teta vchází k mámě, já jsem na posteli. „Ano, tys G.S., co si myslí“ – nezasloužené obdivy mě kazí a dodávají mi sebejistý výraz. Ani trochu se nezdráhám prohlásit, že jsem nejrozkošnější na světě; žertem zajisté. Ale máma se na to zlobí, protože věří, že jsem nejkrásnější, a nechce, abych se chválila bez výčitek.
Chudák Khalkionoff, dnes v pět hodin přestal trpět. Jeho matka je tu už nějakou dobu.
Chudák Khalkionoff, byl to tak dobrý chlapec, tak dobrý, tak poctivý, tak skromný.
Chudák chlapec, doufám, že jeho duši bude na onom světě dobře. Poslední dobou ho Walitský už neošetřoval; jeho matka chtěla Rehberga a zachovala se k Walitskému dost nezdvořile, což je špatné, protože Walitský mu věnoval daleko víc péče než Rehberg a dělal to zadarmo. Už jednou měl záchvat podobný tomu kterým právě přišel, který ho právě poslal na druhý svět, a Walitský ho zachránil; tentokrát neudělali nic, nechali ho zemřít. Kdo ví! Možná kdyby tam byl Walitský. Ne. Je to vůle Boží.

Poznámky

Pozn. překl.: Angl. „outside“ – Mariin výraz pro pruh mezi stromy promenády a vozovou cestou; Marie sama říká, že pro toto místo nenachází jiné pojmenování, proto zůstává v originále. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky: „troïka“ (тройка). Mariino označení pro tři dámy — viz následující marginální poznámka. ↩