Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 12. března 1874

Včera jsem obědvala v London House s mou tetou; když jsme vycházely, baron nás míjel v kočáru a zvedl klobouk velmi vysoko. Kdyby byl chtěl, mohl nás nevidět, bylo to hodně daleko.
Collignon, myslím, odjela, vím jen, že v domě byly ohledně ní dost velké starosti.
V úterý večer se se mnou loučila a já jí dala medailon.
Dnes je zima, vzala jsem si bílý šál, já, která si nikdy nic neberu. Hvězda, která dává atd., se sotva objevuje, jako v Rusku v zimě. Zima mi štípala do tváří a uší, to mám tak ráda! Zima mě oživuje, dělá spokojenou se sebou i s ostatními. Dvakrát jsem nepozdravila Lewina a neměla jsem pravdu, protože večer jsme se dozvěděly, že ples organizovalo dvanáct osob, každá dala tisíc pět set franků a měla být večeře vsedě, to všechno pro dvě stě osob pouze a ne víc.
Lewin nemohl říct nic jiného než pravdu. Totiž že seznam pozvánek byl uzavřen už tři dny.
Určitě u nás byl a my jsme o tom nevěděly, protože teprve dnes má teta objevila vizitku pana Hartunga. Bože, dej, ať čas běží rychleji, ať už jsme doma, dobře zabydleni a žijeme tak, jak si to přeji! Máma je nemocná, Dina také, Paul také, je to velmi otravné.
Myslím, že slečna de Galve, pan Zvěguinzoff a kníže na koni udělali objížďku celého města, protože jsem je potkala na ulici Saint-François a dokonce v naší uličce. Kníže se otočil a protože jsem se otočila také, abych se podívala na Galve, to bylo nepříjemné.
Malý hrabě se dívá jako obvykle a já nevím, jestli se mám zlobit, nebo se smát. Je tolik diskusí o cypřiších naší vily, můj názor je, že by se měly pokácet; nejsou pěkné a pravidelné, ale rozcuchané a dávají celému majetku ponurý vzhled.
Tak jsem si užila svou procházku, je tak svěží, tak příjemně.
Byly jsme několikrát u Simone, zítra vyzkouší mé šedé šaty, konečně! Myslíme, že budeme jezdit na koni v-
[Pozn. red.: zde byla v deníku Mariina kresba.]
-jezdectví; můj živůtek ještě není hotový. Jsem dnes veselá.
Hanebné je, že zrudnu, když někdo řekne „Brunet", mohla bych se zavraždit, tak z toho zuřím!
Bože všemohoucí, dej, ať už nezrudnu kvůli tomuto sluhovi a je to proto, že máma vypadala, že vyslovila jeho jméno určitým způsobem... Můj Bože, to je strašné!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „enjoyed" – Marie vkládá anglické slovo do francouzského textu. ↩