Dnes je zima, vzala jsem si bílý šál, já, která si nikdy nic neberu. Hvězda, která dává atd., se sotva objevuje, jako v Rusku v zimě. Zima mi štípala do tváří a uší, to mám tak ráda! Zima mě oživuje, dělá spokojenou se sebou i s ostatními. Dvakrát jsem nepozdravila Lewina a neměla jsem pravdu, protože večer jsme se dozvěděly, že ples organizovalo dvanáct osob, každá dala tisíc pět set franků a měla být večeře vsedě, to všechno pro dvě stě osob pouze a ne víc. Lewin nemohl říct nic jiného než pravdu. Totiž že seznam pozvánek byl uzavřen už tři dny. Určitě u nás byl a my jsme o tom nevěděly, protože teprve dnes má teta objevila vizitku pana Hartunga. Bože, dej, ať čas běží rychleji, ať už jsme doma, dobře usazeni a žijeme tak, jak si to přeji! Máma je nemocná, Dina také, Paul také, je to velmi otravné. Myslím, že slečna de Galve, pan Zvěguinzoff a kníže na koni udělali objížďku celého města, protože jsem je potkala na ulici Saint-François a dokonce v naší uličce. Kníže se otočil a protože jsem se otočila také, abych se podívala na Galve, to bylo nepříjemné. Malý hrabě se dívá jako obvykle a já nevím, jestli se mám zlobit, nebo se smát. Je tolik diskusí o cypřiších naší vily, můj názor je, že by se měly pokácet; nejsou pěkné a pravidelné, ale rozcuchané a dávají celému majetku ponurý vzhled. Tak jsem si užila svou procházku, je tak svěží, tak příjemně. : Pozn. překl.: V originále anglicky: „enjoyed" – Marie vkládá anglické slovo do francouzského textu. Byly jsme několikrát u Simone, zítra vyzkouší mé šedé šaty, konečně! Myslíme, že budeme jezdit na koni v- -jezdectví; můj živůtek ještě není hotový. Jsem dnes veselá. Co je hanebné, je to, že zrudnu, když někdo řekne „Brunet", mohla bych se zavraždit, tak z toho zuřím! Bože všemohoucí, dej, ať už nezrudnu kvůli tomuto sluhovi a je to proto, že máma vypadala, že vyslovila jeho jméno určitým způsobem... Můj Bože, to je strašné!
Il fait froid aujourd'hui, j'ai mis le mouchoir blanc, moi qui ne met jamais rien. L'astre qui donne etc. paraît à peine, comme en Russie pendant l'hiver. Le froid me pinçait les joues et les oreilles, j'aime tant cela ! Le froid me ranime, me rend contente de moi et des autres. Deux fois je n'ai pas salué Lewin et j'avais tort, car le soir nous apprîmes que ce bal était organisé par douze personnes, chacun donna mille cinq cents francs et il devait y avoir un souper assis, le tout pour deux cents personnes seulement et pas plus.