Čtvrtek, 5. března 1874

Včera večer jsem si dala zrcadlo pod polštář, abych zjistila, co přinese naše vila. Zde je můj sen:
Vcházíme k Manbymu podívat se na nevím jaké sukno, ale v krámě se pomalu stmívá, zavírají okenice; ptám se proč, ale neposlouchám odpověď, ztrácím vědomí Když se proberu a vím, že se krám zvedá; nemůžeme nic vidět, všechno je zavřené, není ani nejmenší otřes, ale vím, že stoupáme. Náhle stojíme, je velmi světlo a už nevidíme zemi, tak jsme od ní daleko (vysoko). Vidím dvoje schody, na kterých potkávám oba malé Bravury, slečnu de Galve, paní Zveguinzoffovou. Divím se, že je tu vidím; jak se sem mohli dostat, a oni jako by přišli odněkud ještě výš, zdálo se jim naprosto přirozené, že stojí na těch schodech. Vzala jsem paní Zveguinzoffovou za ruku a řekla jsem jí, jak jsem ráda, že ji potkávám, a že ačkoli ji neznám, je mi se zdá dražší než známá, neboť ji potkávám tak vysoko ve vzduchu, kde jsem si myslela, že jsem sama, a že jsem ji často vídala na promenádě des Anglais. Přijímá tyto city dost chladně a jako by nechápala, proč jsem překvapená, že ji tu vidím, jako by věci byly, jak mají být, a to já jsem si to všechno vymyslela. Z oken není na všech stranách vidět nic než vzduch.
A od té chvíle si už nepamatuji nic, tam končí můj fantastický a podivný sen.
napříč stránkou
Sen významný a dobré předzvěsti.
Ve dvě hodiny jdu pěšky s Mášenkou (hnědé šaty, černý klobouk, účes více dozadu a dva malé hřebínky s kuličkami, jeden na každé straně, sluší). Když tam dorazíme, Mášenka je unavená, zůstává v zahradě a já jdu nahoru a procházím se po pokojích, je tu nádherná ozvěna, zpívám z plna hrdla. Snuji tisíce plánů, o křídle, vylepšeních.
Pak vidím přicházet všechny naše lidi, beru dědečka pod paži a všechno mu ukazuji. Anitchkoffovi všechno nevhodně kritizují, to jsou divoši! Paní Koulichoffová také přišla.
Zkrátka si pořád všechno prohlížíme. Jsem velmi unavená, vynechávám podrobnosti, bolí mě hlava.
O půl páté odjíždíme. Dnes je u hudby víc lidí než obvykle. A vidím toho, kdo se tak dlouho neukázal, hraběte de Lambertye, s vévodou z Mouchy, všichni tři se otočili.
Doprovodím mámu a tetu na nádraží a jedu s dědečkem k 55 hledat Stiopu a Mášenku, ale nenajdeme je.
Na promenádě vidím ještě jednu zajímavou postavu, Wittgensteina s knížetem Dolgorouky. Nechávám dědečka doma a jdu říct těm několika lidem, které známe, aby zítra ve dvě hodiny přišli na křtiny naší vily, které vykoná otec Levitsky. Potemkinovy zastihnu doma, mladí manželé hráli z listu valčík na čtyři ruce. Zůstanu u nich pár minut.
Píšu Hélène, paní Teplakoffové a Filimonoffovým. Objednala jsem kulebaky atd.
Ráda bych začala v novém domě.
Máma se vrátila z Monaka, jdu k ní a máme malou rodinnou poradu.