❦
Neděle, 1. března 1874
Dimanche, 1er mars 1874
Přicházíme do kostela trochu pozdě (hnědé šaty, černý klobouk, koupila jsem ho od Diny, sluší). Blízko vchodu míjím Woermana, který říká: „Lépe pozdě nežli nikdy.“ – „Ano.“ Kníže není daleko, dívá se úplně jako Chilovski, ale je vysoký a nosí krátké vousy. Matka Labanoffová přichází skoro na konci, poskakuje jako vždy. Jsem sama s mámou, procházíme se po promenádě a pak jdeme domů. Paul jde ke kněžně Souvoroffové, včera požádala mámu, aby ho poslala vyzvednout lístky na koncert ve prospěch Samaritánek ve Valrose. Vezmeme s sebou tetu a jdeme znovu na promenádu. Když procházíme kolem vily 55, řekli, že by si moc přáli, aby nám zůstala, že by nám tam bylo velmi dobře, že je ta vila velmi hezká atd.
Nous arrivons à l’église un peu tard (robe brune, chapeau noir, je l’ai acheté à Dina, bien ). Près de l’entrée je passe Woerman qui dit - vaut mieux tard que jamais - oui - Le prince n’est pas loin, il regarde tout à fait comme Chilovski, mais il est grand et porte une barbe courte. La mère Labanoff arrive presque à la fin, sautillant comme toujours. Je suis seule avec maman, nous passons à la Promenade puis à la maison. Paul va chez la princesse Souvoroff, elle a prié maman hier de l’envoyer chercher les billets pour le concert au profit des Samaritaines à Valrose. Nous prenons ma tante et nous allons encore à la Promenade. En passant 55, on a dit qu’on voudrait bien qu’il nous restât, qu’on serait très bien, que cette villa est très jolie etc.
„Mámo, kdybychom aspoň byli přijati ve společnosti v Nice a...“ a velké tiché slzy mi stékaly z očí. Máma cítí, že mám pravdu, teta také, a proto mě mučily až do svého odjezdu do Monaka v pět hodin.
Maman, au moins si nous étions admis dans la société de Nice et que... et de grosses larmes silencieuses coulèrent de mes yeux. Maman sent que j’ai raison, ma tante aussi c’est pour cela qu’elles me martyrisèrent jusqu’à leur départ pour Monaco à cinq heures.
Jdeme do hotelu Chauvain podívat se na obrazy Ajvazovského, vstupné jeden frank ve prospěch chudých. Efekty světla, vody, vln, mlh jsou překvapivě jemné, přirozené, průzračné.
Nous allons à l’hôtel Chauvain voir les tableaux d’Aïvazowsky, l’entrée un franc au profit des pauvres. Les effets de la lumière, l’eau, les vagues, les brouillards sont d’une finesse, d’un naturel, d’une transparence surprenants.
Vstupují kněžna Souvoroffová s dcerou, která je dost ošklivá, Angličanka, malí Bravurové, kníže a hrabě (hrabě Arnim, Prus, její dobrý přítel podle zlých jazyků); přibližuje se k mámě, která sedí. Je krásná, to je jisté.
La princesse Souvoroff avec sa fille qui est assez laide, l’Anglaise, les petits Bravura, le prince et le comte (un comte Arnim, Prussien, son bon ami selon les méchantes langues) entrent, elle s’approche de maman qui est assise. Elle est belle, c’est positif.
Chtěla jsem počkat na Howardovy, kteří se chtěli přijít podívat na obrazy, ale o půl třetí odcházíme. Po celou procházku teta odpovídala na výčitky, které jsem nedělala, jako obvykle, zkrátka. Mučily mě. Byla jsem tak neopatrná, že mi uklouzla slova kdybychom aspoň my v Nice atd. a už jsem neměla klid. Pořád odpovídaly na mé domnělé výčitky, říkaly mi, abych šla žít s Tutcheffovými, zkrátka jako vždycky. Jen silou vůle jsem zadržovala slzy, které chtějí téct i teď, když píšu.
Je voulais attendre les Howard qui voulaient venir voir les tableaux mais à deux heures et demie nous partons. Tout le temps pendant la promenade ma tante répondait à des reproches que je ne faisais pas, comme d’habitude, enfin. On me martyrisait. J’avais l’imprudence de laisser échapper ces mots si au moins nous à Nice etc. et je n’avais plus de repos. Tout le temps on répondait à mes reproches imaginés, on me disait d’aller vivre avec les Tutcheff comme toujours en un mot. Je me faisais force pour retenir les larmes qui veulent couler même maintenant quand j’écris.
Jsem tak nešťastná! Jak oni mě trápí.
Je suis bien malheureuse ! Comme *ils me tourmentent.*
To náš život mě trápí, ten mě požírá, ten mě zabíjí.
C’est notre vie qui me tourmente qui me mange, qui me tue.
Byla jsem trochu bledá, ale velmi pěkná.
J’étais un peu pâle mais très bien.
Aby mě rozzuřila, začala teta tvrdit, že jsem říkala věci, které jsem nikdy neřekla, jako vždy v těchto rozhovorech.
Alors pour me mettre hors de moi ma tante commença à dire que j’ai dit des choses que je n’ai jamais dites, comme toujours dans ces conversations.
Ale nechme těchto alarmujících témat. Audiffret a nevím kdo ještě právě uzavřeli rozkošnou sázku, že ten první měl nést Prodgerse na ramenou po celé délce promenády. Udělal to. Prodgers se nesměl hýbat, spadl a neodvážil se hnout, ale zůstal ležet, jak spadl, dokud ho Emile d’Audiffret znovu nenaložil na ramena1. Je to překvapivé a rozkošné. Zbožňuju je oba kvůli této sázce, jak to zbožňuju.
Mais laissons ces sujets alarmants. Un pari adorable vient d’être fait entre Audiffret et je sais quel autre, que le premier devait porter Prodgers sur ses épaules le long de toute la Promenade. Il l’a fait. Prodgers ne devait pas bouger, il tomba et n’osa bouger mais resta comme il était tombé jusqu’à ce que Emile d’Audiffret ne [sic] l’eut rechargé sur ses épaules. C’est surprenant et adorable. Je les adore tous les deux à cause de ce pari comme j’adore.
Je tu málo lidí, není vidět nikdo ze společnosti, pořád jen prach a nic jiného.
Il y a peu de monde, on ne voit personne de la société toujours des poussières rien d’autre.
Copak všichni odjeli – to by bylo trochu brzy na konec února. Tahle sezóna byla podivná, nescházeli jsme se pravidelně na promenádě jako dřív. Nemluvím o bataklánech. Žádné nebyly. Celá zima uplynula a já stále ještě čekám na zimu, tak moc to vypadalo jako začátek sezóny, jako předehra. Celá zbědovaná nechávám dámy na nádraží; jdu s Mášenkou k Rumpelmayerovi.
Est-ce que tout le monde est parti, ce serait un peu tôt pour la fin de février. Cette saison a été étrange, on ne se réunissait pas régulièrement à la Promenade comme avant. Je ne parle pas des bataclans. Il n’y en avait pas. Tout l’hiver est passé et j’attends encore l’hiver tant il eut l’air d’un commencement de saison, d’un prélude. Je laisse, toute misérable, ces dames à la gare; je vais avec Machenka chez Rumpelmayer.
Ach, jak jsem dnes nešťastná!
Ah ! que je suis malheureuse aujourd’hui !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: jusqu’à ce que Emile d’Audiffret ne [sic] l’eut rechargé sur ses épaules – Mariina chybná vazba. ↩