❦
Pondělí, 2. března 1874
Lundi, 2 mars 1874
Marně čekám na Allarda, hodinu, hodinu a půl, nakonec dvě hodiny a není tady. V zoufalství jdu plakat do žlutého salonu a právě uprostřed usedavého pláče přichází ten viník. Je celý zahanbený, když mě vidí plakat, a teď mi ho je líto, ale tenkrát jsem mu pořádně vynadala. Učeše mě úplně, jak si přeji, dvě lokny vzadu (hnědé šaty, černý klobouk, sluší), rychle, rychle se oblékám a oči úplně červené a opuchlé, třebaže jsem si umyla obličej, odjíždíme. Jsem spokojená s účesem, který pod tím kloboukem vypadá obdivuhodně; ten klobouk mi tak sluší.
J’attends en vain Allard, une heure, une heure et demie, enfin deux heures il n’est pas là. De désespoir je vais pleurer dans le salon jaune et au beau milieu de mes larmes abondantes vient le coupable. Il est très confus de me voir pleurer et maintenant je le plains, mais alors je l’ai rudement réprimandé. Il me coiffe tout à fait comme j’aime, deux boucles derrière (robe brune, chapeau noir bien), je m’habille vite, vite et les yeux tous rouges et enflés malgré que je me suis lavée la figure, nous partons. Je suis contente de la coiffure qui sous ce chapeau est admirable; ce chapeau me va si bien.
Ale než dojedeme do Valrose, vzduch mě osvěží a trochu mi upraví oči. Je to podruhé, co vidím tuto obrovskou, nádhernou, překvapivou, velkolepou vilu, která vás uchvátí a bezděčně vám vnukne pocit její velikosti a bohatství a špatného vkusu. Ruiny (falešné), vodopády, jeskyně, sochy, fontány, pláně, pahorky, všechno tam je v hojnosti.
Mais jusqu’à ce que nous arrivons à la Valrose l’air me rafraîchit et m’arrange un peu les yeux. C’est pour la deuxième fois que je vois cette villa immense, superbe, surprenante, magnifique et qui vous transporte et vous inspire involontairement le sentiment de sa grandeur et de sa richesse et de son mauvais goût. Ruines (fausses), cascades, grottes, statues, fontaines, plaines, collines, tout s’y trouve à profusion.
Architektura domu je příšerná a člověku je líto vidět tolik peněz vynaložených na stavbu takového obelisku.
L’architecture de la maison est atroce et cela fait pitié de voir tant d’argent employé pour bâtir un pareil obélisque.
Kromě domu je tam množství přístaveb, nádvoří celé pokryté tesaným kamenem s terasami a konečně nový koncertní sál v bílém štuku a bledě modrém sametu. Lóže ve tvaru mušle pro pana a paní von Derwiesovy. Když jsem se dívala, jak tam uprostřed vší té nádhery sedí jako knížata, myslela jsem si, že není ještě ani dvacet let, co byl pán chudý úředníček1 a paní měla dvoje šaty z perkálu, nosila jedny, zatímco druhé prala, a musela sama chodit na trh s košíkem pod paží, bez klobouku.
Outre la maison, il y a une quantité de dépendances, la cour toute couverte en pierre de taille par-dessus terrasses et enfin la nouvelle salle de concert en stuc blanc et velours bleu tendre. Une loge en forme de coquille pour M. et Mme von Derwies. Je pensais en les regardant au milieu de toutes ces splendeurs, assis comme des princes, qu’il n’y a pas vingt ans que monsieur était un pauvre commis et madame avait deux robes de percale, portant l’une pendant qu’elle blanchissait l’autre, et forcée d’aller elle-même au marché avec un panier sous le bras, sans chapeau.
Je to překvapivé a ohromující.
C’est surprenant et ébouriffant.
Mezi pořadateli jsou baron a kníže (opravdový, Tchetvertinski), je psáno, že kníže nám musí všude, kde je pořadatelem, ukázat místa. Baron vykoktal nějaké hlouposti. Sedíme ve druhé řadě. Souvoroffová a všichni ti lidé jsou blízko u vchodu, protože ona je patronkou, ostatně prochází celým sálem. Blízko zdi jsou Fürstenbergovi, kteří mě příliš nemají v lásce, jak se mi zdá.
Les commissaires entre autres sont le baron et le prince (véritable, Tchetvertinski) c’est écrit que le prince partout où il est commissaire doit nous montrer nos places. Le baron a balbutié quelques bêtises. Nous sommes au deuxième rang. La Souvoroff et tout ce monde sont près près de l’entrée puisqu’elle est patronesse, d’ailleurs elle voyage par toute la salle. Près du mur, sont les Furstenberg qui ne m’aiment guère, à ce que je m’imagine.
Ten malý je spratek2, jak říká teta, včera cestou zpátky ho ta kurtizána v těch směšných kloboucích oslovila „Charlesi“ a odvezla ho ve svém kočáru.
Le petit est un sale gosse, comme dit ma tante, hier au retour la cocotte aux drôles de chapeaux l’a appelé Charles et l’a emmené dans sa voiture.
Celé Rusko zaplavilo sál. Nebyly tam žádné róby. Všichni byli jako my v kloboucích, kněžna Souvoroffová celá v černém.
Toute la Russie a envahi la salle. Il n’y avait pas de toilettes. Tout le monde était comme nous en chapeaux, la princesse Souvoroff tout en noir.
Nezávidím Derwiesovým, je to příliš velkolepé a krásné, než aby to bylo záviděníhodné.
Je n’envie pas Derwies, c’est trop grand et beau pour être enviable.
Ke konci se mi obličej vyjasnuje a po stopách slz není ani památky. Jenže kde je Lambertye? Už ho není vidět, jestli odjel, to je škoda.
Vers la fin mon visage s’éclaircit et on ne voit plus les traces des larmes. Seulement où donc est Lambertye ? On ne le voit plus, s’il est parti c’est dommage.
Nebyla tam cizí mládež, ale ruská v plné síle. Le Bec také zmizela, je tam jen ta matka obklopená všemi mladými muži.
Il n’y avait pas la jeunesse étrangère, mais la russe au grand complet. Le Bec a aussi disparu, il n’y a que la maman entourée de tous les jeunes gens.
To je stará hrůza.
Voilà une vieille horreur.
Jsem jen s tetou, jdeme na promenádu, není tam nikdo kromě Audiffreta, který mi připadá jako výborný mladík. Nikdy dřív jsem si ho nevšimla, ale od jeho sázek a té Gioy si ho všímám. Chtěla bych ho poznat, velmi se mi líbí.
J’étais avec ma tante seulement, nous allons à la Promenade, il n’y a personne excepté Audiffret qui me paraît un excellent garçon. Jamais je ne le remarquais mais depuis ses paris et la Gioia je le remarque. Je voudrais le connaître, il me plaît beaucoup.
napříč stránkou
Všimněte si.
en travers Remarquez.
„Ne, pane, já večeřím.“
— Non, Monsieur, je dîne.
„To je ale zvláštní způsob večeřet.“
— Quelle drôle de manière de dîner.
Zaplatí mi za tu větu. Jednou bych ho ráda pokárala a vysvětlila mu, že některé věty se prostě neříkají. Večer, převlečená do domácího, scházím dolů a zastihnu tam Hlupačku a tetu, začínám své obvyklé nářky, které jsou dnes večer satirami na naše návštěvníky. Vévoda z Bensa, markýza Samelsová a hrabě d’Abrial na červeném křesle a těch dvou zelených, která si koupíme u Sacca. Teta celou dobu mlčela, já jsem nepřestávala; mou jedinou útěchou je říct, co cítím, to ulehčuje a nedusí mě tíha vší té bídy v mé duši. Když Hlupačka odešla, řekla mi teta, že jsem nezvedená atd., že nás zostuzuji před cizími lidmi.
Il me paiera cette phrase. Je voudrais un jour le réprimander et lui expliquer que certaines phrases ne s’emploient pas. Le soir, déshabillée, je descends et je trouve Bête et ma tante, je commence mes élégies de toujours qui ce soir sont des satires sur nos visiteurs. Le duc de Bensa, la marquise Samels et le comte d’Abrial sur le fauteuil rouge et les deux verts que nous achèterons à Sacco. Ma tante se taisait tout le temps, je ne cessais pas; ma seule consolation est de dire ce que je sens, cela soulage et je ne suis pas étouffée par le poids de toute cette misère de mon âme. Lorsque Bête s’en alla, ma tante me dit que j’étais une vilaine etc. de nous disgracier devant des étrangers.
Bah! To mi ulehčuje.
Bah ! ça me soulage.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩