Sobota, 28. února 1874

Dnes ráno jsem měla velice nepříjemný výstup s Manotem. Šlo o to, že jsme měli hrát předehru pro šest rukou na matiné u něj. Souhlasila jsem, že budu hrát, ale přinesl mi tu nejnevděčnější a nejšerednější partituru. Řekla jsem mu, že ta partitura není hezká, a on na to, že hezká je.
„Ale já vám říkám, že není hezká, pro mě není hezká.“
„Vy tomu vůbec nerozumíte, já vám říkám, že je hezká.“
„Promiňte, pane, já rozumím stejně dobře jako vy tomu, co je hezké a co není.“
Začne dost hrubě křičet, několikrát mu říkám, aby nekřičel, že nejsem zvyklá, že může křičet na nějakou Tolstoïovou, ale ne na mě. Ale pak mi začal říkat drzosti a křičel tak hlasitě, že jsem nevěděla, co dělat. Měla jsem odejít hned, ale byla jsem tak ohromená, že jsem zůstala sedět a poslouchala všechny jeho drzosti, dokud sám neodešel.
Faktem je, že jsem vzteklá, ale tak vzteklá, že bych i s chladnou hlavou byla schopná tomu člověku způsobit to největší příkoří. Nechápu, odkud se v něm ta zuřivost vzala. Myslím, že trochu proto, že jsem mu odmítla Dininy lekce, ještě dnes ráno.
Rozumí se samo sebou, že u něj už lekce brát nebudu. Ustavičně jsem mu připomínala, aby nepoužíval takových výrazů, aby nekřičel atd.
Jsem víc než vzteklá, jsem uražena. Takový venkovan se opovážil. A teta byla ve vedlejším pokoji a neumlčela ho. Nikdo zde nebude mít respekt, protože vidí, že se tu může všechno dělat a říkat, že starší si toho nevšímají a nepohnou prstem. Takové chování je vskutku dost ubohé. Každý musí uznat, že aspoň v tomhle mám pravdu. Často se ptám, co jsou to za lidi, kteří mě obklopují!
Jak je možné nemít ani špetku sebeúcty a ani nejmenší pochopení toho, co má být a co nemá být. Oni neumějí nic jiného než křičet a zuřit jeden na druhého. Kdyby si nějaký špinavý profesor dovolil zvýšit hlas u paní Howardové nebo paní Pattonové nebo u Teplakoffové a kdokoli by to slyšel, jsem si jistá, že by se zachovaly jinak než má velmi uctíhodná teta.
Slyšet venkovana říkat neslušnosti mladé dívce, protože už nejsem dítě, a i kdybych dítě byla, své neteři, a slyšet to klidně, dovolit tomu venkovanu křičet, být celou dobu nablízku, slyšet to všechno a zůstat nehybná jako kámen a tvářit se, jako by říkala „Tím hůř pro ni“ – to je prostě hanebné.
Aspoň kvůli cti rodiny, pro zachování vnější úcty by toho sprosťáka měli umlčet. Ale ne, u nás se to nechápe, myslí si, ať jí říká drzosti, to přejde. Lidé bez nejmenšího citu pro povinnost a čest. Vždyť tu byla dotčena čest.
Když už se ani má máma, ani má teta, ani nikdo jiný o nic nestará, kdybych aspoň mohla tomu člověku uškodit, jak jen mohu. A Walitský, který byl v pokoji, mu nemohl nic říct, ale radši odešel. Ale kdyby Potemkine nebo Teplakoff viděli, že nějaký brutální venkovan křičí a vyslovuje urážky, oni, úplně cizí lidé, by mu řekli, ať mlčí, a nedopustili by, abych byla takto vystavena. A tomu se říká máma, která dovoluje, aby byl někdo drzý, a ještě kdo! ke své patnáctileté dceři. To není máma, to není teta, to jsou dvě ničemnice!! A nejsou z toho ani trochu rozhořčené, jako by to tak mělo být!
Bože, mezi jakými brutály a lůzou žiji! Myslím to a cítím to už dlouho, dnes je příležitost to napsat. Jistě, svou matku v nenávisti nemám, mám ji moc ráda, zbožňuju ji, ale byla bych šílená, kdybych ji ztratila, ale jsem vždy spravedlivá; ona nezná svou povinnost, neví, co to je být matkou patnáctileté dcery. Dává mi šaty a myslí si, že to stačí, že je nejlepší matka. Ó, jaký omyl! Umí jen milovat mě milovat, a ještě mě milovat úplně špatně.
Vycházím s nimi ve tři hodiny, jdeme k notáři, nechávám je tam, jednou projdu promenádou, skoro nikdo (nepromokavý plášť, Dinin černý klobouk, sluší) a vracím se domů. Pršelo, je vlhko, mám ráda takové počasí.
Večer hrajeme. Ale velice nudnou hru, sázela jsem pokaždé pět franků, prohrála jsem (dvě stě osmdesát franků), ale rozhodla jsem se neopustit stůl, dokud vše nezískám zpět, a tak se také stalo. Jsem velmi unavená. A dnes večer mě ruleta nebaví. Koupili jsme Pitouovi družku.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „sake“ (ve spojení „pour le sake du respect extérieur“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩