Deník Marie Bashkirtseff

# Dimanche, 1er mars 1874

Přicházíme do kostela trochu pozdě (hnědé šaty, černý klobouk, koupila jsem ho Dině, dobře). Blízko vchodu míjím Woermana, který říká – lépe pozdě nežli nikdy – ano – Kníže není daleko, vypadá úplně jako Chilovský, ale je vysoký a nosí krátké vousy. Matka Labanoffová přichází skoro na konci, poskakuje jako vždy. Jsem sama s mámou, procházíme se po promenádě a pak jdeme domů. Paul jde ke kněžně Suvorovové, ona včera žádala mámu, aby ho poslala vyzvednout lístky na koncert ve prospěch Samaritánek ve Valrose. Bereme mou tetu a jdeme znovu na promenádu. Když procházíme kolem vily 55, řekli, že by si přáli, abychom tam zůstali, že by nám tam bylo velmi dobře, že je ta vila velmi hezká atd.

Nous arrivons à l'église un peu tard (robe brune, chapeau noir, je l'ai acheté à Dina, bien ). Près de l'entrée je passe Woerman qui dit - vaut mieux tard que jamais - oui - Le prince n'est pas loin, il regarde tout à fait comme Chilovski, mais il est grand et porte une barbe courte. La mère Labanoff arrive presque à la fin, sautillant comme toujours. Je suis seule avec maman, nous passons à la Promenade puis à la maison. Paul va chez la princesse Souvoroff, elle a prié maman hier de l'envoyer chercher les billets pour le concert au profit des Samaritaines à Valrose. Nous prenons ma tante et nous allons encore à la Promenade. En passant 55, on a dit qu'on voudrait bien qu'il nous restât, qu'on serait très bien, que cette villa est très jolie etc.

Mámo, kdybychom aspoň byli přijati ve společnosti v Nice a... a velké tiché slzy mi stékaly z očí. Máma cítí, že mám pravdu, má teta také, a proto mě mučily až do jejich odjezdu do Monaka v pět hodin.

*Maman, au moins si nous étions admis dans la société de Nice et que*... et de grosses larmes silencieuses coulèrent de mes yeux. Maman sent que j'ai raison, ma tante aussi c'est pour cela qu'elles me martyrisèrent jusqu'à leur départ pour Monaco à cinq heures.

Jdeme do hotelu Chauvain podívat se na obrazy Ajvazovského, vstupné jeden frank ve prospěch chudých. Efekty světla, vody, vln, mlh jsou překvapivě jemné, přirozené, průhledné.

Nous allons à l'hôtel Chauvain voir les tableaux d'Aïvazowsky, l'entrée un franc au profit des pauvres. Les effets de la lumière, l'eau, les vagues, les brouillards sont d'une finesse, d'un naturel, d'une transparence surprenants.

Vstupuje kněžna Suvorovová se svou dcerou, která je dost ošklivá, Angličankou, malými Bravury, knížetem a hrabětem (hrabě Arnim, Prus, její dobrý přítel podle zlých jazyků), přibližuje se k mámě, která sedí. Je krásná, to je jisté.

La princesse Souvoroff avec sa fille qui est assez laide, l'Anglaise, les petits Bravura, le prince et le comte (un comte Arnim, Prussien, son bon ami selon les méchantes langues) entrent, elle *s'approche de maman* qui est assise. Elle est belle, c'est positif.

Chtěla jsem počkat na Howardovy, kteří chtěli přijít podívat se na obrazy, ale ve dvě a půl odcházíme. Celou dobu během procházky má teta odpovídala na výčitky, které jsem nedělala, jako obvykle, zkrátka. Mučili mě. Měla jsem neopatrnost nechat uniknout tato slova kdybychom aspoň my v Nice atd. a už jsem neměla klid. Pořád odpovídali na mé domnělé výčitky, říkali mi, abych šla žít s Tutčevy, jako vždy, jedním slovem. Musela jsem se nutit, abych zadržela slzy, které chtějí téct i teď, když píšu.

Je voulais attendre les Howard qui voulaient venir voir les tableaux mais à deux heures et demie nous partons. Tout le temps pendant la promenade ma tante répondait à des reproches que je ne faisais pas, comme d'habitude, enfin. On me martyrisait. J'avais l'imprudence de laisser échapper ces mots *si au moins nous à Nice* etc. et je n'avais plus de repos. Tout le temps on répondait à mes reproches imaginés, on me disait d'aller vivre avec les Tutcheff comme toujours en un mot. Je me faisais force pour retenir les larmes qui veulent couler même maintenant quand j'écris.

Jsem tak nešťastná! Jak *mě trápí.*

Je suis bien malheureuse ! Comme **ils me tourmentent*.*

Je to náš život, který mě trápí, který mě požírá, který mě zabíjí.

C'est notre vie qui *me tourmente* qui me mange, qui me tue.

Byla jsem trochu bledá, ale velmi pěkná.

J'étais un peu pâle mais très bien.

Aby mě vytočila, má teta začala říkat, že jsem říkala věci, které jsem nikdy neřekla, jako vždy v těchto rozhovorech.

Alors pour me mettre hors de moi ma tante commença à dire que j'ai dit des choses que je n'ai jamais dites, comme toujours dans ces conversations.

Ale nechme těchto alarmujících témat. Právě byla uzavřena rozkošná sázka mezi Audiffretem a nevím kým ještě, že první má nést Prodgerse na ramenou po celé délce promenády. Udělal to. Prodgers se nesměl hýbat, spadl a neodvážil se hnout, ale zůstal ležet, jak spadl, dokud ho Émile d'Audiffret znovu nepoložil na ramena. Je to překvapivé a rozkošné. Zbožňuju je oba kvůli této sázce, jak to zbožňuju.

Mais laissons ces sujets alarmants. Un pari adorable vient d'être fait entre Audiffret et je sais quel autre, que le premier devait porter Prodgers sur ses épaules le long de toute la Promenade. Il l'a fait. Prodgers ne devait pas bouger, il tomba et n'osa bouger mais resta comme il était tombé jusqu'à ce que Emile d'Audiffret ne [sic] l'eut rechargé sur ses épaules. C'est surprenant et adorable. Je les adore tous les deux à cause de ce pari *comme j'adore.*

Je tu málo lidí, nevidí se nikdo ze společnosti, pořád jen nějaké maličkosti, nic jiného.

Il y a peu de monde, on ne voit personne de la société toujours des poussières rien d'autre.

Je odjel už každý, bylo by to trochu brzy na konec února. Tahle sezóna byla podivná, nescházeli jsme se pravidelně na promenádě jako dřív. Nemluvím o bataklánech. Žádné nebyly. Celá zima prošla a já stále ještě čekám na zimu, tak moc to vypadalo jako začátek sezóny, jako předehra. Zanechávám to, celá ubohá,

Cette saison a été étrange, on ne se réunissait pas régulièrement à la Promenade comme avant. Je ne parle pas des bataclans. Il n'y en avait pas. Tout l'hiver est passé et j'attends encore l'hiver tant il eut l'air d'un commencement de saison, d'un prélude. Je laisse, toute misérable,