❦
Pondělí, 16. února 1874
Lundi, 16 février 1874
Od osmi hodin sním s otevřenýma očima, že mám šest miliard. Ach, jak jsem s nimi dobře naložila!1
Depuis huit heures je rêve, sans dormir, que j’ai six milliards. Ah comme j’en ai bien disposé !.
Čekám na slunce, objeví se velmi slabý paprsek; vstávám, je skoro deset hodin.
J’attends le soleil, un rayon très faible paraît; je me lève, il est presque dix heures.
Auguste přijíždí celý v kostýmu a my vyjíždíme. Trochu prší a já jsem si vzala černý nepromokavý plášť2, který byl docela pěkný, Dina je v bílém, máma v modrém a Walitský prostě jako každý den, Paul na kozlíku. Na okamžik déšť přestane a pak zase začne, to je opravdu otravné, nicméně – „nebudeme odkládat karneval“ – a koná se. Na tribunách je málo lidí, to se dá pochopit, když prší, ale kočárů je mnoho a jsou elegantní, alegorických vozů je velmi mnoho a jsou velmi krásné, jízdní průvody i lidé pěšky jsou velmi originální a hezcí.
Auguste vient tout déguisé et nous partons. Il pleut un peu et j’ai mis mon waterproof noir qui était assez bien, Dina est en blanc, maman en bleu et Walitsky simplement comme tous les jours, Paul sur le siège. Un instant la pluie cesse et puis elle recommence encore, c’est vraiment ennuyeux, nonobstant -« nous n’allons pas renvoyer le carnaval »- et il a lieu. Les tribunes sont peu garnies, ça se comprend quand il pleut, mais les voitures sont nombreuses et élégantes, les chars très nombreux et très beaux, les cavalcades, et les gens à pied aussi sont très originaux et jolis.
Kdyby bylo hezké počasí, karneval by byl nádherný. Bylo tam pět orchestrů, ale ostatně nebudu popisovat všechno, to je nemožné, uschovám si noviny, které o tom budou psát. Chtěla jsem zasypat Le Bec, barona a hraběte, a nepodařilo se mi to.
Si le temps était beau le carnaval serait superbe. Il y avait cinq orchestres, mais d’ailleurs je ne vais pas décrire tout, c’est impossible, je garderai le journal qui en parlera. Je voulais battre le Bec, le baron et le comte, et je n’ai pas réussi.
Le Bec a baron byli na prefektuře s celou společností, Souvoroffová, Galvová atd. a dokonce Andrej Nikolajevič3, hodný stařec vždy se Souvoroffovými. Rozumí se samo sebou, že před tou tribunou byla bitva nejzuřivější, ale protože pršelo, neviděla jsem skoro nikoho, jen slečnu de Galve, Choupinského, Angličanku, pana de Galve a Andreje Nikolajeviče. Házeli nám spoustu kytic, zvlášť ten hodný stařec, který musí být velmi zábavný, a pan de Galve. Ten poslední se mi nesmírně líbí, chtěla bych, aby byl můj přítel, musí být dobrý a veselý. Teta, Mášenka a Stiopa jsou na tribuně, potom vyprávěli, že se na tribuně mezi sebou bili velmi zuřivě, zuřivěji než jinde, a muselo to být okouzlující. Souvoroffová hodila několik kytic tetě s malými úsměvy4.
Le Bec et le baron étaient à la préfecture avec toute la société, la Souvoroff, Galve etc. et même André Nicolaïevitch un bon vieux toujours avec les Souvoroff. Ça va sans dire que devant cette tribune la bataille était la plus furieuse, mais comme il pleuvait je n’ai vu presque personne, seulement Mlle de Galve, Choupinski, l’Anglaise, M. de Galve et André Nicolaïevitch. Ils nous ont jeté beaucoup de bouquets surtout ce bon vieux qui doit être très amusant et M. de Galve. Ce dernier me plaît infiniment, je voudrais qu’il soit mon ami, il doit être bon et gai. Ma tante, Machenka et Stiopa sont à la tribune, ils ont raconté après qu’à la tribune on se battit entre soi et très furieusement, plus furieusement qu’ailleurs et ça devait être ravissant. Souvoroff a jeté plusieurs bouquets à ma tante avec des petits sourires.
Tout le monde s’amusait et s’est animé, semel licit in anno insanire. Moi la première à insanire je m’amusais beaucoup bien qu’il y eut très peu de monde que je connais. Je n’ai pas vu même Lambertye, il y était cependant en voiture sans masque et Paul dit qu’il l’a tellement battu que le malheureux a demandé grâce.
Když jsem naposledy projížděla před prefekturou, házela jsem jen kytice, téměř tam nikdo nebyl a hodně pršelo; ale jak jsem právě hodila několik květin, aniž jsem viděla na koho, ta osoba zvedne masku, sama o sobě průsvitnou, drátěnou, a já poznávám Le Bec! Jaká husa. Bylo to trapné a nemohla jsem si pomoci, pršelo a bylo okolo páté, a pod maskou, přes železnou masku, jsem dobře neviděla, kdo to je. Nevadí, tím lépe pro ni.7 Nahlas a opakovaně jsem projevila lítost nad baronem a hrabětem. To jsou ale hlupáci, myslí si, že mě škádlí s Lambertyem, ale rozesmívají mě a baví.
En passant la dernière fois devant la préfecture je n’ai jeté que des bouquets, il n’y avait presque personne et il pleuvait fort; mais comme je venais de jeter plusieurs fleurs sans voir sur qui, la personne lève le masque, par lui-même transparent, en fer et je reconnais le Bec ! Quelle bête. C’était ennuyeux and I could not help it, it rained and it was about five, and under a mask through an iron mask I could not well see who it was. Never mind the better for her. J’ai manifesté tout haut et plusieurs fois mes regrets pour le baron et le comte. Est-on assez bête on croit me taquiner avec Lambertye mais on me fait rire et on m’amuse.
Když už je máma v posteli, přijdu k ní, mluvilo se o mužích a máma vychvalovala Soriovu krásu, já jí říkala, že dávám přednost dokonce hraběti de Lambertye. Pak říká, že v mém věku by jí bylo milejší, kdybych se zamilovala jako do Soriho, tak si člověk může myslet nebo zazpívat romanci nebo něco takového, ale tady není nic, ani na boty se nedá myslet, protože ani on, ani my nemáme nic. Fuj! jako Tormosoff8.
Lorsque maman est déjà couchée je viens chez elle, on parlait des hommes et maman vantait la beauté de Soria, je lui disais que je préfère même le comte de Lambertye. Alors elle dit qu’à mon âge elle aimerait mieux que je tombe amoureuse comme de Soria, on peut ainsi penser ou chanter une romance ou quelque chose, mais là il n’y a rien, même des bottes on ne peut pas y penser, car ni lui ni nous n’avons rien, Fi ! comme Tormosoff.
Chtěla bych vědět, jestli si opravdu myslí, že se zamilovávám9.
Je voudrais savoir si elle pense vraiment que je tombe amoureuse.
A nakonec, pravdu řečeno, když na to přijde, dávám přednost Lambertyeovi před Soriem. Hodně bych dala za to, abych věděla, proč se na mě dívá, škádlit mě je absurdní, vždyť se dívá on. Smiluj se!10 Kdo mi řekne, proč se na mě dívá, a moji voli, a krávy, a můj bílý obličej a černé obočí11. Máma mi to často vyčítá, totiž toho hraběte. – Jsem přece docela nevinná. –
Et après tout en vérité à la rigueur je préfère Lambertye à Soria. J’aurais donné beaucoup pour savoir pourquoi il me regarde, me taquiner est chose absurde puisque c’est lui qui regarde. Miserere ! qui me dira pourquoi il me regarde, et mes bœufs, et les vaches, et mon visage blanc et les sourcils noirs. Maman souvent me le reproche, c’est-à-dire le comte. -Je suis bien innocente.-
Když jsem ležela u mámy na posteli, padlo jméno Hamilton a já tam ještě zůstala. Nemohu ani vyjádřit, ani si vysvětlit radost, kterou mi působí dává jeho jméno. Usmívám se, jsem šťastná a třesu se jen před okamžikem, kdy se o něm přestane mluvit.
Comme j’étais sur le lit de maman on nomma Hamilton et je restai encore. Je ne puis ni exprimer ni m’expliquer la joie que me produit donne son nom. Je souris, je suis heureuse et je ne tremble que pour le moment où on cessera d’en parler.
Zvláštní věc, od té doby, co jsem to jméno na mě vždycky působilo dojmem a zdálo se mi mimořádné, výjimečné, sympatické. Nikdy mě neomrzelo poslouchat příběh té lady Hamiltonové, milenky Petra Velikého, který dědeček vyprávěl a vypráví tak často a tak monotónně. Je to už dávno. Když jsem ho ještě neviděla, Hamilton mi vždycky rozbušil srdce a připadal mi známý, příbuzný12. Na závodech v Badenu (nevyčerpatelný pramen vzpomínek) si pamatuji, jak mi Rémy řekl: „Právě jsem mluvil s vévodou z Hamiltonu“ – stalo se ve mně něco zvláštního, ne že bych ho tehdy milovala, vůbec ne, ale bylo to vždycky to kouzelné jméno.
Chose étrange, depuis que j’a ce nom produisait toujours une impression sur moi et me semblait extraordinaire, à part, sympathique. Je ne me lassais jamais d’entendre l’histoire de cette lady Hamilton, maîtresse de Pierre le Grand que papa racontait et raconte si souvent et d’une manière si monotone. Il y a longtemps de cela. Lorsque je ne l’avais pas encore vu, Hamilton faisait toujours battre mon cœur et me paraissait connu, un parent. Aux courses de Bade, (source intarissable de souvenirs) je me souviens lorsque Rémy me dit « Je viens de parler au duc de Hamilton, » - quelque chose d’étrange se fit en moi, non que ce fut que je l’aimais alors, pas du tout, mais c’était toujours ce nom magique.
Vložený list · Note de Marie, imprimée en bas de page dans Mon Journal
Na takové věci jsem nemyslela, nic jsem o nich nevěděla, bylo mi dvanáct let.
Je ne pensais pas à ces choses-là, je n’en savais rien, j’avais douze ans.
Pak si pamatuji jeho záda, když stál uprostřed trávníku před tribunami, šňůrku od kukátka, a ještě si pamatuji, že mi jeho kabátek připadal velmi tlustý. Pak si ho pamatuji u Kazaïho13, když jsem tam procházela s Matilditou, pak jedno ráno v osm hodin u konverzačního domu v kalhotách zastrčených do bot, pak v kočáře, když se zastavil u obchodů. Ach, na to si vzpomínám tak dobře, zdá se mi, že vidím ty velké stromy, tu promenádu ještě opuštěnou a tichou, ty napůl otevřené obchody, a jeho koně, kteří už stojí, ale ještě přešlapují, potřásají hlavami a cinkají rolničkami, a jeho posazeného vysoko nahoře a cestu vlevo a potůček u cesty a malé můstky, a slunce a jasně modrou oblohu prosvítající mezi stromy... A proč si to tak dobře pamatuji
Puis je me souviens de son dos, lorsqu’il était posté au milieu du gazon devant les tribunes, le cordon du binocle, et je me souviens encore que sa jaquette me paraissait très épaisse. Puis je me souviens de lui chez Kazaï quand je passais avec Matildita, puis un matin à huit heures près de la conversation les pantalons dans les bottes, puis en sa voiture lorsqu’il s’était arrêté près des magasins. Oh cela je me souviens si bien, il me semble que je vois ces grands arbres, cette promenade encore déserte et silencieuse, ces magasins demi-ouverts, et ses chevaux qui bougent encore, arrêtés, secouant leurs têtes et faisant sonner les grelots, et lui perché en haut et le chemin à gauche et le ruisseau près du chemin et les petits ponts, et le soleil et le ciel bleu clair qui perçait à travers les arbres... Et pourquoi je me souviens si bien de cela
a stín, který na stezku vrhala lavička pod stromem, a trávu, a každý suchý list na zemi a každé zrnko písku. Jedním slovem všechno, co toho rána ten kočár obklopovalo. Přitom jsem tehdy na nic nemyslela, vůbec na nic, nikdy jsem tehdy nepomyslela, že bych se mohla stát ženou a že bych mohla milovat, žila jsem životem dítěte, a proč se on a všechno, co ho obklopovalo, tak dobře vrylo do paměti. Proč si nepamatuji stejně dobře někoho jiného...
et l’ombre que faisait sur le sentier le banc sous l’arbre et l’herbe, et chaque feuille sèche par terre et chaque grain de sable. Tout en un mot ce qui entourait cette voiture ce matin. Pourtant alors je ne pensais à rien, à rien du tout, je n’ai jamais pensé alors que je pouvais devenir une femme et que je pouvais aimer, je vivais de la vie d’une enfant, et pourquoi lui et tout ce qui l’entourait s’est gravé si bien dans ma mémoire. Pourquoi je ne me souviens pas aussi bien de quelqu’un d’autre...
Protože vévoda z Hamiltonu byl, je a bude pro mě stvořením mimořádným, výjimečným, božským a...
Parce que le duc de Hamilton était, est et sera pour moi une créature extraordinaire, à part, divine et...
Nikdy neskončím.
Je ne finirai jamais.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „semel licit in anno insanire“ (tak v textu; zřejmě licet) – karnevalové heslo. ↩
Pozn. překl.: Slovní hříčka – Marie používá latinské „insanire“ (šílet) jako francouzské sloveso, proto zůstává v originále. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „and I could not help it, it rained and it was about five, and under a mask through an iron mask I could not well see who it was. Never mind the better for her.“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – úvodní slovo Žalmu 51 („Smiluj se nade mnou, Bože“), Mariino zoufalé zvolání. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩