❦
Neděle, 15. února 1874
Dimanche, 15 février 1874
Včera jsem nic nenapsala. Vyjela jsem jako obvykle v kočáře, nechala jsem vyřídit Hitchcockové, že s ní nepůjdu na procházku1.
Je n’ai rien écrit hier. Je suis sortie comme d’habitude en voiture, j’ai envoyé dire à Hitchcock que je n’irai pas avec elle for a walk.
Den byl šedivý a hrozil deštěm, ale já pořád doufala.
La journée était grise et promettait de la pluie mais j’espérais toujours.
Ke konci lekce mi Brunet řekl, že dnes večer v klubu Méditerranée dávají vídeňské dámy koncert. Protože velice ráda chodím do toho klubu, lhostejno z jakého důvodu, neboť je tam vždy velice vybraná společnost, propustila jsem Bruneta a Leclerca deset a patnáct minut před časem. Jdu říct, že musíme dnes večer jít, nebo aspoň že musím jít s tetou. Jdu se tedy oblékat, strávím hodinu česáním, chtěla jsem nový účes, ale vrátila jsem se ke starému, který se na mě zlobil, že ho chci opustit, a podařil se teprve nadesáté (modré šaty, záda moc sluší, celkově sluší). Jedeme ve dvou. Vcházíme, sál je plný, ne tolik jako tehdy večer na „Hernanim“, ale plný. Rozhlédnu se po sále; velkou galerii zaujala kněžna Souvoroffová, pronajala si ji celou a pozvala svou společnost. Její sestra, Galvová, slečna de Galve, Falkensteinová, Rudiger, Le Bec s matkou a baronem, kníže Gagarine se ženou, slečny Roslowleffovy a spousta mužů.
Vers la fin de la leçon avec Brunet il m’a dit que ce soir au cercle de la Méditerranée les dames viennoises donnent un concert. Comme j’aime beaucoup à aller à ce cercle n’importe pour quel motif, car il y a toujours du très beau monde, j’ai congédié Brunet et Leclerc dix minutes et quinze minutes avant l’heure. Je vais dire qu’il faut aller ce soir ou au moins qu’il faut que j’aille avec ma tante. Je vais donc m’habiller, je passe une heure à me coiffer je voulais quelque nouvelle coiffure mais je revins à l’ancienne qui se fâcha de ce que je voulais l’abandonner et ne se fit qu’à la dixième fois, (robe bleue, le dos va très bien, en général bien). Nous allons en deux. Nous entrons, la salle est pleine, pas autant que le soir d’ « Hernani », mais pleine. Je fais le tour des yeux; la grande tribune est occupée par la princesse Souvoroff, elle l’a louée tout entière et invita son monde. Sa sœur, Galve, Mlle de Galve, la Falkenstein, Rudiger, le Bec avec sa mère et le baron, le prince Gagarine avec sa femme, les demoiselles Roslowleff et beaucoup d’hommes.
Ta galerie byla opravdu skvělá, jsou šťastní. Pak jsem se obrátila k sobě a naplno uviděla svou bídu. Byly jsme doslova samy, samy, samy; ani jedna známá duše; nikdo. Nejraději bych se byla schovala pod křeslo, nikdy předtím, zdá se mi, jsem se necítila tak nešťastná. Duchaplní lidé by se mi jistě vysmívali.
Vraiment la tribune était fort brillante, ils sont heureux Alors je me suis tournée vers moi et je vis en plein ma misère. Nous étions littéralement seules, seules, seules; pas une âme connue; personne. J’aurais voulu être sous mon fauteuil, jamais il me semble je ne me sentais aussi malheureuse. Sans doute les gens d’esprit se moqueraient de moi.
„Považovat společnost, tu sebranku vycvičených opic, herců, lidí bez srdce, falešných a já nevím čeho ještě, za štěstí!“
- Compter la société, cet assemblage de singes dressés, d’acteurs, de gens, sans cœur, faux et je ne sais plus quoi comme un bonheur !
To by řekli, ale buď lžou, anebo nikdy
Voilà ce qu’ils diraient mais ou ils mentent, ou ils n’ont
nezažili to, co zažívám já. Jsem dobře oblečená, ale k čemu mi jsou ty šaty, nač mám hezké způsoby, nač mám vkus!!!
jamais éprouvé ce que j’éprouve. Je suis bien habillée, mais à quoi me sert cette robe, pourquoi ai-je de jolies manières, pourquoi ai-je du goût !!!
Prosila jsem, abychom šly do lóže, dusila jsem se. Teta, která byla ještě dotčenější a rozzlobenější než já, by tam byla šla, ale přijela vévodkyně de Mouchy, její manžel a Obelisk, a ještě jedna dáma z jejich společnosti, a Lambertye a několik dalších (v křeslech), ona se na ně začala dívat, já taky, a lóže vzala za své. Obelisk je velmi krásná, ale zdá se mi, že svými pohyby hýbe vzduchem, který se mění v orkán a převrací svět, že může rozmáčknout člověka, jako my rozmáčkneme hmyz, zkrátka je to pravý obelisk luxorský. Lambertye byl vedle ní, a tak zrůžověla jako její šaty a velice jí to slušelo. Ten ubožák vypadal jako trpaslík vedle té obryně jako v „Gulliverových cestách“2, ani se nesnažil narovnat, schoulil se do křesla a jeho lysá hlava sotva sahala k bílému a nádhernému rameni té nesmírné krasavice.
Je demandai d’aller dans une loge, j’étouffais. Ma tante qui était plus vexée et plus fâchée que moi y serait allée, mais la duchesse de Mouchy, son mari et l’Obélisque arrivèrent, et encore une dame des leurs, et Lambertye et plusieurs autres (aux fauteuils) elle commença à les regarder, moi aussi et la loge est tombée dans l’eau. L’Obélisque est fort belle, mais il me semble que par ses mouvements elle remue l’air qui se transforme en ouragan et renverse le monde, qu’elle peut écraser un homme comme nous écrasons un insecte, enfin c’est un vrai obélisque de Louqsor. Lambertye était à côté d’elle ce qui la rendit aussi rose que sa robe et l’embellit beaucoup. Ce pauvre homme avait l’air d’un pygmée à côté de cette géante comme dans les Gulliver’s travels, aussi il ne tâchait même pas de se relever, il se blottit dans son fauteuil et sa tête chauve arrivait à peine à la blanche et superbe épaule de l’immense pulchra
Měním styl, už neusiluji o velkolepou majestátnost; nebudu velká. Ale vraťme se k našim ovečkám.
Je change de genre, je ne vise plus à la majesté grandiose; je ne serai pas grande. Mais revenons à nos moutons.
Myslím, že se ten malý ožení s tou velkou, protože pořád zůstává s nimi a nešel na galerii, kromě toho3 je často s vévodou de Mouchy. To je ale karnevalový pár!
Je pense que le petit se mariera avec la grande, car il reste tout le temps avec eux et n’alla pas à la tribune, besides il est souvent avec le duc de Mouchy. Voilà une paire de carnaval !
Byla jsem rozzuřená, že jsem se ocitla v situaci, jakou nesnáším; byl tam nějaký odporný muž, který se na mě díval, byla jsem hotová se rozplakat, zbít ho.
J’étais furieuse d’être comme je n’aime pas; il y avait un homme hideux qui me regardait, j’étais prête à pleurer, à le battre.
Několikrát jsem zadržovala slzy, abych si připadala ještě nešťastnější. Lambertye se během přestávek zvedal, otáčel se, prohlížel si celý sál a pokaždé se pohledem zastavil u mě, tentokrát bez úsměvu. S mou láskou ke společnosti, k zábavám, k nádheře, být v takovém stavu? To je hrozné! Konečně vycházíme, při odchodu ještě jedno ponížení, teta si vzala naše pláště ze šatny a vycházely jsme samy, se staženými ocasy. Naštěstí byl náš kočár druhý v řadě.
Plusieurs fois je retenais mes larmes pour me rendre encore plus malheureuse. Lambertye pendant les entractes se levait, se tournait, regardait toute la salle et chaque fois arrêtait ses yeux sur moi, sans sourire cette fois. Avec mon amour du monde, des amusements, de parade, être comme j’étais ? Mais c’est affreux ! Enfin nous sortons, à la sortie encore une humiliation, ma tante prit nos manteaux au vestiaire et nous sortîmes seules, les queues basses. Heureusement notre voiture était la seconde.
Doma jdu rovnou k mámě, ale nic neříkám, je to zbytečné, ona s tím nic nenadělá.
A la maison je vais droit chez maman, mais je ne dis rien, c’est inutile, elle n’y peut rien.
Ale teta, stejně rozzuřená jako já, se neovládá, ale místo aby mluvila za sebe, dělá výčitky, jako by to byla já, nepřímé výčitky, líčí, jak jsem prý byla rozčílená atd. (nic jsem jí neukázala), zbabělé a nespravedlivé vůči mé matce.
Mais ma tante qui aussi enragée que moi ne se contient pas, mais au lieu de parler pour elle fait des reproches comme si c’était moi, des reproches indirects, racontant comme j’étais fâchée etc. (je ne lui ai rien fait voir) lâches et injustes à ma mère.
„A vůbec! (dovolte mi hrozný výraz) je mi to u prdele (červenám se, když to píšu), takže by se člověk chtěl plazit jako ubozí plazi na tu galerii... (když to píšu, pláču).“ Oni nejsou ani ubozí, ani plazi, ale prostě společnost. Jen ze zbabělosti a ze závisti se to dá říct. Podrážděná těmi útoky říkám:
- Et même ! (permettez-moi une expression terrible) je n’en ai rien à foutre (je rougis de l’écrire) ainsi on voudrait ramper comme de pitoyables reptiles sur la tribune... (en écrivant je pleure). Ils ne sont ni pitoyables ni reptiles mais simplement une société. C’est seulement par lâcheté et par envie qu’on peut le dire. Impatientée de ces attaques je dis:
„Já, navzdory všemu — pro vás je ta galerie stejně daleko jako čínská říše.“
- Moi, malgré tout, pour vous jusqu’à cette tribune c’est aussi loin que jusqu’à l’empire de Chine.
Od tohoto slova už nedala pokoj, ale nejpodivnější je, že každý by řekl, že jsem to já, kdo vytýká, já, kdo se rozčiluje. Zvlášť jsou zvyklí mě takhle slyšet mluvit, ale včera (před sebou samou nic neskrývám) jsem nehubovala, neřekla jsem nic, co by mohlo urazit i ty nejcitlivější.
A partir de ce mot elle ne finit plus, mais ce qui est le plus extraordinaire c’est que tout le monde aurait dit que c’est moi qui reproche, moi qui me fâche. Surtout on est habitué à m’entendre ainsi parler, mais hier (devant moi je ne cacherais rien) je n’ai pas grondé, je n’ai rien dit qui pouvait offenser les plus délicats.
Máma, která to všechno považovala za moje slova, se dala do pláče, říkala, že s tím nic nenadělá, že by bylo lepší žít s Tutcheffovými, že je nehodná atd. atd. atd. Walitský se na mě díval jako na původkyni těch slz a kupodivu i teta.
Maman prenant tout cela de ma part se mit à pleurer à dire qu’elle n’y peut rien, que nous ferons mieux de vivre avec les Tutcheff, qu’elle est indigne, etc. etc. etc. Walitsky me regardait comme auteur de ces larmes et chose singulière ma tante aussi.
Ale nemyslím, že to dělala ze zloby, prostě jen tak. Jak jsem byla nešťastná!
Mais je ne pense pas qu’elle ait fait cela par méchanceté, simplement comme ça. Comme j’étais malheureuse !
Stejně nešťastná jako tehdy kvůli němu, a to už je dost.
Aussi malheureuse que l’autre jour pour lui et c’est assez.
Teď, když to píšu, musím přestat, protože vzlykám.
Maintenant que j’écris je dois cesser car je sanglote.
Mám na žal dobrý lék: jdu si kleknout do výklenku, kde nechám všechny slzy, a jako právě teď se vracím téměř veselá.
J’ai un bon remède contre mes chagrins, c’est d’aller m’agenouiller dans l’alcôve, où je laisse toutes mes larmes, et comme maintenant je reviens presque gaie.
Všechen hluk ustal, seděla jsem u postele mámy, která tiše plakala se zavřenýma očima. Deset nebo patnáct minut jsem neřekla ani slovo, pak jsem se najednou dala do položila (byla jsem svlečená, kromě punčoch a hlavy), schoulila jsem se k mámě a zapomněla na svůj žal. Hladila mě. Je pozdě, musí se jít spát, neměla jsem sílu jít k sobě a usnula jsem u mámy, v punčochách, aniž jsem si rozpustila vlasy, bez zápisu do deníku, bez modlitby.
Tous bruits cessèrent, j’étais assise près du lit de maman qui pleurait doucement les yeux fermés. Je restais sans dire un mot dix ou quinze minutes puis tout à coup je me mis dans couchai (j’étais déshabillée, excepté les bas et la tête) je me blottis près de maman et j’oubliai mes chagrins. Elle me caressait. Il est tard, il faut se coucher, je n’avais pas la force d’aller chez moi et je m’endormis chez maman, avec mes bas, sans me décoiffer, sans écrire mon journal, sans prière.
Myslela jsem si, že je to všechno hloupost, že to nestojí za to se trápit, ale až příště vyjdu, změním názor a budu tisíckrát nešťastnější.
Je pensais que tout est bêtise, que ça ne vaut pas la peine de se déchirer, mais à la première sortie, je changerai d’avis et je serai mille fois plus malheureuse.
Druhý den, dnes se probouzím a pospíchám do kostela. Prší! Jaká mrzutost! Karneval je ten tam, to je ale škoda, jak se zlobím! (modré šaty a klo-
Le lendemain, aujourd’hui je me réveille et me dépêche pour l’église. Il pleut ! Quel ennui ! Le carnaval est fiché, comme c’est dommage, comme je suis fâchée ! (robe bleue et cha-
bouk sluší).
peau bien).
Jedu s Dinou, ve fiakru. Landauer je vyzdoben na karneval. Je tam velmi málo lidí. Nakonec mě přijde pozdravit baron a říct, že:
Je vais avec Dina, en fiacre. Le landau est habillé pour le carnaval. Il y a très peu de monde. A la fin le baron vient me saluer et dire que:
„Odložíme karneval, běžím do výboru, a jestli za půl hodiny déšť nepřestane, veřejný vyvolavač s fanfárou půjde ohlásit atd. atd.“ Ten ubožák je tak šťastný, že může říkat odložíme nebo zařídíme! Má pravdu, nevynalezl střelný prach, ale není prach, na nicejské poměry je to skvělý mladý muž. Je ke mně milý, a divím se tomu.
- Nous renverrons le carnaval, je cours au comité et, si dans une demi-heure la pluie ne cesse pas, un crieur public avec une fanfare ira annoncer, etc. etc.. Ce pauvre garçon est si heureux de pouvoir dire nous renverrons ou nous arrangeons ! Il a raison, il n’a pas inventé la poudre mais il n’est pas poussière, c’est un jeune homme très brillant pour Nice. Il est aimable avec moi, et je m’étonne.
Paní Howardová nás prosí, abychom k ní přišli ve dvě hodiny. Já, Dina a Paul jedeme sami k Filimonoffovým, kde zůstáváme skoro hodinu, jsou velmi milí; pak k Howardovým. Nic se nezměnilo, mýlila jsem se, jediné, co existuje, je trochu závisti ze strany Hélène, snadno jí to odpouštím. Tebbitt a Allen jsou tam. Cestou od nich jsem Dině vysvětlila všechny své včerejší křivdy, které sdílí a obdivuhodně chápe.
Mme Howard nous prie de venir chez elle à deux heures. Moi, Dina et Paul allons seuls chez les Filimonoff où nous restons presque une heure, ils sont très gentils; puis chez les Howard. Rien n’est changé, je me trompais, la seule chose qui existe c’est un peu d’envie de la part d’Hélène, je la pardonne sans peine. Tebbitt et Allen sont là. Au retour de chez eux j’expliquai à Dina tous mes griefs d’hier qu’elle partage et comprend admirablement.
Mámě jsem připadala velmi půvabná, jak jsem tam seděla, nepromokavý plášť4 napůl svlečený, v klobouku. K čemu to je, velký Bože! Bože, Bože, Bože! Slituj se nad mou bídou! Nech mě žít, žít tak, jak si přeji!
Maman m’a trouvée très gracieuse comme j’étais assise, le waterproof demi-ôté, en chapeau. A quoi ça sert grand Dieu ! Dieu, Dieu, Dieu ! Ayez pitié de ma misère ! Faites-moi vivre, vivre comme j’aime !
Zítra nové trápení! Na náměstí Masséna postavili kiosky, kde budou dámy ze společnosti prodávat pro chudé. Nové ponížení, nové neštěstí!
Demain une nouvelle vexation ! Au square Masséna on a bâti des kiosques où les dames de la société vendront pour les pauvres. Une nouvelle humiliation, un nouveau malheur !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „for a walk“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Gulliver’s travels“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „besides“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩