❦
Čtvrtek, 12. února 1874
Jeudi, 12 février 1874
Rozkošný den, bez té hvězdy, která dává světlo a život. Jdu na promenádu s Dinou (hnědé šaty, sluší). Obě holčičky jsou na koni a kněžna, Galvová, Labanoffová, Zveguinzoff, několik mužů, mezi nimi baron, na promenádě pěšky. Jaký krásný bataklán! Jak jsou šťastní, jak jim závidím, jak bych chtěla žít tak, jak chci! To mě přivádí k zoufalství a jdu k Bussimu podívat se na diamantové parury. Už dva dny mám chuť na diamantovou paruru, něco hezkého. Vždycky mě musí něco zaměstnávat a musím něco chtít. Není-li to sedlo, je to klobouk, není-li to parura, je to róba, a když mám všechno tohle, vymýšlím něco ještě novějšího. Jdu na maškarní ples na Masopustní úterý! To bude krásné! Máma to slíbila. Jdeme do lóže, chtěla bych, aby už bylo úterý! Počítám hodiny.
Une adorable journée, pas de cet astre qui donne la lumière et la vie. Je vais à la Promenade avec Dina (robe brune, bien). Les deux petites sont à cheval et la princesse, la Galve, la Labanoff, Zveguinzoff, plusieurs hommes entre autres le baron à la Promenade à pied. Quel beau bataclan ! Comme ils sont heureux, que je les envie, que je voudrais vivre comme j’aime ! Cela me désespère et je vais chez Bussi voir des parures en diamants. Depuis deux jours j’ai envie d’une parure en diamants, quelque chose de gentil. Il faut que toujours quelque chose m’occupe et que je désire quelque chose. Si ce n’est une selle c’est un chapeau, si ce n’est une parure c’est une robe, et lorsque j’ai tout cela j’invente quelque chose de plus nouveau. Je vais au bal masqué le Mardi Gras ! Voilà qui sera beau ! Maman l’a promis. Nous allons dans une loge, je voudrais que ce fût déjà mardi ! Je compte les heures.
Je to pro mě úplně nové potěšení! Poprvé v životě uvidím maškarní ples. Jdeme tam v naprosté tajnosti. Doma to nebude vědět nikdo kromě těch, kdo půjdou, a to budou myslím: máma, teta, Dina a já. Obléknu si domino, černý krajkový závoj, masku...
C’est un plaisir tout nouveau pour moi ! Pour la première fois de ma vie je verrai un bal masqué. Nous y allons en grand secret. Personne à la maison ne le saura excepté ceux qui vont et ce seront je pense: maman, ma tante, Dina et moi. Je mettrai un domino, un voile de dentelles noires, un masque....
Jaké štěstí!
Quel bonheur !
Dnes je zima. Tím, jak pořád říkám hlouposti a myslím na ně, se červenám kvůli komu tedy! kvůli Lambertyemu! A dnes u veřejné zahrady, byla jsem pěšky s Hitchcockovou, zdálo se mi, že přichází Lambertye, a málem jsem zčervenala, dech mi vypověděl a zůstala jsem bez dechu. To se přece opravdu nesmí a jsem nepřekonatelná husa!
Il fait froid aujourd’hui. A force de dire des bêtises et de les penser, je rougis pour qui donc ! pour Lambertye ! Et aujourd’hui même près du jardin public, j’étais à pied avec Hitchcock il m’a semblé que Lambertye venait et j’ai presque rougi, la respiration me manqua et je devins essoufflée. Ce n’est vraiment pas permis et je suis une bête sans pareille !
Vina je také trochu, hodně na tom pánovi, který mě se dívá dost na to, aby zneklidnil statečnější ženu, než jsem já. Konec konců to nebyl on. Kdybych se mohla pomstít za jeho pohledy! Ó, Bože můj, dovol mi pomstít se! Nevinnou pomstu, která by nikomu neublížila, ale která by byla pomstou!
Aussi la faute est un peu, beaucoup à ce monsieur qui me regarde assez pour troubler une plus brave que moi. Après tout ce n’était pas lui. Si je pouvais me venger de ses regards ! Oh ! mon Dieu permettez-moi de me venger ! Une vengeance innocente qui ne ferait aucun mal mais qui serait une vengeance !
Teď mě ten muž znepokojuje, nutí mě červenat se, a proč, ptám se vás?! Proč jsem vystavena jeho nestydatým pohledům!
Maintenant cet homme me trouble, me fait rougir, et pourquoi, je vous le demande ?! Pourquoi suis-je exposée à ses regards impudents !
Alespoň kdybych znala příčinu! Ale ne, nezáleží na příčině; je to ta nejhorší nestydatost, zacházet se mnou jako s ničím, nemít žádnou úctu, žádný ohled k mé rodině a ke mně! A to všechno proto, že žijeme jako ubožáci! Ó, Bože můj, vysvoboď nás ze všech těch trápení, vytáhni nás z tohoto postavení! Smiluj se nade mnou! Kdyby někdo věděl, jak se cítím ponížená v každém okamžiku, všude, vždycky.
Au moins si j’en savais la cause ! Mais non, n’importe quelle cause; c’est de la dernière impudence, c’est me compter comme rien, n’avoir aucun respect, aucune considération pour ma famille et moi ! Et tout cela parce que nous vivons comme des misérables ! Oh mon Dieu délivre-nous de tous ces ennuis, tire-nous de cette position ! Aie pitié de moi ! Si on savait comme je me sens humiliée à chaque instant, partout, toujours.
napříč stránkou
Stěžuji si na náš tehdejší život, a přesto byl skvělý v porovnání s tím nynějším.
en travers Je me plains de notre vie d’alors et cependant elle était brillante en comparaison avec celle d’à présent.
A ten muž taky dobře vidí, jakou roli hrajeme i v Nice, a nesnaží se nechat se představit (ostatně kým??!), jak by se dalo z jeho způsobů předpokládat, ale spokojí se s tím, že se dívá, když se objekt sám nabízí, dívá se a vrhá nestydatý, nezdvořilý, hrubý úsměv!
Et cet homme aussi, il voit bien le rôle que nous jouons même à Nice, et ne cherche pas à être présenté (d’ailleurs par qui ??!) comme on pourrait le supposer par ses manières, mais il se contente de regarder lorsque l’objet se présente de lui-même, de regarder et de lancer un sourire impudent, impoli, grossier !
Nenávidím všechny, nenávidím Le Bec! Protože na Le Bec se nikdo neodváží takhle dívat, protože Le Bec má dobré postavení, protože Le Bec všichni vyhledávají, protože Le Bec je pyšná a má právo být pyšná! Zatímco já, ó, bído nad bídy! Kdybych žila jako ostatní, nevšímala bych si ani hrubosti toho hraběte, ale v postavení, ve kterém jsem, se mi všechno zdá urážkou, všechno se mi zdá posměchem! Cítím, že to nemůže být jinak, a stravuji se marnou a bezmocnou zuřivostí. Chtěla bych nechat přede mnou zbít barona, Lewina, Lambertyeho, Le Bec a všechny ty lidi. Chtěla bych je nechat zbít a vidět je plakat.
Je déteste tout le monde, je déteste le Bec ! Parce qu’on n’ose pas ainsi regarder le Bec, parce que le Bec a une belle position, parce qu’on cherche le Bec, parce que le Bec est fier et il a le droit d’être fier ! Tandis que moi, oh misère des misères ! Si je vivais comme les autres je ne ferais même pas attention à la grossièreté de ce comte, mais dans la position où je suis tout me semble injure, tout me semble raillerie ! Je sens que ça ne peut être autrement et je me consume en rage inutile et impuissante. J’aurais voulu faire battre devant moi, le baron, Lewin, Lambertye, le Bec et tous ces gens-là. Je voudrais les faire battre et les voir pleurer.
Jsou chvíle, kdy závidím, nenávidím a zuřím!
Il y a des moments où j’envie, je déteste et je rage !
na okraji
(Takovými city si změnu nezasloužím).
dans la marge (Ce n’est pas pour ces sentiments que je mériterai un changement).