Pátek, 13. února 1874

Krásný a chladný den. Hitchcocková odjíždí ve středu, jaké štěstí, (modré šaty, modrý klobouk, pěkné!) jedeme pro kněžnu.
Na Promenádě téměř nikdo není. Syn krále hannoverského je v Nice, hned jsem na něj pomyslela. Jsem zvědavá, jaký je. S Hitchcockovou nejdu pěšky, a jsem tomu jen ráda.
Koupila jsem čtyřicet pět kilogramů konfet, pro začátek, pak projíždíme všude, kde jsou přípravy na karneval.
Přijel princ krásný jako den, vypadá jako odpuzující mrtvola.
Scházela jsem k večeři, ale cibulový zápach mě dusil, jedí ji tu každý den a vztekám se ještě víc na drzost těch lidí než na ten zápach — vždyť znají můj odpor k té zelenině, a přesto si ji troufají jíst. Jsem z toho celá rozrušená, běžím rychle nahoru, lehnu si na postel nemocné mámy a rozplývám se v slzách.
Večeřím nahoře.
Koupila jsem pár černé rukavice a černý vějíř, potají.
Jak jsem dnes nešťastná!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „in fretta“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „upstairs“. ↩