❦
Neděle, 8. února 1874
Dimanche, 8 février 1874
Mám velké zpoždění, ale oblékám se, jak nejrychleji mohu, a jdu sama do kostela; vcházím současně s Le Bec, a proto plukovnice1 řekne mámě, která byla odpoledne u paní Antonské, že jsem přišla s Labanoffovými. Beru s sebou Solominku, jedu k Mortierovi, odvážím Solominku domů a vracím se. Zatímco čekám na kočár (hnědá róba, sluší, ale velmi ošuntělá), procházím se s Mášenkou v salonu, ona mluví o róbách.
Je suis très en retard, mais je m’habille aussi vite que je puis et vais seule à l’église; j’entre en même temps avec le Bec, ce qui fait dire à la colonelle à maman qui était dans l’après-midi chez Mme Antonsky, que j’étais venue avec les Labanoff. Je prends Solominka avec moi, je vais chez Mortier, je ramène Solominka chez elle et je rentre. En attendant la voiture (robe brune, bien mais très fatiguée) je me promène dans le salon avec Machenka, elle parle de robes.
Máma s tetou přijdou pro Dinu a pro mě a jedeme na Promenádu.
Maman et ma tante viennent prendre Dina et moi et nous allons à la Promenade.
Lambertye se znovu objevuje ve společnosti, několik dní nebyl vidět; dnes se projíždí2 s Chimayem.
Lambertye reparaît dans le monde, depuis plusieurs jours on ne le voyait pas; aujourd’hui il drives avec Chimay.
Le Bec je někde v Úžině. Na balkóně klubu Méditerranée jsou vystaveni všichni členové. Lewin, Krassowsky, Jarochewsky, Lambertye a množství jiných, které neznám. Ráda bych věděla, kdo je ten, kterého srovnávám s vévodou a kdo se od něj liší – zkusme to říct jasně. Vezměme kus látky, rozdělme ho přesně na dvě půlky, z jedné dejme ušít šaty Garachovi, z druhé Worthovi, a ty dvoje šaty postavme vedle sebe. Tak vypadají tito dva muži, látka je úplně stejná a velikost také... Je stejně ruměný, stejně vysoký, stejně rusý a obléká se úplně jako Hamilton, jenomže: jste Jan, jste Jakub, jste rusý, jste hloupý, ale nejste Jean-Jacques Rousseau.
Le Bec est quelque part dans le Détroit. Sur le balcon du cercle de la Méditerranée sont étalés tous les membres. Lewin, Krassowsky, Jarochewsky, Lambertye et une quantité d’autres que je ne connais pas. Je voudrais savoir qui est celui que je compare avec le duc et qui en diffère, voyons que je m’exprime nettement. Si l’on prend une pièce d’étoffe, on la partage exactement en deux parties, qu’on donne la moitié pour en faire une robe à Garach et l’autre à Worth, et qu’on mette ces deux robes à côté l’une de l’autre. Voilà ce que sont ces deux hommes, l’étoffe est exactement semblable et la grandeur aussi... Il est aussi rouge, aussi grand, aussi roux et s’habille tout à fait comme Hamilton seulement: vous êtes Jean, vous êtes Jacques, vous êtes roux, vous êtes sot, mais vous n’êtes pas Jean-Jacques Rousseau
Potkáváme barona, který letí ve voze s dvěma koňmi, s rachotem zastaví, běží k našemu kočáru a odevzdává lístky, byl by je přinesl k nám, ale má tolik, tolik, tolik práce s tím karnevalem „který jsme zařídili“ – že nemá ani minutu.
Nous rencontrons le baron qui vole sur un char à deux chevaux, il s’arrête avec grand bruit, court à notre voiture et remet les billets, il les aurait apportés chez nous, mais il a tant, tant, tant à faire avec ce carnaval « que nous avons arrangé » - qu’il n’a pas une minute.
Zdá se, že se na mě dívá jako na nepřítelkyni, já se na něj dívám stejně. Už není pořád s Le Bec. Odvážíme mámu a tetu na nádraží, odtud jedeme s Dinou do London House něco objednat a pak se u Rumpelmayera usazujeme u okna v prvním salonku. Francia vejde a já jsem zčervenala, ale doufám, že to neviděl, protože jsem předstírala, že si prohlížím výklad. Pak vejde také ta dáma, co se směje. Letos ji vidím dost zřídka.
Il a l’air de me regarder comme un ennemi, je le regarde aussi. Il n’est plus toujours avec le Bec. Nous conduisons ma mère et ma tante à la gare, de là nous allons avec Dina au London House commander quelque chose, et ensuite chez Rumpelmayer nous nous plaçons à la fenêtre dans la première chambre. Francia entre et j’ai rougi mais j’espère qu’il n’a pas vu car je faisais semblant d’examiner l’étalage. Puis la dame qui rit entre aussi. Cette année je la vois assez rarement.
U večeře ta Hitchcocková dala najevo, že nechce odejít, je tak drzá3. Říká, že chce vidět, jak odejdeme my před ní, a z několika ostrých poznámek4 a slov je vidět, že odejde, jen když ji vyženeme. Nikdy jsem neviděla tak hloupé a tvrdé stvoření, které by tolik postrádalo sebeúctu, jakékoli pochopení a jemnost.
A dîner la Hitchcock a fait comprendre qu’elle ne veut pas partir, elle est si insolente. Elle dit qu’elle veut nous voir partir avant elle, et par plusieurs sorties et paroles on voit qu’il faut la chasser pour qu’elle s’en aille. Je n’ai jamais vu une créature aussi bête, dure, aussi dépourvue d’amour-propre et de toute compréhension et délicatesse.
Trochu jsem škádlila dědečka, že jsem krásná.
J’ai un peu taquiné papa disant que je suis belle.
Už nemluvím o vévodovi z Hamiltonu, protože jsem řekla vše, řekla jsem příliš. Měla jsem to uzavřít v sobě a nesvěřovat to papíru tímhle čmáráním.
Je ne parle plus du duc de Hamilton parce que j’ai tout dit, j’ai dit trop. Il fallait l’enfermer dans moi-même sans le transmettre au papier par ce gribouillage.
Měla jsem ho milovat a tuto lásku skrýt v sobě. Jsem tak bláznivá, že si vymýšlím lásky na ulici, vybírám si ideály, zbožňuji je a pak je oplakávám. Je to ale hloupost! Ale vpravdě, ta věc s Hamiltonem byla velmi vážná. Boreel se mi líbil, ale Hamiltona miluji. Od chvíle, kdy jsem ho uviděla, vyčníval nade všechny ostatní jako primadona nad sbor. Vždy byl pro mě bytostí zvláštní, neobyčejnou a podivuhodnou. Především byl velikým originálem, extravagantním. Byl dokonalostí; vévodou anglicko-pařížským. Už ho nemiluji, ale zbožňuji ho. Je to to nejlepší, co na světě je; jediné zvíře, které bych mohla milovat, jediné, po němž toužím kvůli němu samému, jediné...
Il fallait l’aimer et cacher cet amour de moi-même. Je suis assez folle pour me créer des amours dans les rues, de choisir des idéals, de les adorer et puis les pleurer. Est-ce assez bête ! Mais en vérité l’affaire de Hamilton a été très sérieuse. Boreel me plaisait, mais j’aime Hamilton. Il se détachait de tous les autres comme la prima donna se détache du chœur, depuis que je l’ai vu. Il était toujours un être particulier, extraordinaire et curieux pour moi. Surtout il était un grand original, extravagant. Il était une perfection; un duc anglais-parisien. Je ne l’aime plus mais je l’adore. Il est tout ce qu’il y a de mieux au monde; le seul animal que je pourrais aimer, le seul que je désire pour lui-même, le seul...
Jeho, kterého pokládám za bytost výjimečnou, za poloboha. On, dokonalost dokonalostí, se oženil s Angličankou. Je to znetvořující5.
Lui que je considère comme une créature à part, un demi-dieu. Lui la perfection des perfections, il s’est marié avec une Anglaise. C’est défugurant [sic].
Uvidíme, jak jeho sňatek6 skončí. Ale co je mi po tom!
Nous verrons comment son union finira. Mais que m’importe !
Jsem bláznivá, miluji ho a budu ho milovat.
Je suis folle, je l’aime et je l’aimerai.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „drives“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: C’est défugurant [sic] – neobvyklé Mariino slovo. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩