Pondělí, 26. ledna 1874

Zůstávám až do chvíle, kdy je čas vyjít, s rozpuštěnými vlasy, jsou zvlněné víc než kdy jindy, a zlaté, jsem do nich zamilovaná.
Všechno je u konce, nemám co říci, nemám na co myslet. Když jsem otevřela piano, uviděla jsem ho, ale to se mi stává zřídka a jako blesk; je to mé největší štěstí, tedy pro mé srdce.
Jedu na koni s Dinou, ale necítím se pohodlně, všechno jde špatně, na promenádě jsem si upravila vlasy, ostatně tam nikdo není, slunce zapadlo, je šest hodin, je mírno, zdá se mi, že je léto. Zatímco jsem se česala, přijela Gioia k Soubisové, aby ji vzala do Monaka, má svůj rozkošný kočár. Nic jí neschází, znovu získala zpět svůj šik.
Moje jízda na koni nebyla potěšením, ale utrpením. Jsem šťastná, že jsem zpátky. Mám nový jezdecký klobouk z Paříže, velmi pěkný.
Blanche Boydová se vdává za lorda Henryho Pageta. Konečně, já myslela, že se nikdy nevdá, nebo špatně. Jaké má štěstí.
Lambertye na sebe upozorňuje a já na něj občas myslím (ne tak jako... ne: o tom nemůže být řeč). Nevím, co vlastně je zač. Jsou tedy lidé, malí, oškliví, vždy pěšky, kteří nedělají nic mimořádného, a přesto na sebe upozorňují jako hrabě de Lambertye, vím, že existuje, jenom proto, že se na mě dívá. Onehdy večer v klubu jsem se
otáčela, aby mě neviděl, a Dina mi řekla: Podívej, Lambertye se na tebe dívá, tak jsem se otočila v lóži, abych ho neviděla a aby on neviděl mě. Jeho pohledy jsou posměšné a drzé. Jsou chvíle, kdy bych ho byla schopná uhodit, tak moc mi připadá nestoudný s tím svým úsměvem. Chtěla bych ho znát jenom proto, abych si to s ním vyřídila a pořádně mu vyčinila.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „at ease" — pohodlně, v pohodě.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „retook possession" — znovu se zmocnila.