❦
Sobota 24. ledna 1874
Samedi, 24 janvier 1874
Jsem se vším nespokojená. Fortuné odnesl mé bílé šaty do prádelny a místo aby je jen vyžehlili, vyprali je. Ale to je hloupost. Bez jakéhokoli důvodu se cítím nesvá, chtěla bych zůstat sama. Říkám, bez jakéhokoli důvodu! Šílená. Mám tolik důvodů. Zbožňuji koně, a žádné nemám. Chtěla bych mít vlastní koně, abych mohla řídit čtyřspřeží, jezdit, dívat se na ně! A nemohu. Zkrátka bych chtěla žít tak, jak mám ráda – to je hlavní, pak bych mohla mít vlastní koně a všechno na světě. Vycházím proti své vůli. Ta šťastná dívka! Dcera Souvoroffové se projíždí a sama řídí dva krásné poníky. Prý má stejné záliby jako já, a ona může mít, co má ráda! Šťastná! Rmoutí mě, že všechno, co mám ráda, skončilo. Opravdu, oplakávám dostihy a Tir trochu jako vévodu z Hamiltonu. Jsem opravdu bláznivá, ale srdce se mi ještě nenaučilo rozlišovat city. Krásný ples, vzácní koně, vévoda z Hamiltonu – zajímavý Tir – to všechno je mi skoro stejně drahé.
Je suis mécontente de tout. Fortuné a porté ma robe blanche à la buanderie et au lieu de la repasser seulement, on l’a lavée. Mais c’est une bêtise; sans aucun motif, je suis mal à mon aise, je voudrais rester seule. Je dis, sans aucun motif ! Folle. J’ai tant de motifs. J’adore les chevaux, je n’en ai pas. Je voudrais avoir mes chevaux pour conduire à quatre, monter, les regarder ! Et je ne le puis pas. Enfin je voudrais vivre comme j’aime, c’est le principal, après cela je pourrais avoir mes chevaux et tout au monde. Je sors malgré moi: cette heureuse fille ! la fille de la Souvoroff, se promène en conduisant deux beaux poneys. On dit qu’elle a mes goûts, et elle peut avoir ce qu’elle aime ! heureuse ! Ce qui me chagrine c’est que tout ce que j’aime est fini. Vraiment, je pleure les courses et le Tir comme un peu comme le duc de Hamilton. Je suis bien folle, mais mon cœur n’a pas encore appris la différence des sentiments. Un beau bal, des chevaux rares, le duc de Hamilton, un Tir intéressant me sont presque également chers.
Nudím se, jsem nešťastná.
Je m’ennuie, je suis malheureuse.
Zkouším si obléknout ten krásný vypraný hadřík, upravím ho, jak to jde. Učešu se jako vždy a dobře, místo nařasené ozdoby si dám hezký šátek, pěknou brož, dost prostou, ale v nejlepším vkusu, a vypadám: dobře. Faktem je, že mně všechno sluší. Umím se oblékat.
J’essaye de mettre ce beau chiffon lavé, je l’arrange comme je puis. Je me coiffe comme toujours et bien, je mets au lieu de la ruche un fichu gentil, une jolie broche, assez simple mais du meilleur goût et je suis: bien. Le fait est, que sur moi tout est bien. Je sais m’habiller.
Jdeme tři – máma, Dina a já. Ale neřekla jsem kam! Nuže, do klubu Méditerranée na slavnost, kterou pořádá paní Storiatine pro školu krásných umění. Dole už nejsou místa, bereme lóži. Všichni jsou tam. Howardovi, všichni jsou dole. Celá parta Souvoroffové kromě její sestry, všichni mladí lidé, dokonce Emile Opice-le-Vévoda.
Nous allons trois, maman, Dina et moi; mais je n’ai pas dit où ! Eh bien, c’est au cercle de la Méditerranée à la fête que donne Mme Storiatine pour l’école des Beaux-Arts. Il n’y a plus de places en bas, nous prenons une loge. Tout le monde est là. Les Howard, tous sont en bas. Tout le bataclan Souvoroff exceptée sa sœur, tous les jeunes gens, même Emile Singe-le-Duc.
Parta Souvoroffové má rozkošné toalety, z mužů tam byl hrabě de Saint-Sauveur, starý Ital Meyer a Lambertye, který děsivě se dvoří je velmi zamilovaný do dámy, která se podobá paní Beketoff.
Le bataclan Souvoroff a des toilettes ravissantes, en fait d’hommes le comte de Saint-Sauveur, le vieux Italien Meyer et Lambertye qui fait horriblement la cour à est très amoureux de la dame qui ressemble à Mme Beketoff.
Byla jsem milá, umím se chovat.
J’étais gentille, je sais me conduire.
Co se hrálo, to bych těžko řekla. Jedna dvě hloupé písničky od jakéhosi mladého sluhy, dva tři dost ošklivé živé obrazy, jeden nebo dva kusy od orchestru, tři malí chlapci hráli na housle, prostě, ale to bylo ještě nejlepší. A pak jakási vaudevillová opereta se dvěma postavami. Ale hlasy jsou tak krásné, že hned na začátku všichni odcházejí. I tam jsem nešťastná, protože jsme samy. Ach! Můj Bože, jak je to hrozné!
Quant à dire ce qu’on a représenté, je ne le saurais guère. Une ou deux chansonnettes stupides par une espèce de jeune domestique, deux ou trois tableaux vivants assez laids, un ou deux morceaux par l’orchestre, trois petits garçons ont joué du violon, simplement mais c’était encore le mieux. Et ensuite une espèce de vaudeville-opérette à deux personnages. Mais les voix sont si belles qu’au commencement tout le monde s’en va. Là encore je suis malheureuse, car nous sommes seules. Oh ! mon Dieu que c’est affreux !
Logé nám zavolá kočár, doprovází mámu. Ve vestibulu čekala ta nejvybranější parta a ta Mouchy v rozkošném plášti.
Logé nous appelle la voiture, conduit maman. Au vestibule attendait le fin-bataclan et la Mouchy en un adorable manteau.
na okraji
Had mě klame1
dans la marge Serpent deceives me
Viděla jsem několik známých, což mě trochu povzbudilo. Allenovi, Antonská, Howardovi, Warrodelovi atd.
J’ai vu plusieurs connaissances, ce qui m’a un peu remis. Les Allen, Antonsky, Howard, Warrodel, etc.
Úsměvy hraběte de Lambertye musí přestat. Je toho opravdu příliš a začínám toho mít dost. Dívá se a usmívá se. Je to prostě drzé. Nebere mě tedy za dítě.
Il faut que les sourires du comte de Lambertye cessent. C’est trop en vérité et je commence à m’en lasser. Il regarde et sourit. C’est tout bonnement impertinent. Il ne me prend donc pas pour une enfant.
Odjíždím ještě sklíčenější, že jsem viděla lidi, mezi kterými bych měla být.
Je pars encore plus ennuyée d’avoir vu les gens parmi lesquels je devrais être.
Ach můj Bože, kdy vyslyšíš mou modlitbu!
Oh mon Dieu quand exauceras-tu ma prière !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Serpent deceives me“. Kryptická poznámka na okraji. ↩