❦
Neděle 25. ledna 1874
Dimanche, 25 janvier 1874
Bylo za deset minut jedenáct, když jsem vstala. I když bylo dost pozdě, šli jsme přece jen do kostela a odtud k paní Teplakoff, která je stále nemocná. Zastavili jsme se u Mortierové a trochu se prošli po Promenádě, slunce není, ale vzduch je mírný. Právě jsem mámě vyprávěla (hnědé šaty, pěkné!), co se psalo v novinách o slečně Choupinski1, když jsem ucítila, jak na mně spočinuly Lambertyeho oči s tím poloúsměvem. Zmátla jsem se, nenašla jsem slova, abych řekla: „No vidíš, teď jsem zčervenala, jaká hloupost2,“ řekla jsem se smíchem. Všichni se smáli. Je opravdu hloupé červenat se kvůli tomu člověku.
Il était onze heures moins dix minutes lorsque je me lève, bien que assez tard nous allâmes tout de même à l’église, et de là chez Mme Teplakoff qui est encore malade. Nous passâmes chez Mortier et un peu à la Promenade, il n’y a pas de soleil mais l’air est doux; j’étais en train de raconter (robe brune, bien) à maman ce qu’on écrivait dans un journal de Mlle Choupinski lorsque je sentis les yeux de Lambertye s’arrêter sur moi avec ce demi-sourire, je me suis embrouillée, je ne trouvais pas les mots pour dire : Eh bien, tu vois j’ai rougi maintenant, quelle absurdité, dis-je en riant. Tout le monde a ri. C’est vraiment bête de rougir pour cet homme.
V jednu jedeme ke Gouinové objednat Dině plesové šaty, pak k hraběnce de Mouzay. Ta ubohá žena už čtrnáct dní leží. Přišla depeše od Dominiky Pavlovny3, prosí konzula, aby řekl Georgesovi, že jeho syn umírá. Neřekli nic ani Dině, ani Georgesovi. V ruských novinách stálo, že patnáctiletý žák vojenského učiliště4 Etienne Babanine si v domě své matky způsobil dýkou tři rány. Je to hrozné! Dina o ničem neví. Vystupuji z kočáru s mámou, zatímco jdou pro dědečka.
A une heure nous allons commander à Gouin la robe de bal pour Dina, puis chez la comtesse de Mouzay, cette pauvre femme garde le lit depuis quinze jours. On a reçu une dépêche de Dominica Pavlovna, elle prie le consul de dire à Georges que son fils est mourant. On n’en a rien dit ni à Dina ni à Georges. Dans le journal russe on a lu que l’élève du collège militaire Etienne Babanine âgé de quinze ans s’est fait trois blessures avec un poignard, dans la maison de sa mère. C’est affreux ! Dina n’en sait rien. Je descends de voiture avec maman pendant qu’on va chercher papa.
Potkáme Abriala, který nás jako přítel varuje, že v kněžně Galitzine máme nepřítele, že nikdy neodpustí dobrodiní, kterými ji zahrnujeme, a že čím dřív odjede, tím lépe. Naprosto s ním souhlasím. Nasednu do kočáru, zase vystoupím a jdu pěšky s Howardovými, Tebbittem, Allenem a Paulem, procházíme veřejnou zahradou uprostřed „nízké lůzy“. Bylo to zábavné, pak opět nasedám do kočáru. Slečny Galve a Choupinski jezdí na koni, ta druhá má rozkošného koně, báječně rozverného. Zítra jedeme na koni.
Nous rencontrons Abrial, qui comme ami, nous prévient que nous avons un ennemi en la personne de la princesse Galitzine, qu’elle ne pardonnera jamais les bienfaits dont on la comble et que plus vite elle partira mieux ça vaudra. Je suis parfaitement de son avis. Je monte en voiture, je redescends encore pour marcher avec les Howard, Tebbitt, Allen et Paul, nous passons par le jardin public, au milieu de la « vile multitude ». C’était amusant, puis je remonte encore en voiture. Mlles Galve et Choupinski montent à cheval, cette dernière a un cheval ravissant, d’une gaieté charmante. Demain nous montons à cheval.
Večer si myji vlasy a teď mi schnou, zatímco píšu.
Le soir je me lave les cheveux, qui sèchent pendant que j’écris.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩