❦
Čtvrtek 22. ledna 1874
Jeudi, 22 janvier 1874
Konečně ten den nastal! Ten den, na který jsem tolik čekala a který jako by nikdy neměl přijít. Tentokrát jedeme my – já, máma, Dina a Paul. Hned po příjezdu zahlédnu kočár Howardových, jdu k nim, pan de La Boissière mě doprovodí. Když jsem s nimi deset minut mluvila, všimla jsem si, že ubohý de La Boissière na mě čeká, a honem mu poděkuji a propustím ho.
Enfin ce jour est arrivé ! Ce jour que j’attendais tant et qui semblait n’arriver jamais. Cette fois nous allons, moi, maman, Dina et Paul, aussitôt arrivés, j’aperçois la voiture des Howard, je vais chez eux, M. de La Boissière me reconduit, ayant parlé pendant dix minutes avec eux je me suis aperçue que ce pauvre de La Boissière m’attendait, je m’empresse de le renvoyer en le remerciant.
Jedí venku, pan Allen se synem a Tebbitt jsou také vedle v kočáře. Tvořili jsme dost veselý kroužek. Vylezu s Aggie na kozlík Tebbittova kočáru a odtud sleduji první dostih. Sázím se s Tebbittem o dva franky, že vyhraji. Potom se jdu s mámou, která se do mě zavěsila – nádherné šedé šaty, klobouk k nim, úžasný efekt (modré šaty, šedé botičky, sluší) – a s Paulem projít před tribunami. Je tu celá vybraná společnost jako onehdy, a navíc kněžna Souvoroffová hraběnka a slečna de Galve – sukně z hnědého sametu, přes ní jakási obrovská zástěra z jetu, nádherná toaleta – je krásnější, než jsem si myslela, je velkolepě skvostná. Její dcera – toaleta perlově šedá a růžová, obě od Wortha, obrovské vlečky. Hraběnka de Galve v perlově šedé, jako mladičká dívka. Slečna de Galve – sukně z tmavě červené faille, dva plisované volány, svrchník ze stejného odstínu vlny – milá, půvabná, okouzlující a příjemná jako vždy. Ale jak hraběnka, tak ona samotná vypadají dost mizerně vedle skvělého držení těla kněžny Souvoroffové a její dcery. Ta malá zbožňuje lov, koně a psy – má pravdu. Centifolia božská, mezi dvěma muži, pak s Rosalie. Černé šaty s trochou modré, z té látky, která se právě objevila a kterou neumím pojmenovat, a celý černý samet. Má zase nádherný kočár, nádherné koně, livrejované služebnictvo, zkrátka všechno.
Ils mangent à livre ouvert, M. Allen avec son fils, et Tebbitt sont à côté aussi en voiture. Nous formions un cercle assez gai, je monte avec Aggie sur le siège chez Tebbitt d’où je regarde la première course. Je parie avec Tebbitt deux francs que je gagne. Après cela je vais avec maman appuyée sur mon bras, avec sa belle robe grise, chapeau assorti, effet magnifique, (robe bleue, bottines grises, bien) et Paul, me promener devant les tribunes. Il y a tout le beau monde de l’autre jour, y ajouté la princesse Souvoroff la comtesse et Mlle de Galve, jupe velours marron, par-dessus une espèce d’énorme tablier en jais, toilette superbe, elle est plus belle que je ne le pensais, elle est magnifiquement superbe, sa fille, toilette gris perle et rose, toutes deux de Worth, traînes énormes. La comtesse de Galve gris de perle, en petite fille, Mlle de Galve, jupe faille rouge foncé, deux volants plissés, pardessus en laine même nuance, gentille, gracieuse et attrayante et sympathique comme toujours; mais et la comtesse et elle-même ont l’air assez misérable à côté des superbes allures de la princesse Souvoroff et sa fille, cette petite adore la chasse, les chevaux et les chiens, elle a raison. Centifolia divine, entre deux hommes, puis avec Rosalie. Une robe noire avec un peu de bleu, en cette étoffe qui vient de paraître que je ne sais pas nommer, et velours tout noir. Elle a de nouveau une superbe voiture, de superbes chevaux, des livrées et tout enfin.
Procházíme se několikrát dokola, díváme se a dívají se na nás. Mé ocelové podpatky udělaly senzaci. Před posledním dostihem se vracíme ke kočáru Howardových pro Dinu (černé šaty). Pan Howard jde s mámou, já s Dinou. Máma a Dina mají velmi dlouhé vlečky, zkrátka jsou ve velkých toaletách, zatímco já jsem měla krátké šaty, ty, co nosím pořád. Budila jsem velkou pozornost. Nevím proč. (Můj Bože! Nechtěla bych, aby si někdo ten nevím proč vykládal jako koketnost!). Je to tím, že se na mě opravdu dívají, a nedívají se tedy na mou krásu! (Ostatně žádnou krásu nemám!). Nenávidím Lambertyeho! Zdá se mi, že se mi vysmívá! Je to hrozné, když si člověk myslí, že se mu někdo vysmívá!
Nous faisons plusieurs tours, regardant et regardés. Mes talons d’acier ont fait fureur, avant la dernière course nous retournons à la voiture des Howard prendre Dina (robe noire). M. Howard va avec maman, moi avec Dina. Maman et Dina ont de très longues traînes, en grandes toilettes enfin; tandis que j’avais la robe courte, celle que je porte toujours; j’étais très remarquée. Je ne sais pas pourquoi. (Mon Dieu ! je ne voudrais pas qu’on prenne ce je ne sais pourquoi pour une coquetterie !). C’est parce que réellement je suis regardée, ce n’est donc pas ma beauté qu’on regarde ! (d’ailleurs je n’ai pas de beauté !). Je déteste Lambertye ! Il me semble qu’il se moque de moi ! C’est affreux lorsqu’on pense qu’on se moque !
Dostihy byly skvělé. Máma se bavila. Seděly jsme, pan Howard s námi, u bariéry. Bylo okouzlující vidět skákat všechny ty koně, od Porchefontaine jsem je neviděla běžet tak zblízka. Je to ohromující.
Les courses étaient très brillantes. Maman s’est amusée. Nous étions assises, M. Howard avec nous, près de la barrière, c’était ravissant de voir sauter tous ces chevaux, depuis Porchefontaine je ne les ai pas vus courir aussi près. C’est ébouriffant.
Ale uprostřed těchto radovánek mě trápila myšlenka, že je to poslední den a že je konec. Čekala jsem na dnešek netrpělivě a byla jsem odměněna. A bylo mi lépe, protože jsme měli alespoň Howardovy.
Mais au milieu de ces plaisirs j’étais tourmentée par la pensée que c’est le dernier jour et que c’est fini. J’attendais aujourd’hui impatiemment, et je suis récompensée. Et j’étais mieux parce que nous avions au moins les Howard.
Když procházíme přes provaz u kočárů, Lambertye blokoval cestu1, zdálo se, že se na mě žene se skloněnou hlavou2, nevím jak, ale uhnul. Zdálo se, že je mu před mou matkou trapně, jako bychom byli staří známí. Lucarini mě pozdravil a mluvil také se mnou u provazu. Tebbitt je velmi příjemný mladík. Při návratu jela Gioia za námi, blížili jsme se3 k ní. Když máma řekla, že ona může milovat4 kohokoli, dnes Audiffreta, zítra svého sluhu, chtěla jsem říct, že se chová jako pravá křesťanka, ale máma by omdlela. Říkám toho dost i bez toho.
En traversant la corde près des voitures Lambertye impediva il cammino, questi parea che contro me con la testa bassa, il s’est rangé je ne sais comment. Il avait l’air de se gêner devant ma mère, comme si nous étions de vieilles connaissances. Lucarini me salue et me parle aussi près de la corde. Tebbitt est un garçon très agréable: la Gioia était derrière nous au retour, nous approsiamo d’elle; lorsque maman a dit qu’elle peut aimer chacun, aujourd’hui Audiffret, demain son domestique, je voulais dire qu’elle agit en vraie chrétienne, mais maman se trouverait mal; j’en dis assez sans cela.
Na Promenádě šílený dav.
A la Promenade un monde fou.
Říkám si, jak jen může Wittgenstein milovat tu svou ošklivku?!! Vystupuji s Paulem z kočáru, zatímco dědečka vyzvednou a odvezou domů. Potom ještě jedno kolo kočárem.
Je me demande comment Wittgenstein peut aimer sa laideronne ? !! Je descends de voiture avec Paul pendant qu’on prend et ramène papa à la maison. Après cela encore un tour en voiture.
Máma až příliš dobře viděla, jak moc se na mě Lambertye díval, neřekne o tom ani slovo, a to je velký důkaz. Nelíbí se mi, jak se dívá, když není sám, zdá se, že se vysmívá. Jsem šílená!!! On že by se mi opovážil vysmívat!!!!!!!!!!!!!! Jsem pomatená, že se sama takhle urážím!
Maman a trop bien vu combien Lambertye m’a regardée, elle n’en dit pas mot et c’est une grande preuve. Je n’aime pas comme il regarde lorsqu’il n’est pas seul il semble se moquer, suis-je folle !!! Lui oser se moquer de moi !!!!!!!!!!!!!! Je suis une insensée de me faire des injures semblables !
Matku to ani nenapadne, myslí si, že všichni musejí obdivovat a zbožňovat její drahou dceru.
Ma mère ne le suppose même pas, elle croit que tout le monde doit admirer et adorer sa fille chérie.
Tak uběhl šťastný den! Stačí mi jen přečkat noc a začne další, skoro stejný.
Voilà une journée heureuse écoulée ! je n’ai qu’à traverser la nuit pour en commencer une autre presque semblable.
Děkuji Ti, můj Bože!
Merci mon Dieu !
Proč mám vždycky, když jsem šťastná, chuť prosit o odpuštění svých hříchů?
Pourquoi lorsque je suis heureuse, je voudrais toujours demander le pardon de mes péchés ?
Viděla jsem barona Finota, tlustého nevrlého sedláka, samý prach, a pomyslit, že jsem se dva roky červenala při jeho jménu!
J’ai vu le baron Finot, un gros paysan bourru et poussière, et dire que pendant deux ans je rougissais pour son nom !
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „impediva il cammino“. Citace z Danteho Pekla I. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „questi parea che contro me con la testa bassa“. Další odkaz na Danta. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „approsiamo“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩