Středa 21. ledna 1874

Navzdory všem svým pošetilým stížnostem a šíleným zoufalstvím je tohle moje nejšťastnější období, protože mám naději. Ještě nejsem nic, všechno mám před sebou, všechno je naděje, a tedy štěstí. Když si člověk už nemá co přát, když už nedoufá, musí být nešťastný.
Už několik dní nežiji tak pravidelně jako dřív, a to se mi podepsalo na pleti.
I dnes ráno budík nezazvonil, jsem skoro naštvaná. Teď vidím, proč jsem se ve Vídni cítila tak mizerně – byla jsem šedivá spíš než bledá a byla jsem stále unavená. Chodila jsem pozdě spát, a co je ještě horší, pozdě vstávala. Je lepší spát příliš málo než příliš mnoho. A celá moje vídeňská cesta byla kvůli tomu zkazená (hnědé šaty, ujde to).
Ermolaïeff přichází, zatímco mám hodinu s Manottem. Ten Ermolaïeff je slušný člověk, škoda, že nemá žádné vychování a že je trochu prostý.
Máma pro mě posílá Augusta, abych přišla do hotelu de la Paix. U paní Antonské je jakási zkouška koncertu, který bude dávat pan Nagornoff. Jsou tam pan a paní Warrodelovi, jeden přítel pana Lewina, který dobře zpívá, a jedna ruská dáma s úžasným hlasem. Nikdy jsem neslyšela tak krásný alt, můj hlas proti tomu není nic. Já se procházím s Hitchcockovou po Úžině much a notná parta z Nice, Audiffret v čele, postávala uprostřed úžiny. Ta lůza se odvážila na mě hodně zírat. Ubohý Audiffret tolik kopíruje vévodu z Hamiltonu! Převzal všechny jeho způsoby, je to až příliš vidět. V kočáře je to úplně jeho póza, ten majestátní výraz a hlava otočená na stranu, aby se chránil před sluncem nebo se díval na chodce. Vévodovu tvář ten nešťastník napodobit nikdy nedokáže, bohužel!
Jakmile jsem se vrátila, přichází hrabě Markoff, nevím, jak se to stalo, ale přijde nahoru, asi jako tenkrát ta rozlučková návštěva ubohého Abramovitche. Cítím se trochu nesvá, myslím, že jsem udělala špatně, když jsem ho přijala.
Ostatně je okouzlující, trochu hloupý. Teď stále pospíchám, abych věnovala víc času čtení La Vallière. Při procházce jsem vévodu z Hamiltonu viděla tak živě před sebou, že jsem z toho byla celá rozrušená. Ach kdybych ho mohla vidět, i kdyby s ní, jen když ho uvidím!
Kdyby to nebylo příliš pošetilé a vyčpělé, řekla bych, že................
ale řekla jsem to už tolikrát, že mi to připadá mdlé.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „walk with Hitchcock at the straits of the Flies“. Marie doslova překládá francouzský název Détroit des Mouches. ↩