Středa, 21. ledna 1874

Navzdory všem svým pošetilým stížnostem a šíleným zoufalstvím je tohle moje nejšťastnější období, protože mám naději. Ještě nejsem nic, vše je v mé budoucnosti, vše je naděje, a tedy štěstí. Když už nemá člověk co si přát, když už nedoufá, musí být nešťastný.
Již několik dní nežiji stejně pravidelně, což poznamenalo mou pleť.
I dnes ráno budík nezazvonil, jsem skoro naštvaná. Teď vidím, proč jsem se ve Vídni cítila tak mizerně — byla jsem šedivá spíš než bledá a byla jsem stále unavená. Chodila jsem pozdě spát, a co je ještě horší, pozdě vstávala. Je lepší spát příliš málo než příliš mnoho. A celá moje vídeňská cesta byla kvůli tomu zkazená (hnědé šaty, docela dobře).
Ermolaïeff přichází, zatímco mám hodinu s Manottem. Ten Ermolaïeff je jak se patří, škoda že nemá žádné vzdělání a že je trochu prostý.
Máma posílá Augusta, aby mě pozval, abych přišla do hotelu de la Paix. U paní Antonské je jakási zkouška koncertu, který bude dávat pan Nagornoff. Jsou tam pan a paní Warrodelovi, jeden přítel pana Lewina, který dobře zpívá, a jedna ruská dáma s úžasným hlasem. Nikdy jsem neslyšela tak krásný alt, můj hlas proti tomu není nic. Procházím se s Hitchcockovou u průlivu Mouches a notná parta z Nice, Audiffret v čele, postávala uprostřed průlivu. Ta lůza se odvážila na mě hodně zírat. Ubohý Audiffret tolik kopíruje vévodu z Hamiltonu! Přijal všechny jeho způsoby, je to až příliš vidět. V kočáře je to úplně jeho póza, ten majestátní výraz a hlava otočená na stranu, aby se vyhnul slunci nebo se podíval na chodce. Ten nešťastník nikdy nebude moci napodobit vévodovu tvář, bohužel!
Jakmile jsem se vrátila, přichází hrabě Markoff, nevím jak se to stalo, ale vystupuje, asi jako ta rozlučková návštěva ubohého Abramovitche. Cítím se trochu nejistě, myslím, že jsem udělala špatně, když jsem ho přijala.
Ostatně je okouzlující, trochu hloupý. Teď stále pospíchám, abych věnovala víc času čtení „La Vallière". Při procházce jsem tak jasně viděla vévodu z Hamiltonu, že jsem z toho byla celá rozrušená. Ach kdybych ho mohla vidět, i kdyby s ní, jen když ho uvidím!
Kdyby to nebylo příliš pošetilé a vyčpělé, řekla bych, že................
ale řekla jsem to už tolikrát, že mi to připadá mdlé.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „I walk with Hitchcock at the straits of the Flies" — Marie přepíná do angličtiny a doslova překládá francouzský název „détroit des Mouches", obvykle „průliv Mouches".