Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek, 22. ledna 1874

Konečně ten den nastal! Ten den, na který jsem tolik čekala a který jako by nikdy neměl přijít. Tentokrát jedeme my — já, máma, Dina a Paul. Hned po příjezdu spatřuji kočár Howardových, jdu k nim, pan de La Boissière mě doprovodí. Poté, co jsem s nimi hovořila deset minut, všimla jsem si, že ubohý de La Boissière na mě čeká, spěchám ho propustit s poděkováním.
Jedí venku, pan Allen se svým synem a Tebbitt jsou také vedle v kočáře. Tvořili jsme dost veselý kroužek. Vystupuji s Aggie na kozlík u Tebbitta, odkud sleduji první závod. Sázím se s Tebbittem o dva franky, které vyhrávám. Potom jdu s mámou, opřenou o mou paži, v jejích nádherných šedých šatech, s laděným kloboukem, úžasný efekt (modré šaty, šedé botičky, dobře), a s Paulem se procházet před tribunami. Je tu celý ten krásný svět jako předtím, a navíc princezna Souvoroff — sukně z hnědého sametu, přes ní jakási obrovská zástěra z jetu, nádherná toaleta — je krásnější, než jsem si myslela, je velkolepě skvostná. Její dcera — toaleta perlově šedá a růžová, obě od Wortha, obrovské vlečky. Hraběnka de Galve v perlově šedé, jako mladičká dívka. Slečna de Galve — sukně z tmavě červené faille, dva plisované volány, svrchník ze stejného odstínu vlny — milá, půvabná, okouzlující a sympatická jako vždy. Ale jak hraběnka, tak ona samotná vypadají dost mizerně vedle skvělého držení těla princezny Souvoroff a její dcery. Ta malá zbožňuje lov, koně a psy — má pravdu. Centifolia božská, mezi dvěma muži, pak s Rosalie. Černé šaty s trochou modré, z té látky, která se právě objevila a kterou neumím pojmenovat, a celý černý samet. Má zase nádherný kočár, nádherné koně, livrejované služebnictvo a konečně všechno.
Procházíme se několikrát dokola, díváme se a jsme sledováni. Mé ocelové podpatky udělaly senzaci. Před posledním závodem se vracíme ke kočáru Howardových pro Dinu (černé šaty). Pan Howard jde s mámou, já s Dinou. Máma a Dina mají velmi dlouhé vlečky, konečně ve velkých toaletách, zatímco já jsem měla krátké šaty, ty, které nosím stále. Budila jsem velkou pozornost. Nevím proč. (Můj Bože! Nechtěla bych, aby si někdo ten nevím proč vykládal jako koketnost!). Je to proto, že jsem skutečně pozorována, není to tedy má krása, na kterou se dívají! (Ostatně žádnou krásu nemám!). Nenávidím Lambertyeho! Zdá se mi, že se mi vysmívá! Je to hrozné, když si člověk myslí, že se mu někdo vysmívá!
Závody byly velmi skvělé. Máma se bavila. Seděly jsme, pan Howard s námi, u bariéry. Bylo okouzlující vidět skákat všechny ty koně, od Porchefontaine jsem je neviděla běžet tak zblízka. Je to ohromující.
Ale uprostřed těchto radovánek mě trápila myšlenka, že je to poslední den a že je konec. Čekala jsem na dnešek netrpělivě a byla jsem odměněna. A bylo mi lépe, protože jsme měli alespoň Howardovy.
Když procházíme přes provaz u kočárů, Lambertye blokoval cestu, zdálo se, že je proti mně, se skloněnou hlavou, nějak se posunul. Vypadal, že je mu trapné před mou matkou, jako bychom byly staré známé. Lucarini mě pozdravil a mluvil také se mnou u provazu. Tebbitt je velmi příjemný mladík. La Gioia byla za námi při návratu, blížili jsme se k ní, když máma řekla, že ona může milovat kohokoli, dnes Audiffret, zítra svého sluhu, chtěla jsem říct, že se chová jako pravá křesťanka, ale máma by omdlela. Říkám toho dost i bez toho.
Na promenádě šílený dav.
Ptám se, jak může Wittgenstein milovat svou ošklivku?!! Vystupuji z kočáru s Paulem, zatímco vyzvedávají a vracejí tatínka domů. Potom ještě jedno kolo kočárem.
Máma až příliš dobře viděla, jak moc se na mě Lambertye díval, neřekne o tom ani slovo, a to je velký důkaz. Nelíbí se mi, jak se dívá, když není sám, zdá se, že se vysmívá. Jsem šílená!!! On se mi odvažuje vysmívat se!!!!!!!!!!!!!! Jsem pomatená, že si dělám takové urážky!
Má matka to ani nepředpokládá, věří, že všichni musejí obdivovat a zbožňovat její drahou dceru.
Tak uběhl šťastný den! Nezbývá mi než projít

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „impediva il cammino" — citace z Danteho Pekla I. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „questi parea che contro me con la testa bassa" — další odkaz na Danta, popisující Lambertyeho trapnou scénu. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „approsiamo" — přibližovali jsme se. ↩