Pátek 9. ledna 1874

V deset hodin přišla Auda, ale řekla, že pro dnešek nic nezmůže, máma je zoufalá a teta hubuje a křičí a připomíná všechny příklady naší nedůslednosti. Byla jsem trochu rozčilená i já, což mi ovšem nebránilo chladně prohlásit, že mi není zrovna moc do toho jít, ale máma naprosto trvá na tom, abych šla, řekla mi, ať se obléknu, a připojila se ke mně v jídelně (hnědé šaty, docela slušné). Nasedáme do fiakru a jedeme do města se šaty. Myslela jsem na návštěvu u Goninové a neodvážila se to říct, když to máma sama navrhla. Souhlasím. Počasí je nádherné.
Je to více než dva roky, co u Goninové nejsme, je to slavnostní setkání. Ale ona je velmi milá a chce mi upravit ty proslulé šaty. Má nové salonky a všechno je pěkně zařízeno. Odtud jdeme k Simoně, pro botky pro Nádii, její šaty, její punčochy, moje punčochy atd. atd. Manbyová má šaty úplně stejné jako Galveovi. Viděly jsme děti hraběnky, jsou rozkošné, a je třeba vědět, že děti nemám ráda, takže když říkám rozkošné!..
Oběd rychle proběhne a já jdu nahoru, všichni za chvíli udělají totéž. Mám unavenou tvář, jako vždycky, když jdu spát po půlnoci. Účes je hotový za pět minut, jako každý den, ale se šaty to není totéž – místo dvou hodin je přinesli až v půl páté. Desetkrát se všichni zlobili, ne já, čekala jsem v naprostém klidu. Strikerovi přišli ve dvě hodiny a poslali jsme je k Howardovým v půl čtvrté s Paulem a Nádií, která byla celá pyšná na svou toaletu (zeleno-bílé šaty z druhého bálu v Báden-Bádenu) a na svůj doprovod. Z toho dítěte něco bude; líbí se jí jen muži.
Takhle vypadal můj pokoj: Seděla jsem v korzetu a spodničkách vlevo od skříně se zrcadlem, máma chodila sem tam a občas se rozrušeně posadila, Mašenka na křesle u skříňky, kněžna v jihozápadním rohu, Dina u postele a na posteli teta, která hudrovala pořád. Trochu mě obtěžovali, ti psi, zvlášť Mašenka se svým:
— Určitě to nepřinesou.
Máma a teta se skvěle předváděly ve vtipu na schodech. Najednou máma, která vyšla z pokoje, se vrátila s krabicí a šaty, v mžiku oka jsem připravená, je to docela dobře upravené. Je, myslím, půl páté. Konečně vyrážíme.
Miserere!
Striker č. 2 a Paul na nás čekají před dveřmi, vcházím se Strikerem. Ples se odehrává v jídelně, bufet ve studovně, hudba jedno piano. Hélène, Lise a paní Howardová mě vítají, proč tak pozdě atd. atd. atd.
Vysvětlila jsem to tetinou horečkou. Všichni mi říkali: Jak pozdě, nebo něco v tom smyslu. Včera jsem byla Strikerem č. 2 zamluvená na kotilón. Tančil se právě kotilón. U vchodu do pokoje byly všechny mámy, paní Apletčejevová, Kondrátěvová atd. atd.
Ještě hodinu se nesvítí. Boutowské v modré vikuni, docela hezké. Dcera učitelky je dost milá; pořád se na mě usmívala, snažila se se mnou mluvit a při odchodu mi podala ruku. Co se týče chlapců, Barterovi, Tibet, Allen a mnoho dalších. Orgeskiové, Aniťkovovi, malé Prodgersové a další a další.
Bylo to jedno, kotilón byl pěkný, byla jsem neustále obklopená. Oba Ajaxové, protože č. 1 byl se svou dámou vedle mě a nemluvil s ní, a Tibet, který mě ovíval vějířem. Kolem šesté hodiny všichni ti malí odcházejí a zůstáváme jen my, Boutowské, chlapci a ještě několik dalších. Mladý Ajax mi dal růži, kterou si nechám, bude to talizman: až budu chtít někoho podmanit, budu ji nosit v medailonku. Dnes večer mě to napadlo. Jak je zábavné mít ctitele a nikdy nedělat z jednoho víc než z druhého. Nemluvím o těch chlapcích, to jsou ještě děti, ale obecně. Člověk jim rozkazuje, velí, oni poslouchají v opojení, zatímco já jsem pořád stejná, pořád táž.
Stala jsem se velmi chladnou, chladnou jako Angličanka. Dina vzplane a navrhne odpolední zábavu u nás 8. ledna podle ruského kalendáře, kolem sedmé se asi rozejdeme. Odvážíme Ajaxe č. 2 domů, aniž jsme věděly, že Paul, kterého doprovázel mladý Američan, pozval č. 1 k nám. Mé botky mě příliš tlačily.
Po večeři beru „Les Echos" a nacházím tam „Sňatek vévody z Hamiltonu". Je to skoro totéž co v „Galignani". Začínají: „Vévoda z Hamiltonu je příliš známá osobnost v Nice, než aby se člověk nezajímal o podrobnosti atd. atd. atd. Dělala jsem hlouposti a tatínek zuřil. Mluvilo se o Bádenu, (Katsaj) a Hamiltonovi, tatínek mluvil o Hamiltonovi jako o špinavém zrzku a člověku, který nedbá o svůj zevnějšek, jako o příšeře. Pak řekl, že má ho přesto raději než Carla, který je příliš elegantní, protože on měl dokonce často na švech ošoupáno a špinavě. Byla jsem šťastná. Ale jsem bláznice.
Od jeho sňatku jsem jako růže namočená v horké vodě. Dřív jsem si myslela, že budu vždycky veselá a živá a dětinská, že mi nikdy nikdo nebude moci na tváři uhodnout myšlenky, věřila jsem, že budu vždycky poskakovat na jedné noze a po návratu z procházky přibíhat a válet se na pohovce, říkala jsem si, že nebudu jako ostatní, které jsou ve srovnání se mnou vážné a zdrženlivé, a opravdu jsem se neměla měnit, nechápala jsem, jak ta vážnost přichází, jak se z dětství přechází do stavu mladé dívky, ptala jsem se sama sebe, jak to přichází, postupně, nebo naráz za jediný den? Věřila jsem, že to ke mně nikdy nepřijde, protože jsem nevěděla, co to způsobuje. Ale byl by to div, zázrak, kdybych se neproměnila, a protože zázraky neexistují, změnila jsem se.
Co zraje, co se mění a rozvíjí, to je neštěstí nebo láska, kdybych byla duchaplná, řekla bych, že je to totéž, ale to neříkám, protože láska je to nejkrásnější na světě a když člověk nemiluje, nežije. To je rozsáhlé.
Přirovnávám se k vodě, která je zmrzlá na dně a bouří se jen na hladině, protože mě nic nezajímá, nic mě v hloubi duše nebaví (viz v předchozích sešitech, můj hlubinný šílenec).
Walitsky a Stěpa, kteří se vracejí z Monaka, mi řekli, že Collignonová přijela a je vdaná.

Poznámky

Pozn. překl.: Ve francouzštině „l'esprit de l'escalier" (vtip na schodech) – když někoho napadne duchaplná odpověď, až když je pozdě.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „in a twinkling of the eye".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „How late".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „for an hour".
Pozn. překl.: V originále anglicky „shook the hand" (neobratně formulováno).
Pozn. překl.: V originále anglicky: „followers".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „childish".