Čtvrtek, 8. ledna 1874

Jdu k té odporné Monierové, která ještě neskončila. Pak jdu na procházku s Hitchcockovou (než jsem šla, jela jsem v kočáře s Machenkou, Dinou a Walitským odevzdat zrcadlo, nechat přinést zítra boty), je příliš mnoho lidí hlavně u Úžiny much (kaštanové šaty, dobře).
Ten slavný kočár nepatří hraběti de Lambertye, nějaká hroší rodina se v něm vyjížděla triumfálně (to je věta!) a hrabě se procházel se starým Galvem, kterého začínám považovat za velmi příjemného. Potkáváme tatínka, je to jeho den jména, všichni mu dávali dárky a Walitský hůl, a zdá se mi, že jsem viděla stejnou u vévody z Hamiltonu. Ale jak jsme sestupovali po Promenádě, vidím ó překvapení! ó! hrůzo! dámu na koni a na mém sedle! Opouštím tatínka, zastavím drožku, která naštěstí právě projížděla; vyskočím do ní, Hitchcocková mě následuje a letíme k tomu člověku. Předem jsem věděla, co mi odpoví, když se zeptám na své sedlo, že všichni odešli atd. atd., to mi řekli, běžím na Promenádu v naději najít dámu na koni, následovat ji a usvědčit ty bezvěrce tím, že jim přivedu koně i sedlo, ale na Promenádě už nikdo nebyl. Vracím se domů, oblékám si kožešinovou pelerinu od tety a znovu se vydávám na svou výpravu proti Ašanťanům.
Objednávám zmrzliny u Rumpelmayera a jdu ještě k Monierové. Oba Ajaxové večeří a Georges přivedl jakéhosi sedláka, hrůzu, odpornost v duchu Drillata. Rozzuřila jsem se a kdyby tam nebyli Strikerové, nejspíš bych ani nešla dolů. Ta špína se mě opovážila pozorovat s odporným úsměvem, který naznačoval, že mu Georges o mně dost řekl. Ó! špíno!
Sedím mezi Ajaxovými. Ten mladší na mě pokukuje a mám ho, ale ten starší má nevím jaký plachý a zdrženlivý výraz. A to mě štve, protože bych ho chtěla mít také. Lefèvrovi také večeří. Striker mladší mi dal lekci bostonu, teď mi jich bude dávat, dokud nebudu dobře znát všechny ty barbarské tance. Po večeři tancoskáčeme (slovo složené z tance a skákání).
Chudák tatínek byl velmi spokojen a dojat, když se připilo na jeho zdraví. Když Paul a Ajaxové odešli do atria (jak nazývám ten druh salonu, který předchází salonu) hrát ruletu, a já šla vyzkoušet své bílé šaty, usnul u krbu, chudák stařec. Na druhé straně Stiopa usnul u tety a ti dva, jejichž svátek to byl, chrápali. Ty šaty jsou úplně pokazené. Oblékla jsem si přes ně svůj šedý prachovník a šla jsem se připojit k hráčům.
Stůl byl velmi živý a byla bych se bavila, nebýt toho sedláka.
Sestoupíme dolů na čaj a znovu se vrátíme nahoru hrát, ale byli jsme sami děti, ostatní tentokrát zůstali dole, zejména Walitský, který všechny rozesmívá, a bylo to mdlé. Mladý Striker je do mě zamilovaný, to je můj druhý ctitel a třetí, když počítám Stephana Raffalovitche.
- 1 - Rémy Moreno de Gonzalès
- 2 - Stephan Raffalovitch
- 3 - J. Striker.
Pouze tři a už je mi skoro patnáct let! Jaká bídnice!
Abych mluvila o sobě samé — jsem veselá někdy, ale lhostejná vždy. Vycházím, abych vyšla, nemám zájem o nic. Myslela jsem, že to přejde, ale všímám si, že mé přirovnání je dokonalé; jsem jako sklenice vody smíšená s několika kapkami inkoustu. Kdyby se inkoust nesmísil, mohli bychom ho vylít, ale smísil se a tvoří s vodou jediný celek. Je to přesně jako já, nemohu odehnat ten zármutek, protože vstoupil do mé duše a spojil se chemicky s celou mou bytostí. (Paní Howardová a děti byly dnes ráno u nás). Na tom končím popis tohoto poměrně událostmi bohatého dne.
Když jsem viděla své bílé šaty zničené, napsala jsem okamžitě Monierové, aby mi vrátila modré šaty, Joséphine je přinesla v deset hodin večer.
Miserere!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „at my asking for my saddle".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „fur mantle".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „set off again for my expedition against the Ashantees" – odkaz na soudobou anglo-ašantskou válku (1873–74); Mariin humor spočívá v tom, že se sama přirovnává k britské koloniální armádě.
Pozn. překl.: V originále anglicky: „duster" (lehký plášť chránící před prachem).
Pozn. překl.: V originále anglicky: „but for that paysan".