Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí, 5. ledna 1874

Rozhodla jsem se nejet do Monaka, není dobré, když mě tam vidí pokaždé na té Střelnici.
Byla jsem uprostřed hodiny angličtiny, když Walitsky strčil hlavu do dveří: Strýc Stiopa. Vyskočila jsem a u dveří jsem potkala strýce Stiopu; poté, co nás políbil, šli jsme k mámě, kde už byla Machenka. Shledávají, že jsem přibrala. Stiopa mě považuje za krásnou, protože mě má rád.
Přinesli všelijaké ruské slanosti a zavařeniny. Samo sebou, že se na angličtinu i na Hitchcockovou vykašlu.
Nicméně ve čtyři jsem vyšla s Bestií, kterou jsem tak pojmenovala neprávem; ale Bestie je kratší než princezna a já to mám radši (hnědé šaty a klobouk pěkně). Už není nikdo, je zima a brzy se stmívá. Stiopa a Machenka budou bydlet u Walitského. Při večeři Stiopa říkal, že bych se měla bezpodmínečně provdat za velkovévodu.
Já: Škoda, že monacký princ je ženatý.
Stiopa: A Hamilton se oženil?
— Kdo? Ach! Hamilton! Ano, oženil se.
A začervenala jsem se.
— Začervenala se, vidíte, uhodl jsem.
Pak se hovořilo o ruských Hamiltonech, jak se jejich slavné jméno změnilo na Gamenton, pak na Gamentoff, posléze na Chamutoff. Tatínek vyprávěl jako vždy historku o lady Hamiltonové, která byla sťata za Petra I. Pospíšila jsem si vyprávět o svých zálibách; že nemám ráda Rusy, že zůstanu v cizině, dostihové závody a všechno, co mám zkrátka ráda. Stiopa mě jistě přesvědčoval, že Rusko je lepší, že saně s trojkou atd. atd.
Hrála jsem Le Ruisseau, kterému neporozuměli. Zkrátka od jejich příjezdu chodím sem a tam, hraju, povídám a nic nedělám. Zítra jsou naše Vánoce, říká se, že je třeba věštit budoucnost. Jedno z věštění spočívá v tom, že si člověk položí pod postel talíř s vodou, a bude se mu snít o jeho budoucím.
Chci to udělat.
Je jedenáct hodin, jsou ještě u mámy a tlachají. Jdu hledat talíř.