Sobota 3. ledna 1874

Dveře se s rachotem zavírají a jsou pryč! Miserere!
Sotva jsme stihli dokončit oblékání; hned po obědě jdeme já, Bête a Paul k Monierové a zůstáváme tam od sedmi do devíti, dokud nejsou šaty hotové. Žádné z těch titěrností se mi nelíbí, Dina obzvlášť ve svém bílém tarlatánu, obyčejném.
U pana a paní Howardových je velký hudební večer. Šaty mé tety jsou hezké, ale živůtek je nakřivo, takže si lidé budou myslet, že je špatně obsluhovaná. Miserere! Ďáďa byl přítomen při odjezdu a odešel sám o několik minut později, s Bête.
Jela jsem na koni, sama s podkoním, na Rob Royovi. Celou Promenádu jsem projela lehkým cvalem, držela jsem se velmi dobře, kůň je hezký a jsem spokojená.
Slečna de Galve byla také na koni, se svým otcem, sedí dobře v sedle. Jela jsem po avenue de la Gare, pak cestou na Saint-Pons, kde jsem přesedla na Kitty, pak v jedné z uliček nábřeží Saint-Jean-Baptiste jsem si znovu vzala Rob Roye, kterého umím klušit. Ještě jednou celá Promenáda, do kopce klus, z kopce lehký cval. Je to tak krásné, ten lehký cval o trochu rychlejší než dobrý krok, kůň ladně poskakuje a člověk je přilepený k sedlu. Všichni se na mě dívali. Včera jsem u London House viděla lorda Falknera a naši viděli lady Falknerovou v Monaku. Konečně se moje vytoužená společnost schází. Nice je rozkošné místo, kde lze strávit dva měsíce jako na venkově, odpočinout si od hluku hlavního města, ráno vycházet, jezdit na koni, zajíždět do Monaka, na dostihy, na Tir, do Réserve, do London House; jednou k Varu a do Saint-André a odjet spokojený z Nice a spokojený s návratem do Paříže. Tak bych Nice měla ráda, přijet dělat, co chci, s vlastní partou. Ale zůstávat tu jako my, Miserere!!!
Vévoda z Hamiltonu je už na nástěnce kasina v Monte-Carlu uveden mezi komisaři Tiru. Brzy ho uvidíme osobně, a bezpochyby i jeho ženu. Jsem zvědavá ji vidět, nedovedu si ji představit, nesmí být ani blondýnka, ani brunetka, ani kaštanová, ani zrzavá, ani šedivá. Je to bytost zcela pro sebe. Ale uvidíme.
U nás se o tom občas mluví, ale málo. K večeru jsem ve špatné náladě, kterou nedávám najevo.
Včera jsem mámě vysvětlila, že chci jiné zacházení, neboť když jsem jí nabídla své rady ohledně jejího oblékání, odpověděla mi příkře a tím způsobem, který mě tolik dráždí. Říkám, že prokazuji čest a radost tím, že se nabízím jít k Monierové, a že chci být přijímána jinak. Prosila mě, abych šla, ale odmítla jsem. Dnes večer jsem nemohla neupravit tu sukni a mluvili se mnou stejně nevychovaně a popudlivě. Stokrát jsem si řekla, že se už ničeho nedotknu, ale zároveň nemohu vidět něco špatně udělaného, nakřivo, musím to spravit, ať jsem jakkoli rozzlobená. Musím se však přemoci a nechat ji chodit, jak chce, ať je oblečena příšerně a směšně, já se do toho už nebudu plést.
Miserere!
Zakázala jsem si na něj myslet při usínání, bylo to takové věštění, jaké provádím stále, ale zapomněla jsem a myslela jsem na něj, od té chvíle na něj myslím vždy při usínání a mám znovu ráda svou postel.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky: „Diadia" - strýček (důvěrná forma).
Pozn. překl.: V originále anglicky: „slow canter" - pomalý cval.
Pozn. překl.: V originále „bataclan" - Mariin oblíbený výraz pro společenskou skupinu/partu, kterou obdivuje.