Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 2. ledna 1874

Zapomněla jsem říci, že včera dávali „La Favorite" a že primadona je pod veškerou kritikou.
Jak je to podivné! Uplynul jeden den a rok je u konce. Nemohu se z toho vzpamatovat, ostatně jako ze všeho.
Pokaždé, když procházím kolem vily Wittgensteinových, si stále více uvědomuji zarážející podobnost mezi samotným knížetem a hnědým hadrem, který přivázali na vrchol sloupu umístěného u mříže a nejrůznějších lešení; neboť cosi přestavují. Ta ubohá Gioia má žalostné manýry.
Poté, co jsem doprovodila mámu a tetu na nádraží (ten šílenec, který se chtěl zabít, je Polák, chudák; bude žít), zašla jsem k Delbecchimu pro sešity na pokračování svého deníku.
Dnes je tu to nebeské těleso, jež dává světlo a život a jež tak dlouho chybělo bella Nizza — Miserere.
Na Nový rok jsem dostala vizitky od všech těch oslů, kteří mi lijí své vědomosti do hlavy. Je tohle to, co bych chtěla! Ne, po takovém novém roce přece netoužím! „Čekejme, čekejme, čekejme ještě na první den štěstí."
U paní Prodgersové se konal ples, na kterém slečna Avigdorová debutovala ve společnosti. Ale co je mi do toho!
Procházela jsem se s Hitchcockovou, potkala jsem také pěšky malou de Galve, v šedém klobouku a šedých šatech je roztomilá, má pěknou postavu a je půvabná. V celé její osobě je cosi tak jemného, vše na ní je měkké a vyrovnané. Potkala jsem také pana Woermana s Labanoffovými jako vždy, myslím, že se žení s dcerou kněžny Labanoffové. Je to okouzlující mladý muž. Při návratu jednou z ulic vedoucích k náměstí Grimaldi přišel za mnou pan Barnola, popřát mi šťastný nový rok a říci mi, že jsem se stala půvabnou a vyrostla a a... atd. atd. atd.
Jak zestárl. V poslední době jsem sama se sebou velmi spokojená, připadám si hezká a to mě zkrášluje. Nic neudělá ženu ošklivou tak jako přesvědčení, že je ošklivá. Přílišná sebejistota jistě škodí, zvláště s příšerným obličejem, ale já příšerná nejsem.
Člověk se musí vždy považovat za lepšího než všichni ostatní.
Škoda, že se to nebeské těleso, jež dává atd., objevilo. Tyto tři čtyři dny bylo počasí mlhavé a zdálo se mi, že jsem v Paříži. Kočár hraběte de Lambertye se už neukazuje, i ten mi připomínal Paříž.
Sotva jsem se vrátila, jdu k sobě před velké zrcadlo, poslední paprsek zapadajícího slunce mi padal přímo na tvář, měla jsem svůj hnědý klobouk, byla jsem velmi růžová, aniž bych byla zardělá. Ten paprsek byl červený, mé vlasy dostaly ohnivý odstín, stejně jako moje pleť, a tak moc jsem se mu podobala. Naklonila jsem se doleva, bylo vidět jen vlasy, klobouk, tvář a trochu nos, odstíny byly jako on, byla jsem u vytržení.

Poznámky

Pozn. red.: „La Favorite" - opera Gaetana Donizettiho (1840), oblíbená v Nice na italsky ovlivněné operní scéně. ↩
Pozn. red.: Delbecchi - papírnictví v Nice, kde Marie kupovala sešity na deník. Zde začíná Kniha 3. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „bella Nizza" - krásné Nice. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „foggy". ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „flushed" - zardělá, zčervenalá. ↩