Pondělí 29. prosince 1873

Neměla jsem chuť jet do Monaka, ale protože jsem nic nepřipravila pro Hitchcockovou, jedu (hnědé šaty a hnědý klobouk, sluší). Klobouk jsem si docela dobře upravila a začínám si na něj zvykat. Máma, teta, Dina, Paul a já, na nádraží je spousta lidí. Na těchhle výletech mám nejradši tu chvíli na nádraží. Lewin letos zatím nestřílel. Lambertye je velmi milé stvořeníčko, ale docela směšné, když střílí. Jdeme samozřejmě do sálů, ale brzy odjíždíme na Střelbu, Dina, Paul a já. Nebudeme mít nikoho s sebou. Hned dolů nejdeme a trávíme nějaký čas na různých plošinách, pak dost dlouho postojíme na posledním stupni, ve výšce jídelny, a nakonec jsme dole, Paul přinese židle a usadíme se úplně podle mých představ. Nejsem strnulá jako dřív a jsem na Střelbě skoro tak, jak to mám ráda. Tak bych chtěla, aby ten můj bratr zvíře střílel. Polepšil se, protože ho Petit už nepřijímá, Avigdor jí vyhrožoval, že jí přestane kupovat šaty. Chodí teď k Američankám, to je pořád ještě to nejlepší, když už.
Saint-Clair, Galve, Lambertye a ještě dva, které neznám, stříleli velmi dobře. Nebyla tam žádná dáma, kromě dvou, ale vlevo v dálce. Málo střelců, ale více než naposledy. Ke konci zůstali Galve a Lambertye sami a museli pokračovat, dokud jeden z nich nemine; Lambertye jednou minul a Galve vyhrál cenu; velmi pěknou stříbrnou mísu, v níž se koupou dva holubi, velmi pěkné. Jak je hraběnka de Galve šťastná, že má manžela, který je dobrý aspoň na vyhrávání cen.
Pak jdeme zase nahoru, my v podobě triumvirátu. Nahoře nás potká teta, celá bledá, a říká, že si jeden pán právě vystřelil z pistole, v sále. Běžíme do sálu, všechno je v pohybu, lidé vycházejí, vcházejí, pobíhají, nahlas mluví, ve všech sálech jsou hloučky po čtyřech, pěti, šesti i víc, mluví a gestikulují; kdo chtěl projít, musel se prodírat jako v kostele. Zastřelil se na pohovce na konci tureckého sálu, byla tam ještě krev a voda, kterou na něj vylili. Odnesli ho ihned do hotelu de Paris, protože nebyl mrtvý, a když vystřelil, řekl: „Ach! Jak jsem špatně střelil.“ – slova, která opakoval, když ho nesli do hotelu.
Jeho národnost nikdo nezná, říká se, že je to Angličan, ale jisté to není, protože lidé tímhle titulem rádi poctí každého blázna. Všichni jsou zděšení, schodiště je zaplavené lidmi, všichni se vyptávají; ti, kdo se neznají, spolu mluví a zdá se, že se znají všichni. Nabízeli mi, abych zůstala, ale raději jsem povečeřela doma než u table d’hôte. To jsou dvě věci, které už neudělám. Budu se pečlivě vyhýbat cestování jinak než v kupé, a to v oddílu, kde nikdo není, nikdy nepůjdu omnibusem do kasina, ale pěšky nebo v kočáře, a už nebudu večeřet u table d’hôte.
Jdeme dolů, ale nějaký pán říká, že už je pozdě, vlak se blíží, a opravdu bychom to nestihli, kdybych šla s mámou, která se loudala. Tak řeknu Paulovi, ať jde se mnou, a pádíme dolů (řekla jsem si, že když to stihnu, budu mít to, co mám ráda, nemyslím vévodu, ale obecně).
Rus Ermolaïeff, kterému máma říká Averianoff, jede stejným vlakem a najde nám místa. Je to kupec, mluví jen rusky, prostý, ale ne odporný, bez jakéhokoli vzdělání. Navrhoval, abychom jeli do Florencie po moři.
V kupé jsou tři zaprášení Angličané, stará paní, my a starý pán. Vysvětlila jsem Averianoffovi Střelbu a mluvila jsem tak rychle a bez oddechu.
Landau na nás čekal, Paul si jde do London House pro nevím co, myslím, že pro lososa.
Poznámka editorů
[Jeden řádek nečitelný]
Viděly jsme diadiu, je milý jako vždy, ale vidím, že ví, jak teta jednou v návalu vzteku spílala Séraphine.
Přišla hraběnka de Mouzay s dcerou, ale vzkážu jim, že spím.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „spend some time“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „platforms“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „luncheon room“. ↩