Úterý 23. prosince 1873

Jdu na koncert s tetou a papou (hnědé šaty, docela dobře). Nedala jsem si korzet, abych zjistila, jestli je nějaký rozdíl — není žádný, jen je to velmi nepohodlné.
Hraběnka a slečna de Galve se procházejí pěšky, šaty božsky originální jako můj šedý kabátek, hladká sukně, tunika, kabátek dvě řady knoflíků. Stejný klobouk u slečny, šedý.
Proč mě nenapadlo mít takové šaty! Jak jsem hloupá! Opravdu jsem velmi rozzlobená! Je to tak originální, tak zvláštní, tak krásné, vedle takových šatů se všechno zdá obyčejné a všední, takové šaty se odlišují od tisíce. Ó, trojnásobně hloupá jsem!
Myslela jsem, že už je vdaná za prince. Vracím se obléknout si korzet a vzít Hitchcock. Znovu vyjíždíme v kočáře, nesu svou bílou látku k Monierovi. Kdo ví, jak udělá tyto šaty!
Ne, ale tyto šaty Galveových! Dala jsem jim nápad svým kabátkem, měla jsem ten nápad sama.
Kráčíme po nábřeží Masséna, já a má teta a znovu potkáváme tyto šaty.
Dnes večer jdu do divadla, „Odkaz", komedie v jednom aktu od Marivaux a balet: „Lo specchio infernale". Čekala jsem netrpělivě, skoro tři měsíce jsem nebyla v divadle. Oblékám si bílé šaty, po tisíci selháních docela pěkný účes, jako každý den s tím rozdílem, že vlasy vzadu jsem nechala volně spadnout. Celkem docela dobře, dokonce dobře, jsem docela spokojená. Jsme jen tři a půl, já, má teta, Dina a Nadinka. Walitský, Paul, chytáme kousek Odkazu nudného a dlouhého. Howardovi přicházejí vedle nás, Hélène, Lise, otec a matka. Jsou milé, ale oblečené jako v Nice. Galveovi jsou v přízemí jako vždy v černém a mušelínových bílých otevřených límcích. Ta malá si ostříhala vlasy vpředu, už není tak milá.
Gioia ve své lóži (u scény naproti prefektovi) černá, čtvercový výstřih po antickém způsobu, bylo vidět téměř celá ňadra, na hlavě les fialek, které jsem považovala za skotský šátek.
Je pravda, že vypadá ubohě od té doby, co nemá jistotu. Hodně ztratila, už nevypadá jako královna. Zbytek divadla kromě paní Prodgers, Vigier, Durand, Starzinska, Labanoff-Rostouzoff a ještě několika je naplněn kokotami všech druhů.
Plné přízemí, král Lewin s Jarozinským, Gros a celá společnost a konečně Émile d'Audiffret-Latour. To mladé prase není v Nice k zahození. Malý Lambertye nepřestává se na mě dívat, má teta si toho nevšimla. Hrabě Gabrielli řekl, že byl jedním z dandyů Paříže. Je mi Paříže líto.
Diadia a pan Howard přišli k nám, mladý Striker také. Jsou s Miss Fish a s jinou. Ta Fish je kráska plesů, hotelů, malá nic moc, v žánru Nathalie Galitzine, ale v malém.
Pojďme k baletu. Byla to série kiksů, falešných tónů, nedostatku účinku, selhání. Pískalo se a křičelo, konečně na konci se nevědělo, jestli je konec, křičelo se a pískalo ještě víc. Konečně vycházíme v domnění, že jsme poslední, ale všichni čekali na svůj kočár, bylo teprve kolem jedenácté. Čekaly jsme také, a nevím odkud se Lambertye zjevil nedaleko nás a dával se do dívání. Latour se procházel uprostřed ulice a pozoroval ty, kteří odjížděli.
Opatřují nám jakýsi kočár. Striker, Fish a spol. jdou pěšky.
Máma pro mě zjednala pořádek, nebo spíše řekla Paulovi, aby se omluvil. Budu s ním mluvit, ale vždy zdrženlivě, abych se nevystavila drzostem.
(Teď brzy, brzy přijedou. Po 10. lednu. Ó! Hrůza.) Cítila jsem se ve svém živlu, v divadle; mluvila jsem s Howardovými. Ale velký Bože, co udělám, jestli přijedou — i pomyšlení na to mi nahání mráz.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „failures"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „opposite"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „of every description"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „quacks" - kváky, falešné zvuky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „cracs" - trhání, praskání
Pozn. překl.: V originále anglicky: „failures" - selhání