❦
Neděle 14. prosince 1873
Dimanche 14 décembre 1873
Včera ráno máma vyčetla v „La Vie mondaine“, že: vévoda z Hamiltonu se žení atd. atd. Solominka na mě zvedla oči.
Hier matin maman en lisant « La Vie mondaine » a lu que : le duc de Hamilton épouse etc. etc. Solominka leva les yeux sur moi.
Pak pár poznámek Diny, mámy atd. o prodeji jeho stáje.
Puis quelques commentaires de Dina, maman etc. sur la vente de son écurie.
Dnes ráno zůstávám u mámy, přinesou noviny, „ten proklatý Galignani“. Čtu následující článek:
Ce matin je reste auprès de maman, on apporte les journaux, « Le sciagurate Galignani ». Je lis l’article suivant :
Novinový výstřižek · Galignani’s Messenger, décembre 1873 · anglickySVATBA VÉVODY Z HAMILTONUMARRIAGE OF THE DUKE OF HAMILTONSvatba vévody z Hamiltonu a Brandonu, prvního peera Skotska, s lady Mary Montagu, nejstarší dcerou vévody z Manchesteru, se konala ve středu ve farním kostele v Kimboltonu.The marriage of the Duke of Hamilton and Brandon, Premier Peer of Scotland, with Lady Mary Montagu, eldest daughter of the Duke of Manchester, was celebrated on Wednesday at the parish church of Kimbolton.Kostel byl krásně vyzdoben a sešla se velká společnost.The building was beautifully decorated, and a large company were present.Pětadvacet minut po jedenácté vstoupil do kostela ženich, který z hradu přišel pěšky, v doprovodu svého družby barona de Tuyll, prince Edwarda ze Sasko-Výmaru, vikomta Mandevilla, prince Louise Esterházyho, vévody z Beaufortu, hraběte ze Sandwiche, hraběte z Gosfordu, lorda Ossulstona, ctihodného G. Fitzwilliama,At 25 minutes past 11 the bridegroom, who had walked from the castle, entered the church, accompanied by his groomsman, Baron de Tuyll, Prince Edward of Saxe-Weimar, Viscount Mandeville, Prince Louis Esterhazy, the Duke of Beaufort, the Earl of Sandwich, the Earl of Gosford, Lord Ossulston, the Hon. G. Fitzwilliam,ctihodného A. Bourkea, plukovníka Steela, pana Chaplina, pana Calcrafta a sira Seymoura Blanca. Ženich a jeho družba zaujali místo u oltáře a čekali na příchod nevěsty.the Hon. A. Bourke, Colonel Steele, Mr. Chaplin, Mr. Calcraft, and Sir Seymour Blanc. The bridegroom and his best man took their place by the altar, and waited the arrival of the bride.Pánové se seřadili podél jižní strany presbytáře, v lavici vévody z Manchesteru na severní straně seděly princezna Monaco, princezna Edwardová ze Sasko-Výmaru, hraběnka ze Sandwiche, ctihodná paní George Fitzwilliamová, vévodkyně z Beaufortu, slečna Eyrichová atd.The gentlemen ranged themselves along the south side of the chancel, the Duke of Manchester’s pew on the north side being occupied by the Princess Monaco, Princess Edward of Saxe-Weimar, the Countess of Sandwich, the Hon. Mrs. George Fitzwilliam, the Duchess of Beaufort, Mlle. Eyrich, etc.Krátce poté dorazily vévodkyně z Manchesteru a vévodkyně z Hamiltonu a zaujaly místa severně od oltáře. Hned po půl dvanácté přivezlo čtyřspřeží k bráně hřbitova vévodu z Manchesteru s nevěstou, kteří pak velkým zástupem diváků prošli po koberci k Youngovi, vikáři z Tillbrooku. Po skončení obřadu vstoupili svatebčané do sakristie a byli svědky zápisu do matriky; podepsali se vévoda z Manchesteru, vévodkyně z Manchesteru, vévodkyně z Hamiltonu, princ Edward ze Sasko-Výmaru atd.Shortly after the Duchess of Manchester and the Duchess of Hamilton arrived, and took up their positions on the north of the altar. Immediately after half-past 11 a carriage and four brought to the gates of the churchyard the Duke of Manchester and the bride, who proceeded through a large crowd of spectators along the carpeted path to the Young, vicar of Tillbrook. After the ceremony was completed, the attesting party entered the vestry and witnessed the registration, the signataries being the Duke of Manchester, the Duchess of Manchester, the Duchess of Hamilton, Prince Edward of Saxe-Weimar, etc.Po splnění této formální povinnosti doprovodil vévoda z Hamiltonu svou nevěstu uličkou a cestou přes hřbitov k bráně, kde nasedli do kočáru a ten je odvezl na hrad; městečko, které tvoří v podstatě jediná ulice, bylo tou dobou plné lidí.On the completion of this formal duty, the Duke of Hamilton conducted his bride down the aisle and along the churchyard path to the gate, where they entered a carriage, and were conveyed to the Castle, the town, which consists mainly of one street, being by this time densely crowded.Svatební snídaně se podávala ve velkém stanu, kde se předchozího večera konal ples. Hlavním přípitkem byl samozřejmě „Na zdraví nevěsty a ženicha“, na který velmi stručně odpověděl vévoda z Hamiltonu.The wedding breakfast was given in the large marquee in which the ball was given on the previous night. The principal toast was, of course, « The Health of the Bride and Bridegroom, » which was very briefly responded to by the Duke of Hamilton.Asi ve čtvrt na tři vyjeli nevěsta a ženich z hradu ve čtyřspřeží na kimboltonské nádraží, vzdálené zhruba tři míle, provázeni srdečnými přáními všech. Na kimboltonském nádraží Midlandské železnice nastoupili do salonního vozu připojeného ke zvláštnímu vlaku, který jel do Wickenbrooku, kam dorazili asi v půl páté a kde je přivítala čestná stráž z místního dobrovolnického sboru.About a quarter-past 2 the bride and bridegroom left the Castle in a carriage and four, and proceeded to the Kimbolton station, a distance of three miles or thereabouts, amid the hearty good wishes of all. At the Kimbolton station of the Midland Railway they entered a saloon carriage attached to a special train, which proceeded to Wickenbrook, where they arrived about half-past 4, and they were received by a guard of honour consisting of the local volunteer corps.„Ctihodný“ ženich a jeho nevěsta odtud pokračovali do Easton Parku, kde stráví líbánky, a odeberou se na suffolkský statek, kde je místní pachtýři přivítali opravdu srdečně.The « Honbl » bridegroom and his bride proceeded thence to Easton Park to spend their honeymoon, and will proceed to the Suffolk estate, where they received from the local tenantry a truly hearty welcome.
napříč stránkou
To byste měli vidět můj obličej, když čtu ten článek, chce se mi plakat, vypadám zuřivě. Smiluj se!1
en travers Il faut voir ma figure quand je lis cet article, j’ai envie de pleurer, j’ai l’air féroce. Miserere !
Složím noviny a schovám je do komody. Do kostela jdeme pěšky (hnědé šaty, sluší). Sotva jsme zpátky, přijde spousta lidí: Fedoroffovi, Anitchkoffovi, pan Woerman, baron de Bach a ještě několik domácích psů. Na pár minut vyjdu s Paulem ven. Ráda chodím ven ve dvou, a ne s kočárem nacpaným jako sud sleďů. Diadia je také u nás. Jdu do svého pokoje a všichni ostatní jdou nahoru do salonu. Vidím ten článek, jak mi připadá chladný. Samotný svatební obřad se podobá pohřbu, ne v tomto případě, ale obecně. Kdyby se to tak dalo obejít, vždyť je to jako studená voda, kterou někdo chrstne na oheň. Připadá mi, že hned po svatbě musí láska nabrat jinou podobu a notně zeslábnout. Často jsem si všimla, že se člověk mnohem lépe baví bez příprav. Sama jsem to několikrát zažila: začalo se tancovat, a když jsem se šla převléknout, už mě to nebavilo a byla jsem vychladlá. Ale protože ta pilulka2 je nezbytná. Vůbec si nedokážu představit, co by mohl říct, co jí říká. Jako manžel mi připadá nepravděpodobný. Že paní Savelieff zemřela, věřím, protože jsem ji viděla mrtvou, ale že zemřel Abramovitch, tomu uvěřit nemohu, připadá mi, že není mrtvý, že se musí vrátit. Když už jsme u mrtvých, rozbila jsem si zrcadlo, Dina taky, a včera mě svědil3 nos. Snažím se nevěřit v pověry. Připadá mi, že to není křesťanské, pochybuji a nikoho se nebudu ptát, ani kněží, protože všichni lidé jsou jenom lidé, každý tedy musí věřit a chápat po svém, protože pro náboženství je tu jen Bůh a člověk sám. Všechny tři, máma, teta a já, jsme sešly do zahrady počkat na kočár, ale přijde paní Howardová a náš kočár dvě minuty po ní; velcí, máma, teta, paní Howardová a Walitský, se usadí v našem a my, já, Hélène, Dina a Lise, v jejich. A my ubohé! Hodinu a půl se projíždíme jen po promenádě, ale naštěstí jsme si spolu povídaly a byly jsme velmi střídmě oblečené, slunečníky roztažené, takže jsme tolik nevypadaly na nedělní promenádu. Pokud jde o mě, neviděla jsem skoro nikoho, protože jsem dbala na to, abych pořád mluvila, nenávidím lidi, kteří se předvádějí. Podesáté jsme projížděly kolem vily Wittgenstein a já říkám Dině
Je plie le journal et je le cache dans ma commode. Nous allons à l’église à pied (robe brune, bien). A peine retournées il arrive beaucoup de monde: les Fedoroff, les Anitchkoff, M. Woerman, le baron de Bach, et encore quelques chiens domestiques. Je sors avec Paul pour quelques minutes. J’aime sortir en deux, ne pas avoir la voiture pleine comme un tonneau de harengs. Diadia est aussi chez nous. Je vais chez moi et tout le monde monte au salon. Je vois cet article, comme il me semble froid. La cérémonie du mariage elle-même ressemble à un enterrement, pas dans ce cas-là, mais en général. Si on pouvait s’en passer, car c’est comme de l’eau froide qu’on jette sur du feu. Il me semble que tout de suite après le mariage l’amour doit prendre une autre forme et s’affaiblir passablement. J’ai remarqué souvent qu’on s’amuse bien plus sans préparatifs. Moi-même je l’ai éprouvé quelquefois on commençait à danser et lorsque j’allais changer de robe je ne m’amusais plus, et j’étais refroidie. Mais puisque cette pill est nécessaire. Je ne puis pas du tout m’imaginer ce qu’il pourrait dire, ce qu’il lui dit. Il me semble invraisemblable en mari. Je crois à la mort de Mme Savelieff parce que je l’ai vu morte, mais je ne puis croire à celle d’Abramovitch, il me semble qu’il n’est pas mort, qu’il doit revenir. A propos des morts, j’ai cassé ma glace, Dina la sienne, et hier le nez me démangeait. Je tâche de ne pas croire aux superstitions. Il me semble que ça n’est pas chrétien, je doute et je ne demanderai à personne, pas même à des prêtres, car tous les hommes sont rien que des hommes, chacun doit donc croire et comprendre d’après soi, car il n’y a que Dieu et soi-même pour la religion. Nous sommes toutes les trois, maman, ma tante et moi descendues au jardin en attendant la voiture, mais Mme Howard vient et notre voiture deux minutes après, les grands, maman, ma tante, Mme Howard et Walitsky se placent dans la nôtre et nous, moi, Hélène, Dina et Lise dans la leur. Et malheureux que nous sommes ! Nous nous promenons pendant une heure et demie rien que sur la promenade, mais heureusement nous étions occupées à parler l’une à l’autre et étions très calmement mises et ombrelles déployées, de sorte que nous n’avions pas trop l’air dimanche et promenade. Quant à moi je n’ai vu presque personne, car je prenais soin de parler, je déteste les gens qui se montrent. Nous passions pour la dixième fois la villa Wittgenstein et je dis à Dina
„Podívej, je otevřená.“
— Regarde c’est ouvert.
Hélène: „Kdo?“
Hélène : - Qui ?
Já: „Nevím, je to pěkná vila, tak jsem...“
Moi: - Je ne sais pas, c’est une jolie villa, alors j’ai...
„Ach! Víš,“ řekne mi najednou, „že je vévoda z Hamiltonu ženatý?“
— Ah ! sais-tu, me dit-elle, tout à coup, que le duc de Hamilton est marié ?
„Ano. Myslím, že od nedávna, s lady Mary Montagu.“
— Oui. Depuis un de ces jours je crois, avec lady Mary Montagu.
„Kdo ti to řekl?“
— Qui te l’a dit ?
„V novinách. Jak je mi jeho ženy líto!“
— Dans les journaux, comme je plains sa femme !
(Začínám se červenat) a pak, když vidí, že jsem rudá:
(Je commence à rougir) puis me voyant rouge,
„Proč jsi tak rudá?“
— Pourquoi es-tu si rouge ?
„Já, rudá?“
— Moi, rouge ?
„Ano, zčervenala jsi.“
— Oui, tu as rougi.
„Ty ses zbláznila.“
— Tu es folle.
„Ale ne, jak jsi rudá.“
— Mais non, comme tu es rouge.
„Možná, to se mi někdy stává, ale proč je ti líto ženy vévody z Hamiltonu?“
— Peut-être, cela m’arrive quelquefois, mais pourquoi plains-tu la femme du duc de Hamilton ?
„Protože je hrozné mít takového manžela, tak ošklivého a pořád opilého, a pak, zkrátka, je tak zlý.“
— Parce que c’est affreux d’avoir un pareil mari, si laid et toujours ivre, et puis, enfin il est si mauvais.
Lise: „Co je to za vévodu z Hamiltonu? Ten, co tu byl?“
Lise: - Quel est ce duc de Hamilton ? Celui qui était ici.
Já: „Viděla jsi ho?“
Moi: - Tu l’as vu ?
„Ano.“
— Oui.
Hélène: „Znáš ho?“
Hélène: - Tu le connais ?
„Ne.“
— Non.
„Že je ošklivý, viď?“
— N’est-ce pas qu’il est laid.
„Ó ano! Hrozný.“
— Oh oui ! affreux.
Lise: „Vévoda z Hamiltonu je velmi krásný.“
Lise: - Le duc de Hamilton est très beau.
„Cože, maličká, tobě připadá krásný? Slyšíš to, Hélène?“
— Comment petite, tu le trouves beau ? Entends-tu Hélène ?
Lise: „Nikdy jsem ho neviděla. Ach! Jaký je?“
Lise: - Je ne l’ai jamais vu. Ah ! comment il est ?
„Hned ti to řeknu: tlustý jako tenhle kočár, červený jako syrové maso, zrzavé vlasy, malinké šedé oči, skoro zavřené, a pořád opilý.“
— Je vais te dire, gros comme cette voiture, rouge comme de la viande crue, les cheveux roux, de tout petits yeux gris, presque fermés et toujours ivre.
„Tak to pěkně děkuju!“
— Eh bien merci !
Zatímco jsem malovala tenhle portrét vévody z Hamiltonu a Brandonu, Hélène ho zároveň popisovala taky, říkala, že se podobá jednomu z těch (podle nás [vévodovi] Hesenskému), pak jejich řezníkovi, zkrátka, podezírám ji, že i ona měla nějaké úmysly, jinak proč by sledovala noviny a věděla všechno jako já. Nedávno mi řekla, že celá ta rodina je skandální, pak ten popis, a jak je jí líto jeho ženy... zkrátka mám vážné podezření. Ráda bych ji v nejbližších dnech trochu vyzpovídala, zkusím to. U nich nám ukazují své nové šaty, které jsou velmi obyčejné, abych neřekla ošklivé, ale nesmírně jsem je obdivovala4, protože ony samy jsou z nich nadšené. Tak věřte komplimentům, všemu, co se říká!
Hélène pendant que je faisais cette peinture du duc de Hamilton et Brandon, le racontait aussi, en même temps, disait qu’il ressemble à un de ces (selon nous [au duc de] Hesse) puis à leur boucher enfin, je soupçonne qu’elle aussi avait des vues, autrement qu’est-ce qui la ferait suivre dans les journaux, savoir tout comme moi. Il n’y a pas longtemps elle m’a dit que toute la famille est scandaleuse, puis cette description, et comme elle plaint sa femme... enfin j’ai de graves soupçons. Je voudrais la sonder un de ces jours, je tâcherai. Arrivées chez eux, elles nous montrent leurs nouvelles robes, qui sont très ordinaires pour ne pas dire laides, mais j’ai highly admired them, parce qu’elles-mêmes en sont enchantées. Croyez donc aux compliments, à tout ce qu’on dit !
A je tu další nepříjemnost. Howardovi budou hrát komedii s Boutowskými. Proč ne s námi? Tohle přátelství jen mezi čtyřmi stěnami5 mě začíná unavovat. Ještě nás nepozvali, nepozvou-li nás, určitě už k nim nikdy nepůjdu. Jsem velmi uražená a musím se jich zeptat, ne jich, ale aby máma řekla té staré.
Il arrive un autre désagrément. Les Howard vont jouer une comédie avec les Boutowsky. Pourquoi pas avec nous ? Cette amitié indoors commence à me lasser. Ils ne nous ont pas encore invités, s’ils n’invitent pas sans doute je n’irai plus jamais chez eux. Je suis très vexée et il faut que je leur demande, pas à eux, mais que maman le dise à la vieille.
Ráda bych věděla, co si říkají, protože být sami, zvlášť v prvních dnech, musí být velmi trapné. Je vůbec pravda, že se oženil opravdu tentýž vévoda z Hamiltonu? Ještě se nemohu přinutit tomu uvěřit, zvlášť když si ho vybavím v kočáře... Nevím proč, ale připadá mi, že během obřadu a hlavně po něm vypadal jako ztuhlý, na duši mu bylo úzko a chtěl co nejdřív pryč. Boty musel mít zaprášené, bylo mu horko... Ale jak jsem hloupá! Je zima, měsíc prosinec, v Anglii, je zima. Ó, jak se musí nudit! Nebo spíš nevědí, co dělat. Opravdu velmi choulostivá situace.
Je voudrais bien savoir ce qu’ils se disent, car être seuls, surtout le premier temps doit être très embarrassant. Est-ce vrai que c’est bien le même duc de Hamilton qui soit marié ? Je ne puis pas encore me forcer à le croire, surtout lorsque je me rappelle de lui en voiture... Je ne sais pourquoi il me semble que durant la cérémonie et après surtout il avait l’air glacé et sentait son âme oppressée, voulait plus vite s’en aller. Ses bottes devaient être couvertes de poussière, il avait chaud... Mais suis-je bête ! C’est l’hiver, le mois de décembre, en Angleterre, c’est l’hiver. Oh comme ils doivent s’ennuyer ! Où plutôt ne savoir que faire. Très délicate position en vérité.
Dědeček je velmi nemocný, to znamená strašně vyvádí, mluví o závěti, kéž by ji udělal, protože jinak obvykle to jsou jen slova. Mrzí mě, že takhle uvažuji, ale jestli náhle zemře, což si vůbec nepřeji, máma a teta nebudou mít nic, protože jsou vdané. Kéž mu Bůh pomůže uspořádat si záležitosti a prodlouží mu život.
Papa est très malade, c’est-à-dire il fait des extravagances terriblement, il parle de testament, pourvu qu’il le fasse, car autrement d’habitude ce ne sont que des paroles. Je suis fâchée de raisonner, mais s’il meurt subitement, ce que je ne désire pas du tout, maman et ma tante n’auront rien, étant mariées. Que Dieu l’aide à arranger ses affaires et qu’Il prolonge sa vie.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Miserere !“ – začátek 51. žalmu; dramatické zvolání. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „pill“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „highly admired them“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „indoors“. ↩