Pátek 28. listopadu 1873

Jeho sňatek je definitivně stanoven na 10. prosince, za dvanáct dní. Četla jsem to u čaje a vytrhla jsem tu stránku, abych si ji uchovala. Sňatek vévody z Hamiltonu, největšího lotra na světě, je velká věc — všichni se jím zabývají. Chtěla bych umět říct, co cítím, ale jediné, co mohu udělat, je zahodit pero a zakrýt si tvář rukama... jako jsem právě udělala.
Má tvář se pokryla skvrnami, oči se mi zmenšily a nos se prodloužil. Jsem ubohá.
Stydím se za sebe, jsem ubohá. Jsem opět v mlze; a k mému neštěstí je dnes slunce žhavé a drtí mě, pálí mě. Od těch novin jsem sklopila zrak a měla jsem celý den až do procházky vyjevený výraz — pak jsem zemdlela a otupěla. Téměř jsem nemohla hrát, prsty jsou mdlé a ztuhlé. Každým okamžikem polykám slzy. Ona má všechno, já nic. Má bohatství, společnost, slavnosti, plesy, bezpochyby krásu a nakonec jeho. Já jsem zavřená v Nice v té Buffě, v této ubohé Nice, obklopená snad ani ne prašáky, světem ignorovaná (nesmějte se mi — neříkám, že já musím být známá, ale má rodina, má matka, abych mohla zaujmout, až se stanu slečnou, místo, které by mi ve společnosti připravila matka), neumírám hlady, mám šaty a vozím se v landaueru, to je pravda! ale...
Óch! jak jí závidím; zdá se mi, že kdybych ji uviděla, mé oči by vyskočily z důlků, jak bych na ni hleděla s nenávistí a zuřivostí (trochu pláču), od té doby, co vím, že srdce je nakloněno svým hrotem doleva a že tento malý hrot se pohybuje jako úhoří ocas, už o tom nemluvím, ale přesto trpím. V mé pracovně jsem znovu a znovu četla stokrát tyto řádky – Vévoda z Hamiltonu – Sňatek vévody z Hamiltonu s lady Mary Louise Elisabeth Montagu, nejstarší dcerou vévody a vévodkyně z Manchesteru, je definitivně stanoven a bude slavnostně uzavřen v... 10. prosince. Pokaždé se mi trochu třásly ruce a oči hleděly na neznámý bod.
Snažila jsem se číst, ale ničemu nerozumím! Jak ji musí milovat! Jak je šťastná! Jak jsem nešťastná! Jak trpím, můj Bože!
Ve dvě hodiny jdu do zahrady, kde je Běta, všichni odešli navštívit Séraphine. Proklínám Nice, slunce a celý svět, Baquis, Buffu a všechno, všechno.
Četli mi z ruských novin, že v Moskvě dostala Pattiová třicet ohromných kytic, pět set se jich hodilo na jeviště, celá scéna jimi byla pokryta. Byla skvělá v roli Markéty z Fausta, která jí není vlastní. Dali jí nádhernou brož, volali ji stokrát a ona se rozplakala. Ta zpráva mě ještě více rozrušila.
Vycházíme (modré šaty a klobouk nijak špatný). Nenávidím Nice, moře, slunce, mouchy od Varu, kočáry, dokonce vzduch. Chtěla bych se schovat daleko, daleko, kde by nikdo nebyl — pak bych přišla k sobě. Co cítím? Cítím žárlivost, lásku, vztek, závist, zuřivost, zklamání, zraněnou hrdost — všechno, co je na tomto světě odporné. Především cítím, že ho ztrácím — miluji ho! Kéž bych mohla vložit do těch slov „že ho miluji" vše, co mám v srdci, vložit do toho celou svou duši a zůstat prázdná.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „The duke of Hamilton - The marriage of the duke of Hamilton to lady Mary Louise Elisabeth Montagu eldest daughter of the duke and duchess of Manchester is definitively fixed and will be solemnised at... on the 10th Dec."
V originále italsky: "bestemmia" (rouhám se, proklínám)