Deník Marie Bashkirtseff

# Mercredi 26 novembre 1873

Píšu deník za dva dny najednou, začněme středou. Nic pozoruhodného; Woerman přišel, jeho první návštěva zde. Musím říct, že jsem měla čest vidět svého slavného otce. Vystoupily jsme z kočáru s mámou a uprostřed průlivu Much (jak to nazývám, kde sedí všichni ti hlupáci na promenádě) vidíme tátu, vstává a říká dobrý den, zcela prostě podávaje ruku mámě, pak mně, začíná:

Je fais le journal pour deux jours ensemble, commençons par mercredi. Rien de remarquable; Woerman est venu, sa première visite ici. Je dois dire que j'eus l'honneur de voir mon illustre père. Nous descendîmes de voiture avec maman et au milieu du détroit des Mouches (comme j'appelle, où sont tous ces stupides assis à la promenade) nous voyons le Papa, il se lève et dit bonjour, tout simplement en tendant la main, à maman, puis à moi, il commence:

– Musíme být prostší, to se vždycky učíme (musím ještě říct, že poznamenal Paulovi, že je neslušné pro slečnu studovat tolik jako já, že nezbývá než si ostříhat vlasy a stát se nihilistkou. Jaký barbar! Jaký divoch! Musíme být nevzdělaní, abychom byli slušní. To je dobré, to.)

- Il faut être plus simple, c'est ce que l'on apprend toujours (je dois encore dire qu'il a observé à Paul que c'est inconvenant pour une demoiselle d'étudier autant que moi, qu'il ne reste qu'à couper les cheveux et devenir une nihiliste. Quel barbare ! Quel sauvage ! On doit être ignorant pour être convenable. C'est bon, cela.)

– Jsem vždycky prostá.

- Je suis toujours simple.

Pak několik obecných vět. Pak máma mluvila o počasí. Pak se mluvilo o mně. Zdá se, že mě můj slavný rodič považuje za chladnou a dokonce drzou. Vidíte toho hrubce. Pamatuje si, říká Paulovi, že před dvěma lety, když jsme nastupovaly do kočáru, postavila jsem se vedle mámy a neustoupila jsem mu místo. Ten divoký hroch! Prosí mámu, aby přišla do hotelu, ale máma odmítá a já říkám:

Ensuite quelques phrases communes. Ensuite maman parla du temps. Puis on parla de moi. Il paraît que mon illustre parent me trouve froide et impertinente même. Voyez-vous cette brute. Il se souvient, dit-il à Paul, qu'il y a deux ans lorsque nous nous mettions en voiture je me suis placée à côté de maman et ne lui ai pas cédé la place. Cet hippopotame sauvage ! Il prie maman de venir à l'hôtel, mais maman refuse et je dis :

– Pokud chcete trochu mluvit, můžete přijít k mámě, ale máma nepůjde do hotelu. Musíte přijít k ní a Nina k vám. Kdyby byla máma sama, vždycky bych přišla, ale...

- Si vous voulez parler un peu vous pouvez venir chez maman, mais maman n'ira pas à l'hôtel. Vous devez venir chez elle et Nina chez vous. Si maman était seule, je viendrai toujours, mais...

– To jsou marné výmluvy.

- Ce sont des prétextes futiles.

Nakonec jsme došly k dost ostrým slovům, řekl:

Enfin nous en vînmes à d'assez forts mots, il dit:

– Ať jsem jakýkoli otec, zločinec, darebák, přesto je třeba...

- Quel que soit le père que je sois, criminel, gredin, tout de même il faut...

– Nemohu soudit svého otce, ať je jakýkoli.

- Je ne peux pas juger mon père quel qu'il soit.

– Nu, pokud se [s ním] zachází jako s cizinci, pak je třeba slušnosti.

- Eh bien si on [le] traite comme les étrangers alors il faut de la bienséance.

– Nezacházím s cizinci jinak než se všemi mými známými a velmi slušně.

- Je ne traite pas les étrangers autrement que toutes mes connaissances et très décemment.

A tímhle tónem. Přijíždí kočár, jdu do něj nasednout:

Et sur ce ton. La voiture vient, je vais y monter:

– Nu, mámo, posaďme se, já nemám čas.

- Eh bien maman asseyons-nous, moi je n'ai pas le temps.

On: – Ano, nikdy nemáte čas. Marie Stepanovno, zůstaňte. Odjedete potom.

Lui: - Oui, vous n'avez jamais le temps. Marie Stepanovna, restez. Vous partirez après.

K mé zlosti zůstává, chová se jako hlupák. Necháputu ženu, je celá rozrušená a vůbec se nechová s důstojností, měla by odejít s námi. Je otravné vidět lidi bez taktu!

Pour ma rage elle reste, se conduit comme une bête. Je ne comprends pas cette femme, elle est toute animée et ne se conduit pas du tout avec dignité, elle devrait s'en aller avec nous. C'est embêtant de voir des gens sans tact !

Jedou všichni do Monaka, můj Pater také, máma z něj vytáhne tisíc franků a hned je prohraje, dobře mu tak!

Ils vont tous à Monaco, mon Pater aussi, maman lui prend mille francs et les perd sur place, bien fait ! Tout le monde était étonné de voir maman prenant sans compter de l'argent chez un homme.

Druhý den – dnes ve čtvrtek – má velkou bolest hlavy a celý den nevstává. Můj rozkošný táta odjel, dal nějaké peníze Paulovi a prosil mámu, aby mi dala pět set franků, ale ona moudře odmítla a jsem z toho nadšená. Jsem pyšná, nevezmu peníze od tohohle ubohého zvířete, suchého a rozdrcený listu, ne rozdrcené žluté hmyzu. Jaký odporný muž, šel s tím ztraceným chlapcem Paulem k herečkám a mluvil s ním o všem, o čem neměl mluvit, zkrátka se choval jako cizinec a k tomu zbabělec. Chudák Chalkionoff je velmi nemocný, je velmi rozhořčený a vstal z postele zapomínajíc na svou bolest a začal křičet, že je zbabělé, strašné otrávit chlapce, syna; když Paul vešel k němu trochu podnapilý po obědě se svým otcem. Velmi dobrý chlapec ten Chalkionoff, trochu sedlák, ale velmi poctivá a ušlechtilá povaha.

Le lendemain - aujourd'hui jeudi - elle a un grand mal de tête et ne se lève pas toute la journée. Mon adorable papa est parti, il a donné quelque argent à Paul et pria maman de me remettre cinq cents francs mais elle a sagement refusé et j'en suis ravie. Je suis fière, je ne prendrai pas de l'argent de cet animal misérable, feuille desséchée et écrasée, non un insecte jaune écrasé. Quel détestable homme, il alla avec ce garçon perdu Paul, chez des actrices et lui parla de tout ce qu'il devait pas dire, enfin a agi comme un étranger et un lâche avec ça. Pauvre Khalkionoff est très malade, il est très indigné et se leva du lit oubliant sa douleur et commença à crier que c'est lâche, affreux *d'intoxiquer* un garçon, un fils; lorsque Paul entre chez lui un peu gris après le déjeuner avec son père. Un très bon garçon ce Khalkionoff un peu paysan mais très honnête et noble nature.

– Ve čtvrtek jdeme hledat Howardovy, ale potkáváme je cestou, bereme Lise a pak, vysadivše Hitchcockovou, Hélène. Vcházíme na několik minut k nám (modré šaty a klobouk, dobře), paní Howardová také. Strašný vítr, slunce a prach. Nedávno jsem pojala odpor ke slunci, jsem šťastná jen za šedivého dne. Dnes večer jdeme k Howardovým, budou pouštět balón a ohňostroj, budou tam jen chlapci, pět z nich5, a velcí od čtrnácti do sedmnácti let. Nepříjemnost6! Mám raději muže.

*- Jeudi,* nous allons chercher les Howard mais nous les rencontrons en chemin, nous prenons Lise puis ensuite, déposant Hitchcock, Hélène. Nous entrons pour quelques minutes chez nous (robe bleue et chapeau, bien) Mme Howard aussi. Un vent terrible, soleil et poussière. J'ai conçu depuis peu une détestation du soleil, je ne suis heureuse qu'en une grise journée. Ce soir nous allons chez les Howard, ils vont lancer un ballon et un feu d'artifice, il n'y aura que des garçons, five of them et des grands de quatorze à dix-sept ans. Bother ! J'aime mieux les hommes.

Oblékám si po zralé úvaze své staré modré kašmírové šaty, bez námořnického límce, ale s polovičně otevřeným krajkovým límcem, podobné manžety, rozkošnou sladěnou brož z tyrkysů a diamantů (tetinu). Tlustý náramek a to je všechno. Skromný účes. Dobré. Připadám si dobře, vždy v proporci. Dina, Paul a Hitchcockováů přicházejí také. Čekali jen na nás. Nejprve jsou chlapci představeni s velkou ceremonií. Všichni běží do zahrady a zkouší vypustit balón, vítr je silný, vzdávají to a začínají ohňostroje. Všichni zůstáváme na krokotovém trávníku. Chlapci řídí, ale pak se vymyslí, že nás budou pronásledovat s hořícími ohni, které vypouštějí, všichni běží, křičí, smějí se! Pan Howard sám se tak rozzuřil3, že běží, pronásleduje nás, dělá sto hloupostí jako darebák. Je opravdu velmi milý. Bylo tam na několik okamžiků křiku, smíchu, pobíhání. Sbíháme kopec4, abychom utekly před ohni, nakonec je potěšení přerušeno neočekávanou osobou: deštěm. Jsem celá rozcuchaná a růžová od větru. Jsme v modrém salonu, pije se káva. Tam začínám mluvit s těmi chlapci a mluvíme jistě o nehodě mého koně. To jsou synové pána, který mi držel koně, přátelé Boutowských, Barterovi. Zjišťuji, že chlapci jsou stokrát zábavnější než dívky. Mluvily jsme anglicky. Přecházíme do velkého salonu a tančí se. Nechtěla jsem nejprve, ale... nakonec jsem tančila jako šílená bez přestání celou dobu, opustila jsem jednoho, druhý mě vzal a tak dále. Nakonec když jsem chtěla na chvíli dýchat, můj bratr mě odvedl. Tolik jsem toho udělala, že moje bota majestátně praskla. Byli tam pan a paní Allenovi, velmi dobře, antipolvere, a jejich syn, ale nevím, jestli jsem ho viděla. Velcí stáli u krbu a my jsme tančili. Tančila jsem inspirací, protože si už nepamatuji, co jsem se naučila. Byla jsem hezká a moc neprohrávala před Hélène. Její krása se mi už tolik nelíbí. Otec Barter přichází pro své syny a vypráví v salonu před všemi, že jsem nespadla, ale že kůň spadl a já naopak jsem velmi obratně a rychle seskočila. Konečně Pravda!!! Ó! Pravda!

Je mets après de mûres réflexions ma vieille robe bleue cachemire, sans le col marin, mais un col demi ouvert de dentelle, manchettes semblables, une broche ravissante assortie, en turquoises et diamants (à ma tante). Le gros bracelet et voilà tout. Coiffure *modeste. Bien.* Je me trouve bien, toujours en proportion. Dina, Paul et Hitchcock viennent aussi. On n'attendait que nous. D'abord les garçons sont présentés en grande cérémonie. Tous courent au jardin et on essaye de lancer le ballon, le vent est fort, on y renonce et commencent les feux d'artifice. Nous restons tous sur le croquet-lawn. Les garçons dirigent, mais ensuite on imagine de nous poursuivre avec des feux dévorants qu'on lance, tous courent, crient, rient ! M. Howard lui-même infuria à un tel point qu'il court, nous poursuit, fait cent bêtises comme un gamin. Il est très gentil vraiment. Il y eut pour quelques moments, des cris, des rires, des va-et-vient. Nous descendons en courant le hill pour fuir les feux, enfin le plaisir est interrompu par un personnage inattendu: la pluie. Je suis toute échevelée et rose, par le vent. Nous sommes au salon bleu, on prend le café. Je commence là à parler avec ces garçons et nous parlons certes de l'accident de mon cheval. Ce sont les fils du monsieur qui m'a tenu le cheval, les amis des Boutowsky, les Barter. Je trouve que les garçons sont cent fois plus amusants que les filles. Nous parlions anglais. On passe au grand salon et on danse. Je ne voulais pas d'abord, mais... enfin j'ai dansé comme une folle sans cesser tout le temps, je quittais un, un autre me prenait et ainsi de suite. Enfin lorsque je voulais respirer un moment mon frère m'enlevait. J'ai tant fait que ma bottine craqua majestueusement. Il y avait là Mr, Mrs Allen, très bien, antipolvere, et leur fils mais je ne sais pas si je l'ai vu. Les grands se tenaient près de la cheminée et nous dansions. J'ai dansé par inspiration, car je ne me souviens plus de ce que j'ai appris. J'étais jolie et ne perdais pas beaucoup devant Hélène. Sa beauté ne me sourit plus autant. Le père Barter vient chercher ses fils et il raconte au salon devant tous que je n'étais pas tombée mais que le cheval tomba et moi au contraire j'ai sauté très adroitement et vivement. Enfin la Vérité !!! Oh ! la Vérité !

Pravda !!!!!!!!!!!!

*La Vérité !!!!!!!!!!!*

Přicházím k němu a děkuji mu, že držel nebo zvedl mého koně; tehdy vyprávěl – Pravdu. Zveme všechny Howardovy a všechny tyto chlapce k nám příští čtvrtek ve dvě hodiny hrát kroket-kriket, večeřet – ohňostroj a tancovat. Všichni tito (děkuji Bohu, že dovolil, abych nebyla ošklivá) darebáci podávají ruku. Ve skutečnosti jsou chlapci velmi zábavní, co tedy musí být muži!!

Je viens vers lui et je le remercie pour avoir tenu ou relevé mon cheval; c'est alors qu'il a raconté - *La Vérité.* Nous invitons tous les Howard et tous ces garçons chez nous jeudi prochain à deux heures jouer au croquet-cricket, dîner - le feu d'artifice et danser. Tous ces (je remercie Dieu d'avoir permis que je sois pas laide) gamins tendent la main. En vérité c'est très amusant les garçons, que doivent donc être les hommes !!

Lizzie, má drahá, jeden z těch darebáků vám dělá dvůr. Jak jste oba hloupí.

Lizzie, ma chère un de ces gamins vous fait la cour. Que vous êtes bêtes tous deux.

Bavila jsem se. Paul si dává klobouk jako vévoda a ve tmě jsou jeho vlasy stejného tvaru a ten klobouk a když naklání hlavu, zadní část hlavy je jako u vévody.

Je me suis amusée. Paul met son chapeau comme le duc et dans l'obscurité ses cheveux sont de la même forme, et ce chapeau et lorsqu'il incline la tête, le derrière de la tête est comme le duc.

Při návratu vyprávím mámě, co jsme dělali. Připadám jí hezká (modrá mi sluší) a ptá se mě:

En revenant je raconte à maman ce que nous avons fait. Elle me trouve jolie, (le bleu me va) et me demande:

– Koho si vezmeš?

- Qui épouseras-tu ?

– Nevím, mámo. Woerman za nic nestojí.

- Je ne sais pas maman. Woerman ne vaut rien.

– Věřím vám, ze smetí miluji něco podstatného, a ne zvíře, které lze rozdrtit.

- Je vous crois, de l'ordure j'aime quelque chose de *substantial* et non un animal qu'on peut écraser.

– Takže kdo?

- Ainsi qui ?

– Nevím.

- Je ne sais pas.

– Gritsia Miloradovič, je vysoký.

- Gritsia Miloradovitch, il est grand.

– Ach, nemluvte o tom, nemám ráda ty lidi. Ti Rusové se mi nelíbí.

- Ah, n'en parle pas, je n'aime pas ces gens-là. Ces Russes ne me plaisent pas.

[Napříč: Ve čtrnácti letech mi mluvili o mužích a o sňatku!!]

[En travers: A quatorze ans on me parlait d'hommes et de mariage !! ]

Máma chce všemi způsoby vyzdvihnout tohoto Miloradoviče, onehdy Soukhotine řekl, že nelije šampaňské do sklenice [Škrtnuto: ale pije z láhve], ale prostě urazí hrdlo láhve a jedním douškem ji vyžahne.

Maman veut faire valoir ce Miloradovitch de toutes les façons, l'autre jour Soukhotine a dit qu'il ne verse pas le champagne dans le verre [Rayé: mais boit de la bouteille] mais simplement débouche avec les dents et d'un coup vide la bouteille.

Zapomínám, včera večer Solominka, Dina a já, v mém pokoji, jsme zpívali opery, házeli jsme se na zem a další zábavné bláznovství. (Kdyby věděla, že o něm tady mluvím, byla by spokojená). Máma mi to vyprávěla. Připadá mi to milé, ale to není to, co miluji. Miluji vévodu z Hamiltonu, miluji jen jeho a nikdy jsem (neměla jsi čas, má dcero!) nemilovala jiné. Je rozkošný, nic není krásnější než on, ani když se opíjí a rozum ho opouští. Zbožňuji ho zejména, když rozesévá mince u rulety (hraje, jako by rozsypával).

J'oublie, hier soir Solominka, Dina et moi, dans ma chambre, nous avons chanté des opéras, nous nous sommes jetées par terre et autres folies amusantes. (Si elle savait que je parle de lui ici elle serait contente). Maman m'a raconté cela. Je trouve que c'est gentil mais ce n'est pas cela que j'aime. J'aime le duc de Hamilton, je n'aime que lui, et je n'ai jamais (tu n'avais pas le temps, ma fille !) aimé d'autres. Il est adorable, rien n'est plus beau que lui, même lorsqu'il se grise et que sa raison s'enfuit. Je l'adore surtout lorsqu'il *sème* les pièces à la roulette (il joue comme s'il semait).

Viděla jsem ho hrát jednou a vidím ho jako živého.

Je le vis jouer une fois et je le vois comme vivant.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „five of them"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Bother!" (Otrava! Nepříjemnost!)
V originále italsky: "infuria" (rozzuřil se)
Pozn. překl.: V originále anglicky: „hill" (kopec)