Úterý 25. listopadu 1873

Můj vznešený otec přijel. Walitsky ho včera viděl v Monte-Carlu. Je s tou herečkou Durocherovou. Jak je to hanebné — jeho příjezd, skutečně velký skandál! A proč přijel, to bych ráda věděla? Ze zloby, zlý jedovatý plaz.
Jedu na koni, Dina také; ona neumí jezdit a pro mě je to otrava — nekluše a nemůže zůstat vedle mě, takže musím jet sama napřed. Je tam spousta lidí a kočárů.
Můj drahý otec se prochází pěšky se Solominkou a Paulem — ten opovrženíhodný chlapec bude — ba už je — zoufalstvím rodiny. Vůbec nepracuje a co je nejhroznější, přiznává to s neslýchanou drzostí. „Nemám čas, byl jsem v divadle.“ Chtěla bych si to nebrat k srdci; jenže ten chlapec mě přivádí k zoufalství! Jaké ubohé stvoření. Nikdy z něj nic nebude! Vidím to až příliš dobře, bohužel!
Jedu na novém sedle, je rozkošné. Máma chce, abych mluvila s tátou. Minula jsem ho dvakrát, aniž bych ho viděla, ale mámě k vůli zastavuji koně, kterého drží Paul, a líbáme se. Jak je ošklivý, můj otec! K tomu ještě hloupý a celý provoněný duchem Poltavy a ubohou vtipností. Mluvíme o koních a sedle, jako bych mluvila s Gagarinem nebo Tormosoffem. Zeptal se mě, jestli mi povaha změkla. Jsem vždy jemná k jemným a tvrdá k tvrdým. Tak zní má přísná odpověď. Zůstáváme tam dost dlouho a všichni se na nás dívají — v tu chvíli vidím, jak se malý Woerman blíží ke kočáru, který byl nedaleko. Jak je ošklivý ten malý továrník.
Máma se prochází pěšky se strejdou — nevím, jestli zahlédla svého manžela. Paul se zbláznil, je opravdu žalostné být svědkem, jak se chlapec řítí do záhuby.
V půl páté se vracím na lekci s Manotte — protože se mi dnes ráno stalo tohle: probudím se a v mžiku jsem připravená, začínám se učit anglické lekce. Ale najednou si vzpomenu, že nemám angličtinu, nýbrž francouzštinu, a v tomtéž okamžiku zjišťuji, že jsem v posteli. Zdálo se mi — usnula jsem hned po probuzení. Manotta jsem poslala pryč, protože jsem se s učením opozdila o hodinu.
Bête nakonec vyžene všechny, kdo k nám přicházejí. Myslím, že si připadá duchaplná, když všem říká drzosti. Paní Tepláková kvůli ní už téměř nepřichází; dnes večer zas vyhnala Tormosoffa hloupými hrubostmi. Potřebujeme Oidipa, aby nás od téhle sfingy vysvobodil. Hitchcocková je nevzdělaná, odporná, neví nic. Angličtinu umím dost na to, abych začala s literaturou a konečně jazyk vážně studovala. Je neschopná, hloupá a nudná jako starší dcera paní Anitchkoffové. V Nice není jediný krásný muž; manžel té dámy v kabátku je krásný, ale dost starý — čtyřicet pět let, to je trochu přespříliš zralé.
Krásný je rozhodně jen vévoda. Zbožňuji ho, jsem šílená, zabiji se!
Proč mi loni nebylo osmnáct a nebyla jsem krásná! Hamiltone, drtíš mě.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „indeed“ a „scandal“ (mezi nimi stojí francouzské „un grand“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „bother“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „si è radolcito“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „stern reply“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „che era poco distante“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „witness“. ↩