❦
Pátek 14. listopadu 1873
Vendredi 14 novembre 1873
U oběda jsme měli velkou náboženskou debatu. Všichni mluvili a křičeli. Jsou absurdní, hlavně Běta, tvrdí, že kněz zastupuje Krista, papež stejně. Že víno a chléb jsou skutečné tělo a pravá krev Kristova. A stovka podobných hloupostí. Přela jsem se, chtěla jsem jim to dokázat, křičela jsem, ale jsou to špalky. Běta mě pak lituje, že nemám náboženství, že neznám pravdu atd. atd., ona mě znervózňuje1. Rudnu, obličej mi hoří, a bez dalšího plýtvání časem a slovy beru papír a chci napsat dopis jáhnovi v Paříži, Běta mi diktuje otázky, aby se pak už nemohla vytáčet, až budu mít pravdu. Opravdu žalostné, jaké mají představy! Rozrušuje mě to, rozčiluje, mučí! A oni mají tu drzost říkat, že nevěřím v Boha! Walitský je jeden z nejabsurdnějších ignorantů. Odvážil se říct, že v katolické církvi zrušili víno teprve před deseti lety, kvůli lidem, kteří nic nejedli a byli nemocní2. To je vrchol všeho!
A déjeuner nous eûmes une grande discussion religieuse. Tous parlaient et criaient. Ils sont absurdes, surtout Bête, elle soutient que le prêtre représente le Christ, le papa de même. Que le vin et le pain sont la véritable chair et le vrai sang du Christ. Et une centaine de bêtises pareilles. Je discutais, je voulais prouver, je criais, mais ce sont des morceaux de bois. Bête alors me plaint, c’est dommage que je n’ai pas de religion, que je ne connais pas la vérité, etc. etc. elle fidgets me. Je deviens rouge, ma face brûle, sans perdre plus de temps et de paroles je prends du papier et je veux écrire une lettre au diacre de Paris, Bête me dicte les questions pour ne pouvoir plus faire des crochets lorsque j’aurai raison. C’est vraiment pitoyable les idées qu’ils ont ! Cela m’excite, m’énerve, me martyrise ! Et ils ont l’audace de dire que je ne crois pas en Dieu ! Walitsky est un des plus absurdes ignorants. Il osa dire que dans la religion catholique on a supprimé le vin il n’y a que dix ans, à cause des gens qui ne mangeaient rien et qui étaient sick. C’est le plus fort de tous !
Osvěť jejich ubohé mysli, ó můj Bože! Vycházíme pěšky já a Hitchcocková (pláštěnka3, černý klobouk, boty, moc sluší), prší jen maličko, ale když docházíme k tabatěrce, déšť ustává a zase stejné počasí jako včera (dopis jáhnovi jsem poslala4), nádherné. Miluji Nice po dešti, ještě padá několik kapek, všichni vycházejí a pomalu se promenáda plní, modré šaty, nepromokavé pláště5, pláštěnky na mužích, boty, deštníky, psi; to mám ráda. Jdeme asi až k vile Stirbey a vracíme se pro kočár, který nás nechá čekat až do čtvrt na pět, a tak jsem se musela6 vrátit a má milá procházka skončila tak rychle. Běda! Dnes bych se chtěla dlouho procházet; možná by pak procházka ztratila své kouzlo; je to jako s mou postelí, když vstávám, jsem zoufalá, chtěla bych se vrátit do postele, zdá se mi tak teplá, tak dobrá; ale když si zase lehnu a vstanu za hodinu, už mě nebaví a ztratí všechno kouzlo.
Eclaire-leur pauvres esprits, oh mon Dieu ! Nous sortons à pied moi et Hitchcock (mackintosh, chapeau noir, bottes, très bien) il pleut un tout petit peu mais en arrivant près de la tabatière la pluie cesse et encore même temps qu’hier (j’ai posted ma lettre au diacre) délicieux. J’aime Nice après la pluie, il y a encore quelques gouttes qui tombent, tout le monde sort et peu à peu la promenade se remplit, des robes bleues, des waterproofs, des mackintosh aux hommes, des bottes, des parapluies, des chiens; voilà ce que j’aime à voir. Nous allons jusqu’à la villa Stirbey à peu près, et nous retournons pour prendre la voiture, qui nous fait attendre jusqu’à quatre heures un quart, alors je suis obliged de rentrer et ma chérie promenade s’est terminée si vite. Hélas ! Aujourd’hui je voudrais longtemps me promener; peut-être alors la promenade perdrait son charme; c’est comme mon lit, en me levant je suis au désespoir, je voudrais me coucher, il me semble si chaud, si bon; mais si je me recouche et me lève dans une heure, il m’ennuie et n’a plus aucun attrait.
Teď vyskočím z postele hned, jak se poprvé probudím, abych po sobě zanechala lítost a příjemné vzpomínky. Nikdy se člověk nesmí ukazovat příliš, ani těm, kdo ho milují, je třeba odejít v nejlepším a zanechat lítost, iluze. Budete vypadat lépe, budete se zdát krásnější; vždycky litujeme toho, co pominulo. Budou vás chtít znovu vidět, ale nevyhovte té touze hned, nechte je trpět: ne však příliš, věc, která stojí příliš mnoho námahy, po tolika obtížích zklamává, očekávalo se něco lepšího, nebo je nechte trpět příliš, víc než příliš, pak si řeknou (i když jste ošklivá), že musíte být něco neobyčejného, když vás všichni hledají a když jste tak vzácná; a bez dalšího uvažování rozhodnou, že jste něco neobyčejného.
Maintenant je saute du lit au premier réveil pour laisser des regrets et des souvenirs agréables. Il ne faut jamais se laisser trop voir même à ceux qui vous aiment, il faut s’en aller au beau milieu et laisser des regrets, des illusions. On paraîtra mieux, on semblera plus beau; on regrette toujours ce qui est passé. On aura le désir de vous revoir, mais ne contentez pas ce désir immédiatement, faites souffrir: pas trop cependant, la chose qui coûte trop de peine perd après tant de difficultés, on s’attendait à mieux, ou bien faites trop souffrir, plus que trop, alors on se dira (même si vous êtes laide) qu’elle doit donc être quelque chose d’extraordinaire pour que tous la cherchent et pour qu’elle soit si rare; et sans délibérer davantage on décidera que vous êtes quelque chose d’extraordinaire.
Pak jste královna.
Alors vous êtes reine.
Termosiris večeří u nás, ubohý chlapec. Je to malý neškodný plaz.
Termosiris dîne, pauvre garçon. C’est un petit reptile inoffensif.
Večer jsem se opírala o hory princezny a znovu přišla řeč na náboženství. A tu mi řekla, že věří v zázraky, že hora může vejít do tohoto pokoje, že když se sejdou tři lidé k modlitbě, Kristus jejich modlitbu vyslyší:
Le soir j’étais appuyée sur les montagnes de la princesse et la question religieuse se renouvela. Alors elle me dit qu’elle croit aux miracles, qu’une montagne peut entrer dans cette chambre, que si trois personnes se réunissent pour prier leur prière sera exaucée par le Christ:
„Tak dobře, vezměte Nadinku a půjdeme se modlit.“
- Allons, alors prenez Nadinka et nous irons prier.
„A za co se budeme modlit?“ zeptala se Běta.
- Pourquoi prions-nous donc ? demanda Bête.
„Řekneme: ‚Udělej, můj Bože, ať žena vévody z Hamiltonu zemře a on si mě vezme.‘“
- Nous dirons, faites mon Dieu que la femme du duc de Hamilton meure et qu’il m’épouse.
„Ne, hloupost, neřeknu, za co se budu modlit.“
- Non, bêtise, je ne dirai pas pourquoi je prierai.
„Pak se to nepočítá.“
- Alors ça ne compte pas.
„No vidíte, říká se, že modlitba tří bude vyslyšena, protože nikdo nesvěří svou modlitbu třem lidem, a tak je to nemožné.“
- Eh bien vous voyez, on dit que la prière sera exaucée à trois, parce que personne ne communiquera à trois personnes sa prière, et alors c’est impossible.
„Ne, ale ne všichni se modlí za Hamiltona nebo za klobouk.“
- Non, mais tout le monde ne prie pas pour Hamilton ou pour un chapeau.
Nedovedu si představit, že by v Nice mohla přijít zima, aniž by on... ne, hloupost.
Je ne puis m’imaginer que l’hiver à Nice peut venir sans qu’il... non, bêtise.
Myslím, že se Gioia vrací.
Je pense que Gioia revient.
Proč ne...
Pourquoi ne...
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „fidgets me“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „sick“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „mackintosh“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „posted“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproofs“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „obliged“. ↩