❦
Sobota 15. listopadu 1873
Samedi 15 novembre 1873
Máma, teta, Bête, Dina a Walitský jedou do Monte Carla na večeři k jistým Francouzům, se kterými se máma seznámila v Bádenských Lázních a s nimiž jsme obědvali na zámku Jezuitů. Jdu s Hitchcockovou (hnědé šaty, černý klobouk, sluší), spodničky jsou naškrobené a vůbec se mi zdá, že je dnes všechno takové strnulé1. Jdeme na promenádu, je tam lidí, dokonce hodně. Ale samé kaštany a mišpule. Myslím, že jsem nikdy nebyla nešťastnější než dnes. Myslím jen na to tlusté zvíře, toho slona, pořád ho mám před očima a v hlavě. Neumím se přetvařovat, nebo spíš to nepotřebuji, a tvářím se nespokojeně a rozmarně. Marně čekáme na kočár, nejede; mám od čtyř do šesti lekce a ten kočár pořád nejede — je půl čtvrté. Odporný den, vlažný, pološerý, bezvětrný.
Maman, ma tante, Bête, Dina et Walitsky vont à Monte-Carlo dîner chez des Français que maman avait connus à Bade, et avec lesquels nous avons déjeuné au château des Jésuites. Je vais avec Hitchcock (robe brune, chapeau noir, bien) les jupons sont amidonnés et en général tout me semble stiff aujourd’hui. Nous allons à la promenade, il y a du monde, beaucoup même. Mais rien que des marrons ou des nèfles. Jamais il me semble je n’étais plus misérable qu’aujourd’hui. Je ne pense qu’à ce gros animal, cet éléphant, il est constamment devant mes yeux et dans ma tête. Je ne sais pas dissimuler ou plutôt je n’ai pas besoin de dissimuler et j’ai une figure mécontente et capricieuse. En vain nous attendons la voiture, elle ne vient pas; j’ai des professeurs de quatre à six heures et cette voiture qui n’arrive pas, il est trois heures et demie. Une journée détestable, tiède, demi-sombre, calme.
Všechno mě dráždí a všechno přispívá k tomu, abych byla nešťastná, konečně kočár přijede, nasedám nespokojená; je tam Solominka a dědeček, i on mě dráždí tím svým Renardem. Půlkolečko po promenádě, jedna pochůzka ve městě a vracíme se, já a Hitchcocková. Dovleču se do pokoje a jdu rovnou k zrcadlu, podívat se, jaký dělám obličej, když jsem tak smutná. Uviděla jsem bílou, jemně narůžovělou a klidnou tvář, nic víc.
Tout est agaçant et tout aide à me rendre malheureuse, enfin la voiture vient, j’y monte mécontente; il y a Solominka et papa, lui aussi m’agace avec son Renard. Un demi-tour à la promenade, une commission en ville et nous rentrons, moi et Hitchcock. Je me traîne jusqu’à ma chambre et vais droit au miroir, voir quelle grimace je fais lorsque je suis si triste. J’ai trouvé une face blanche délicatement rose et calme, rien de plus.
Mám první lekci s panem Leclercem, chemikem.
J’ai ma première leçon avec M. Leclerc, chimiste.
Vlažné počasí mi připomíná všechno nejbolestnější, chtěla bych si někam daleko, daleko lehnout a zapomenout na sebe. Šly jsme s Hitchcockovou po promenádě u domů, jako jednou loni v zimě s mámou, obloha byla šedá jako tenkrát, předešlý den pršelo jako tenkrát, kočáry byly stejné jako tenkrát a zdálo se mi, že tudy projede ve své malé jednospřežní bryčce se zvonečky, jako tenkrát... pak mi všechno, všechno prošlo hlavou, všechno, co se stalo, odkdy žiju. Vzpomněla jsem si na všechny chvíle, kdy jsem ho viděla, na jeho bratra Carla; to je rozkošný chlapec, tím rozkošnější, že je bratrem toho druhého dvounožce, na střelnici, zkrátka na všechno, kde byl, kde se o něm mluvilo. Myslím, že mám horečku; vždycky jsem velmi upovídaná, zvlášť když mám trápení a uvnitř pláču. Nikdo by to netušil, zpívám, směji se, tlachám, žertuji, a čím jsem nešťastnější, tím jsem veselejší. Dnes nejsem schopná ani pohnout jazykem, ráno jsem skoro nic nesnědla a k večeři vůbec nic. Všechno mi připadá špatné, odporné. Takže přece jsou nešťastné dny! Celou noc se mi zdálo o vile Gioia; znovu ji zařizovali, jako kdybychom tam předtím bydleli my a ona si ji teď upravuje pro sebe. Celý dům byl obložený kůrou jako Poustynka, byla tam galerie, kde potahovali zdi rohožemi, byly tam knihovny. Ptám se komorné, pro koho je ten pokoj, a ona mi odpověděla, že pro lorda Hamiltona, který se vrátí. Jedna z knih v knihovně byla od Hamiltona, jeho vlastní dílo, o čem mohl psát, pomyslela jsem si, o koních? V sousedním pokoji byli všichni a teta mi vyčítala, že jsem mluvila nahlas o Hamiltonovi, byla jsem v košili, brodily jsme se přes potůčky2 kolem zatopených luk, namočila jsem si nohy a posadila jsem se k fontáně, jako byla ta na vídeňské výstavě mezi galeriemi a Kunsthalle, zabalená do prostěradla. Pak v pokoji Gioie byly tři postele, které odstranili3, obyčejné postele jako moje v Acqua Vivě. Byl tam koš plný ovoce, snědla jsem švestky a hrozny, ale protože jsem pecky naházela na zem, začala jsem pečlivě4 je sbírat, ze strachu, že až tudy půjde, uvidí, že v domě někdo byl5. Pak v té galerii s rohožemi vidím přicházet muže, je to Hamilton, jsem celá rozrušená, ale přijde blíž a vidím nestvůrně tlustého a velkého muže s jinou tváří, než má Hamilton. Podivný sen, neumím ho vyprávět, ale byl velmi neobvyklý.
Le temps tiède me rappelle tout ce qu’il y a de plus douloureux, je voudrais me coucher quelque part loin, loin et m’oublier. Nous marchions avec Hitchcock du côté des maisons à la promenade comme l’hiver dernier une fois avec maman, le ciel était gris comme alors, il a plu la veille comme alors, les voitures étaient les mêmes qu’alors et il me semblait qu’il allait passer en sa petite carriole à un cheval à clochettes, comme alors... puis tout, tout, me repassa dans la tête, tout ce qui se passa depuis que je vis. Je me rappelai de toutes les fois que je l’avais vu, de son frère Carlo; voilà un charmant garçon, plus charmant aussi parce qu’il est le frère de l’autre bipède, du Tir, de tout enfin où il était, où on parlait de lui. Je crois que j’ai la fièvre; je suis très bavarde toujours, surtout lorsque je suis chagrinée et que je pleure intérieurement. Personne ne s’en douterait, je chante, je ris, je bavarde, je plaisante, et plus je suis malheureuse, plus je suis gaie. Aujourd’hui je ne suis pas capable de remuer la langue, je n’ai presque rien mangé le matin et à dîner rien du tout. Tout me semble mauvais, dégoûtant. Il y a donc des jours malheureux ! Toute cette nuit j’ai rêvé de la villa Gioia; on la remeublait, puis comme si nous demeurions là avant et qu’elle l’arrange pour elle. Toute la maison était couverte d’écorces de bois comme Poustynka, il y avait une galerie dont on tapissait les murs avec des paillassons, il y avait des armoires à livres. Je demande à la femme de chambre pour qui est cette chambre, et elle me répondit que c’est pour lord Hamilton qui va revenir. Un des livres dans l’armoire était par Hamilton, sa composition, sur quoi pouvait-il écrire pensais-je, sur des chevaux ? Dans la chambre voisine était tout le monde et ma tante me reprocha d’avoir parlé haut de Hamilton, j’étais en chemise, nous passions par des rivelets près des prairies pleines d’eau, je me mouillais les pieds et m’assis près d’une fontaine comme celle de l’exposition de Vienne entre les galeries et le Kunsthalle. enveloppée dans un drap. Puis dans la chambre de Gioia, il y avait trois lits qu’on removed des lits ordinaires comme le mien à Acqua Viva. Il y avait une corbeille pleine de fruits, j’ai mangé des prunes et du raisin mais ayant jeté par terre les pépins I began carefully à ramasser, for fear that she in walking shall see that somebody has been in the house. Puis dans cette galerie à paillassons je vois venir un homme, c’est Hamilton je suis toute émue, mais il vient plus près et je vois un homme monstrueusement gros et grand et une autre figure que celle de Hamilton. Un étrange rêve, je [ne] sais pas le raconter, mais il était très extraordinaire.
Dnes večer tolik trpím. Brunet mě pořád trápí řečmi, že Paul nic nedělá, že je hloupý, neschopný, roztěkaný. Ovšem zdvořilejšími slovy. Že Paul často chybí v lyceu bez jakéhokoliv důvodu. Lemp mi dnes ráno řekl, že i jeho hodiny vynechává.
Je souffre tant ce soir. Brunet me chagrine toujours en disant que Paul ne fait rien, qu’il est bête, incapable, dissipé. Sans doute dans des termes plus polis. Que Paul manque souvent le lycée, sans aucune raison. Lemp m’a dit ce matin que chez lui aussi il manque.
Můj Bože, můj Bože, jak je hrozné slyšet takové věci! Paul je špatný chlapec a nikdy se z něj nestane nic dobrého. Nezlobím se na něj; ale vidím to, k čemu se přetvařovat sama před sebou. Smí existovat jen holá pravda. Nikdy se z něj nic nestane, říkám to s těžkým srdcem, ale říkám to a bohužel se nemýlím, mám bohužel6 pravdu. Jsou chvíle, kdy se snažím utěšovat, ale to jsou jen chvíle. Možná mi to, co teď o Paulovi říkám, bude připadat nespravedlivé, falešné, zlé, až bude hodný a na chvíli se bude zdát, že je v pořádku.
Mon Dieu, mon Dieu que c’est affreux d’entendre des choses pareilles ! Paul est un mauvais garçon et il ne deviendra jamais rien de bon. Je ne me fâche pas contre lui; mais je le vois, à quoi bon dissimuler devant soi-même. La vérité nue doit seule exister. Jamais il ne deviendra quelque chose, je le dis le cœur gonflé, mais je le dis et malheureusement je ne me trompe pas, j’ai unfortunately raison. Il y a des moments où je tâche de me consoler mais ce ne sont que des moments. Je trouverai peut-être ce que je dis de Paul maintenant, injuste, faux, méchant, lorsqu’il sera gentil et qu’il semblera pour une minute bien.
Ale chladně uváženo, je to chlapec ješitný, prázdný, nevzdělaný a bojím se, že hloupý — ne, spíš roztržitý a roztěkaný.
Mais froidement considéré, il est un garçon vain, vide, ignorant et j’ai peur bête, non plutôt distrait et dissipé.
I v této chvíli váhám vyslovit ty své kruté pravdy a pochybuji, vyčítám si, že jsem tak zlá, že obviňuji vlastního bratra, že jsem tvrdá, ale bohužel je to pravda. Je to pravda, kterou chci popřít, když ji píšu, a popírám ji, když jsem ji napsala, pravda, o kterou se přu sama se sebou.
En ce moment même j’hésite de dire mes cruelles vérités et je doute, je me reproche d’être aussi méchante, d’accuser mon frère, d’être dure, mais hélas c’est la vérité. C’est une vérité que je veux nier en l’écrivant et que je nie l’ayant écrite pour laquelle je me dispute avec moi-même.
Můj Bože, zachraň ho, ubohého Paula.
Mon Dieu sauvez-le ce pauvre Paul.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „stiff“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „rivelets“ (tak v originále; správně „rivulets“). ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „removed“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „I began carefully“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „for fear that she in walking shall see that somebody has been in the house“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „unfortunately“. ↩