Sobota 1. listopadu 1873 (pokračování)

na okrajinote de Marie sur la page de titre du Livre 12
Ubohý deníku! Tyhle tři poslední sešity 10, 11, 12 jsou plné trápení! Píšu si tenhle ubohý deník jen proto, abych věděla, kolik bolestí jsem prožila a kolikrát se mé naděje potom rozplynuly v nic.
Rumpelmayer — kam jsem dnes večer také musela zajít, abych den završila. Snědly jsme vynikající třešňovou zmrzlinu. Jaký bych byla špatný manžel! A jaká nesrovnatelná manželka bych byla! Kdybych byla muž, nikdy bych se neoženil — neexistuje přece druhá já.
V osm hodin má přijet Hitchcocková. Walitský s Trifonem (dědečkův komorník) odjeli — jsme v očekávání a konečně jsem uslyšela rachotit kočár a objevuje se Walitský se slovy: „Slečno Marie, slečna Hitchcocková.“ Je to hubená, tmavovlasá, suchá Angličanka. Provázím ji do pokoje, pak jdu dolů, abych jí dala donést nahoru jídlo.
Ještě k ní zaskočím, prohodíme několik slov o cestě, únavě atd. atd., načež jí popřeji dobrou noc. Sejdeme se všichni v jídelně a Walitský, Bête, Solominka a teta střídavě vyprávějí příhody ze svých let v penzionátu.
První dny je otravné mít v domě cizího člověka, ale „zvykneš si na to! děvče moje“.
Solominka se hádá s Walitským a chová se velmi nezdvořile. Bête se diví, že si v našem domě může každý dělat, co chce, a pohostinnost splácet nevděkem.
napříč stránkou
Jako by za to platila vděkem.
Georges si opatří prohlášení¹ od několika dam, tak jako Tolstoyová má všechna svá od mužů. Ta záležitost bude legrační a zajímavá.
Georges mi říkal, abych se šla podívat na zámek monackého knížete, a vyprávěl příběhy o monacké princezně rozené Hamiltonové. Bête se ptala, jestli je hezká — a já jsem pochopitelně řekla, že velmi hezká, okouzlující, krásná; ale Bête se zeptala ještě tety, že prý mi v tom nelze věřit. Všechno, co je Hamilton, dokonce i (......... ) je pro tebe krásné, Bébelle. Teta říká:
„Je velmi krásná, tvář má úplně jako její bratr, ten zrzoun — jen černé vlasy a krásné oči.“
Zpívala jsem před příjezdem Hitchcockové a všechno, co říkám, se odehrálo také předtím.
Dnes večer mě jeho obraz neopouští a v hrudi se mi dělá mdlo (neříkám srdce, to slovo mě nudí). O vévodovi z Hamiltonu se u nás už nemluví.
Protahovala jsem zeměpis s Collignon ze strachu, abychom se nedostaly do Anglie, a na mapě, kde jsem vyškrábala a přepsala jeho jméno inkoustem, a teď jsem prostě vyrvala mapu Anglie z atlasu, roztrhala ji na kusy a spálila.
Poslyšte — právě teď jsem ho viděla! Nemohu uvěřit, že jsem ho viděla zblízka na střelnici; zdá se mi to jako sen. V okamžiku, kdy jsem ho viděla, nebyla jsem na zemi, ale v oblacích — (z kouře, který vycházel z jeho pušky. — Hloupost!) — a dnes večer vidím jeho tvář tak zřetelně, že jsem z toho nadšená. Nepopsala jsem ten den na střelnici podrobně, ale vzpomínám si na všechno, jako bych tam byla právě teď — všichni lidé, kde seděl ten či onen, mé pohyby; Wittgensteinův parník, který plul úplně blízko terasy střelnice; rozhovor, který jsem slyšela; přede mnou Randouin, Sharjinská atd., napravo lady Falknerová atd., nalevo Angličané a vzadu Galveovi atd. — a konečně na okamžik, velmi blízko, on. Stál nedaleko Galveových, opřený o sloup, zády k moři a psal si na koleni do zápisníku, jak se domnívám. Měnil místo. Ruka mi zledovatěla a chce se mi spát — je skoro jedna hodina.
¹ Jsem autorkou toho prohlášení.
Ale jak se mi v něm všechno zdá dokonalé! Stydím se za sebe z loňska — byla jsem směšná malá holka a myslela jsem si, že se někdo může dívat na mě.
Ach, hloupost! Ach, omyl! Ó, tupost!
Ale kdybych tenkrát měla alespoň šestnáct!
Jaká jsem byla minulou zimu směšná. Je škoda, že se mi tenkrát líbil. Ale nechápala jsem, jestli ho miluji nebo ne, to teprve dnes vidím; mé tehdejší extáze byly jen plodem představivosti.
Buď to bylo takhle, nebo je to ten hloupý způsob, jakým jsem si psala deník, a kvůli němu to, co jsem cítila, vypadá směšně a falešně.
Ale teď ho před Bohem miluji.
Nejprve jsem na něho myslela prostě proto, že se mi líbil titul a jméno — a jmění se mi hodilo; ten muž byl navíc zajímavý a sympatický a nic víc. Ale od okamžiku, kdy jsem ho uviděla, jsem jím byla tak poblázněná, že je to u dívky mého věku ostuda. A od té doby to jde crescendo.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „expectation“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „have“ – Marie píše „je have entendre“, anglické „have“ místo francouzského „ai“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „bid good night“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „crescendo“ — hudební termín, stupňování. ↩