Čtvrtek 30. října 1873

U oběda si dědeček zase dovolil strašné drzosti a jdu rovnou k mámě a říkám jí, dušená vztekem, že už to nemohu — nechci — snášet!
Přirozeně celý areopág, celá ta smečka psů se sbíhá a začíná dělat scény; bránila jsem se ze všech sil — a trochu jsem se nechala strhnout. Kéž mi Bůh odpustí; ale tolik mě uráželi! Byla jsem tak rozzuřená.
Nesmím se nechat unést, musím odejít, když oslové hýkají. Ale pak bych musela odcházet pořád a nikdy se neobjevit! Ó! Můj Bože, řekni mi, co mám dělat, a chraň mě před těmito odpornými útoky toho stařce, protože mě uráží a vyvádí z míry.
Celý den nemohu přijít k sobě a ještě dlouho k sobě nepřijdu.
Vycházím s Bête, ale na promenádě a v ulicích není ani živé duše. Je to odporné, když tu nikdo není. V London House jíme zmrzlinu, celou dobu jsem mluvila bez přestání, a pořád o Orfeovi, Krásné Heleně, Velkovévodkyni a Zámku à G T Toto. Nakonec jsem mluvila hlouposti a opakovala tatáž slova dvakrát, třikrát.
Učesala jsem Paula bez pěšinky, vlasy jako Glaucos, jak tomu účesu říkám, protože se mi zdá, že Glaucos měl vlasy takhle. Paul se vrátí a povídá, že podle Walitského jsem ho učesala jako Hamiltona, protože Hamilton je vždycky neučesaný.
Chtěla jsem ho učesat jako vévodu, ale nevzpomínám si, že by měl pěšinku.
napříč stránkou
Nikdy jsem ho neviděla bez klobouku.
Několikrát během dne, když jsem si stěžovala (celý den) na dědečka, Walitský mi vyčaroval úsměv na rtech, když mluvil o Hamiltonovi. I když je pro mě mrtvý, miluji ho a myslím na něj. I když někdo zemře, na mrtvého se zapomenout nedá — a Hamilton žije, je ženatý, je šťastný, spokojený; jak bych na něj tedy mohla zapomenout? Celá má budoucnost byla v něm, jsem ještě v oblacích, všechno je teď nejisté, nemám ani modlitbu k Bohu. Půl vévody z fotografie ze střelnice mám v pijáku a zkoumám ji každý večer a jsem téměř jistá, že je to on... právě teď jsem se na ni dívala a jsem si jistá, že je to on.
Vložený listannotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Je to pravda, všechno je nejisté, tápu a trápím se dodnes.]
Jak je Bůh dobrý: nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla mít to štěstí a vlastnit jeho podobiznu, a hle, najednou, aniž jsem o to prosila nebo pro to cokoli udělala, mi ji On dává.
Právě teď jsem ho viděla, jako v den závodů — a srdce mi poskočí a buší. Jak jsem hloupá. Jak jsem nešťastná.
Vložený listannotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Teď na to myslím.]
Nejen že ho miluji — nesmírně se mi líbí. Je okouzlující, dokonalý. Nikdy na světě se mi nikdo nebude líbit jako on. Jistě ještě budu milovat — ale nikdo se mi nebude líbit jako on. Jeho způsoby, jeho chůze, jeho postava, jeho pleť, jeho pohled, výraz jeho tváře, to nevím co, co mě přivádí k šílenství — co má ve tváři u nosu, u očí a u úst. Jak se obléká, jak sedí v kočáře, jak se dívá na dostizích a střelnicích.
Zkrátka všechno, zbožňuji na něm všechno. Je dokonalý a říkám to chladnokrevně, protože jsem klidná a nic mě nevzrušuje.
Nevím proč, ale zdá se mi, že měl být můj, a když o něm máma mluvila, byla jsem v sedmém nebi.
Jak jsem hloupá, že jsem si nepsala deník podrobněji, když jsem ho tak často vídávala. S jakým štěstím bych to teď četla!
Vložený listannotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Správně.]
Bête mi nedávno řekla, že ho viděla v divadle, když se hrálo „Mučedník“ — a zdá se mi, jako bych ho viděla sama. Představuji si všechno, jako bych tam byla; vzpomínám si na to, jako bych to viděla sama, a pamatuji si každý detail, zvláště jeho postoj; jak mluvil se slečnou Whiteovou — zdá se mi, že ji také vidím, úplně jako bych to všechno zažila sama.
Jsem to ale bláznice! Večer všichni v klidu sedíme v salonu, povídáme si, pleteme — svého tiku jsem se nevzdala. Mám na starosti opravovat a sepisovat všechny dopisy ve všech záležitostech; ještě dnes jsem musela sepsat Solominčino prohlášení ve věci paní Tolstoyové v Aix.
Poslala jsem Itala pryč, tak jsem zuřila, a hořce jsem plakala.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „pack of hounds“. ↩
Pozn. překl.: Orfeus je nejspíš Offenbachova opereta Orfeus v podsvětí (Orphée aux enfers, 1858), jmenovaná tu vedle jeho Krásné Heleny (1864), Velkovévodkyně z Gerolsteinu (1867) a Le Château à Toto (1868); méně pravděpodobně Gluckova opera Orfeus a Eurydika, na jejíž nářek Marie naráží 28. října. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „à la Glaucos“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „à la Hamilton“. ↩