❦
Pátek 24. října 1873
Vendredi 24 octobre 1873
Walitský mě ni z toho, ni z ničeho otravuje vévodou z Hamiltonu. Každé slovo je špendlík, který píchá do rány. (Maillard přijela.) Všímám si, že od té svatby mluvím tak květnatým stylem, že to začíná být hloupé. Vycházíme ve čtyři hodiny, chtěla jsem ve tři, ale bylo třeba překládat ruské papíry, zase kvůli Palajce.
Walitsky sans rime ni raison m’ennuie avec le duc de Hamilton. Chaque parole est une épingle qui pique la blessure. (Maillard est arrivée). Je remarque que depuis ce mariage je parle d’un style si fleuri que ça devient bête. Nous sortons à quatre heures, je voulais à trois, mais il fallait traduire des papiers de Russie toujours pour Palajka.
(Zelené šaty, ujde to) dnes nejsem hezká. Prší, ale právě když máme vyjít, docela se vyjasní, i když slunce nesvítí. Potkáváme Wittgensteina — to je událost v Nice, zvláště teď.
(Robe verte, pas mal) je ne suis pas jolie aujourd’hui. Il pleut, mais au moment de sortir le temps devient assez beau, bien que sans soleil. Nous voyons Wittgenstein, c’est un événement à Nice surtout maintenant.
Princezna mě rozesmívá. Znovu jsme ho minuly a zčervenala jsem. Je odporné se takhle červenat! U Wittgensteina nebo někoho takového to ještě nic není, ale často se mi stane, že zčervenám kvůli takovým pitomostem; třeba kvůli Audiffretovi, a dokonce (ó! hrůza!) kvůli Saëtonemu!
La princesse me fait rire. Nous l’avons encore passé et j’ai rougi. C’est abominable de rougir ainsi ! Ce n’est rien encore pour Wittgenstein ou quelque chose dans ce genre, mais souvent je deviens écarlate pour de telles saletés; comme Audiffret par exemple, et même (oh ! horreur !) Saëtone !
Doufám, že to neviděl. Viděly jsme ho, Wittgensteina, ještě jednou a tentokrát jsme zčervenaly všechny tři. Jak je to směšné! Jestli to viděl, musí nás považovat za blázny, nebo si bude myslet, že jsme červené jako krymská jablka1.
J’espère qu’il ne l’a pas vu. Nous le vîmes lui, Wittgenstein encore une fois et cette fois toutes les trois nous devînmes rouges. Comme c’est ridicule ! S’il l’a vu il doit nous prendre pour des folles ou bien il pensera que nous sommes rouges comme des Crimea-apples.
Konečně mám zase budík.
J’ai enfin mon réveil.
Okna paní Prodgersové jsou otevřená; záclony, květiny, upravený nábytek, všechno hlásá, že krasavice z Nice se vrátila.
Les fenêtres de Mme Prodgers sont ouvertes; les rideaux, les fleurs, les meubles arrangés, tout annonce que la belle de Nice est de retour.
O vévodovi mluvím klidně a nečervenám se, dokonce říkám, že je krásný. Princezna znala vévodkyni z Manchesteru a její dceru, když to bylo dvou- nebo tříleté miminko. Říká, že tomu dítěti teď musí být dvaadvacet, třiadvacet let.
Je parle tranquillement sans rougir du duc, je dis même qu’il est beau. La princesse connaissait la duchesse de Manchester et sa fille un bébé de deux ou trois ans. Elle dit que cette enfant doit avoir vingt-deux, vingt-trois ans maintenant.
Se smíchem říká, že se brzy bude psát, že vévoda z Hamiltonu utekl od své snoubenky, aby si vzal slečnu Marii de Bashkirtseff. Uteče jedině tehdy, až zemře stará vévodkyně z Hamiltonu.
Elle dit en riant que bientôt on va publier que le duc de Hamilton s’est enfui de sa fiancée pour épouser Mlle Marie de Bashkirtseff. S’il s’enfuira ce ne sera que si la vieille duchesse de Hamilton meurt.
„Proč by utíkal, zbožňuje svou snoubenku a ona je krásná a zbožňuje ho.“
— Pourquoi s’enfuirait-il, il adore sa fiancée et elle est belle et elle l’adore.
„Musí být krásná a on ji jistě zbožňuje.“
— Elle doit être belle, et il l’adore sans doute.
„Ano, zbožňují se.“
— Oui ils s’adorent.
Ach! Ta „zbožňují se“, „on zbožňuje“, „ona zbožňuje“! Proč to říká? Jako bych neměla dost svých trápení. Jsou chvíle, kdy zapomínám, ale jsou i takové, kdy bych si chtěla rozbít lebku. Chtěla bych, aby papír mohl říct, jaká hluboká melancholie vládne v mé duši. Jak jsem nešťastná a jak se mi po něm stýská.
Ah ! ces « ils s’adorent », « il adore », « elle adore » ! Pourquoi dit-elle ça ? Comme si je n’ai pas assez de mes tourments. Il y a des moments où j’oublie, mais il y en a aussi où je voudrais me briser le crâne. Je voudrais pouvoir faire dire au papier quelle profonde mélancolie règne dans mon âme. Comme je suis malheureuse et comme je le regrette.
A pomyslet, že jsem s ním nikdy nemluvila, zblízka jsem ho viděla deset nebo patnáctkrát, jinak vždycky zdálky nebo v kočáře.
Et dire que je ne lui ai jamais parlé, je l’ai vu dix ou quinze fois de près, les autres fois toujours de loin ou en voiture.
Ale slyšela jsem jeho hlas a nikdy na něj nezapomenu. Zatímco mluvil ke koním já poslouchala a jsem byla samé ucho. Poslouchala jsem jeho slova a ten hlas mi vnikl do duše a navždy v ní zůstane.
Mais j’ai entendu sa voix et je ne l’oublierai jamais. Pendant qu’il parlait aux chevaux je l’écoutais et n’étais qu’une oreille. J’écoutais ses paroles, et cette voix est entrée dans mon âme et elle y restera toujours.
Vložený list · annotation de Marie, 1880
[Poznámka: 1880. Úplně jsem na něj zapomněla, na jeho hlas.]
[Annotation : 1880. Je l’ai complètement oubliée, sa voix.]
Čím víc říkám, tím víc chci říct! Vzdávám se, nikdy nebudu moci napsat, co cítím, ani to říct. Ano, mohla bych to říct — jemu, mohla bych mu říct přesně, co jsem cítila, mé oči by mu to řekly, porozuměl by mi!!
Plus je dis plus je veux dire ! J’y renonce, jamais je ne pourrai écrire ce que je sens, même pas dire. Si, je pourrais le dire, mais à lui, alors je pourrais lui dire exactement ce que j’ai senti, mes yeux le lui diraient, il me comprendrait !!
Ó! Můj Bože! Vidíš, že říkám pravdu. Že ho opravdu miluji.
Oh ! mon Dieu ! Vous voyez que je dis la vérité. Que je l’aime véritablement.
Musela jsem hodně hřešit, abych byla takhle potrestána! Jistě ano, jinak by mě Bůh netrestal. Ach!... ještě bych chtěla říct, ale nemohu. Jsem jako ti nešťastní malíři, kteří vymýšlejí obraz nad své síly.
Je dois avoir péché beaucoup, pour être ainsi punie ! Sans doute oui, autrement Dieu ne me punirait pas. Ah !... je voulais encore, mais je ne puis.
Miluji ho a ztratila jsem ho! – to je všechno, co mohu říct, a to řekne víc než cokoli na světě.
Je l’aime, et je l’ai perdu ! - voilà tout ce que je puis dire, et cela dit plus que tout au monde.
Po večeři jsem zpívala a uchvátila celou bouřlivou rodinu kromě dědečka. Ale nechci házet perly sviním.
Après dîner j’ai chanté et enchanté toute l’orageuse famille excepté papa. Mais je ne veux pas répandre des perles devant des cochons.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Crimea-apples“. ↩