❦
Neděle 19. října 1873
Dimanche 19 octobre 1873
Ještě v košili jdu k tetě, kde se vypráví o včerejším dni v Monaku. Viděli pana a paní Wittgensteinovy, nebo spíš prince Wittgensteina a jeho kurtizánu. Všichni jsme říkali, že je stará a ošklivá. Teta vyprávěla, že ji vedl pod paží, a dědeček na to řekl, že je to možná jeho žena. Bah! Říkalo se, že Gioia je Hamiltonova žena, a dědeček na to řekl, že nevěří, že Hamilton opustil Gioiu, ale řekli jsme mu, že se žení s Lady Montagu:
Je vais encore en chemise chez ma tante où on raconte la journée d’hier à Monaco. On a vu M. et Mme Wittgenstein, où plutôt le prince Wittgenstein et sa cocotte. Nous disions tous qu’elle est vieille et laide. La tante dit qu’il lui donna le bras, alors papa dit que peut-être c’est sa femme. Bah ! on disait que Gioia est la femme de Hamilton, alors papa dit qu’il ne croit pas que Hamilton ait quitté Gioia mais nous lui dîmes qu’il se marie à Lady Montagu:
„Jaký idiot! Život by mu uplynul jako příjemný sen.“
— Quel imbécile ! La vie aurait passé comme un rêve agréable.
„Ne, dědečku, jak by to šlo, a komu by zůstalo vévodství? Rod by vymřel.“
— Non papa, comment est-ce possible, et à qui le duché serait-il resté ? La lignée se serait éteinte.
Říkalo se, že Gioia musí být hloupá, protože si neuměla vévodu udržet, kdežto Wittgensteinová si toho svého udržet umí.
On disait que Gioia doit être bête, parce qu’elle n’a pas su garder le duc, et que la Wittgenstein sait garder le sien.
„Ne, teto, ona si ho drží, protože vážně nikoho nemiloval, ale jednoho dne, až potká ženu, která se mu zalíbí, pošle tutéž Rosalii k čertu jako Gioiu atd. atd. atd.“
— Non, ma tante, elle le garde parce qu’il n’aimait personne sérieusement, mais à un jour donné s’il rencontre une femme qui lui plaira, cette même Rosalie sera fichée au diable comme Gioia, etc. etc. etc.
Jdeme do kostela (zelené šaty, sluší), vracím se pěšky s Anitchkoffovými a jejich přítelem panem Lubimoffem, starým pánem, který má v Petrohradě velmi vysoké postavení. Po obědě mě otravují Miloradovitchem. Jdu všechny doprovodit na nádraží, a sotva jsem u vagonu, pan Anitchkoff mě prosí, bere mě za ruku a přiměje nastoupit. Až do Monaka jsem nepromluvila ani slovo, tak jsem smutná. Nejpodivnější ale je, že začínám být nervózní. Není tu nikdo pořádný, samá nedělní chátra. Audiffret taky v nedělním cylindru. Posadila jsem se k mámě a sázela sto sous na černou, přišla série, dávala jsem na každý tah po louisu a vyhrála pět louisů. Měla jsem dost a šli jsme na terasu s Anitchkoffovými. Pan Anitchkoff mě představil svému příteli jako vážnou, pracovitou, rozvážnou osobu se železnou povahou. Že jsem už nehrála, bylo trochu i proto, abych se předvedla. Zůstala jsem v Monaku jen hodinu, v pět hodin se vracíme, ale jsem úplně smutná a skleslá. Anitchkoffovi nás vezmou k sobě, nechtěla jsem u nich večeřet, vymlouvala jsem se, jak jsem mohla, ale pán tak naléhal, že jsem musela jít nahoru. Taková vnucovaná pohostinnost je nesnesitelná! Jdu nahoru nerada, ale s úmyslem utéct. Jakmile jsem v jídelně, zůstanu minutu, pak vyjdu jinými dveřmi, srdce mi bije strachy, že mě chytí, otevřu velké dveře a klika se ulomí, nasadím ji zpátky a rychle, rychle sbíhám po schodech, procházím zahradou jako zloděj, přecházím ulici a jsem doma, konečně!
Nous allons à l’église (robe verte, bien), je retourne à pied avec les Anitchkoff et un ami à eux M. Lubimoff, un vieux très haut placé à Pétersbourg. Après déjeuner on m’ennuie avec Miloradovitch. Je vais accompagner tous à la gare et une fois près du wagon M. Anitchkoff me prie, me prend par la main et me fait monter en wagon. Je n’ai pas dit un mot jusqu’à Monaco, je suis tellement triste. Mais ce qui est le plus curieux c’est que je deviens nerveuse. Il n’y a personne de bon, tout est une canaille de dimanche. Audiffret aussi en tube pour le dimanche. Je m’assis près de maman et je jetais cent sous à noir, il y eut une série, j’ai gagné cinq louis en mettant un louis à chaque coup. J’eus assez, et nous allâmes sur la terrasse avec les Anitchkoff. M. Anitchkoff me présenta à son ami comme une personne sérieuse, laborieuse, positive et un caractère de fer. C’était un peu pour me vanter que je n’ai plus joué. Je ne restai qu’une heure à Monaco, à cinq heures nous retournons, mais je suis tout à fait triste et abattue. Les Anitchkoff nous mènent chez eux, je ne voulais pas dîner chez eux, je m’excusai de toutes les manières mais Monsieur insista tellement que je dus monter. Cette hospitalité qui s’impose est insupportable ! Je monte avec ennui mais aussi avec le dessein de m’évader. Une fois dans la salle à manger, je reste une minute, puis je sors par une autre porte, le cœur me bat de peur d’être attrapée, j’ouvre la grande porte et le manche se casse, je le remets et je descends vite vite l’escalier, je passe comme un voleur le jardin, je traverse la rue et je me trouve chez moi, enfin !
Mám hlad, ale bohužel! Už se večeřelo a prý nebylo nic dobrého, prostírá se. Jdu nahoru k Dině, jde se do divadla. Najdu tam Bête, která se češe. Dina mi říká, že Pitou zničil mou druhou žokejskou čapku. Nesmírně mě to rozzlobilo a to všechno dohromady mě rozbrečí. Všechny nepříjemnosti na mě! Opravdu mě zlobí, že kvůli tomu prokletému zvířeti přišla vniveč ta vzpomínka na výstavu! Večeřím a pláču. Není co jíst. Ale už nemám hlad. Jsem příliš nešťastná, abych měla hlad. Nejmenší hluk mě vyvede z míry. Například když dědeček žvýká, zuřím, a abych nevybuchla, zacpávám si uši. V ničem nenacházím potěšení. Dřív, když jsem unavená prací přišla do pokoje, těšila jsem se na modlitbu a na postel. Teď se modlím klidně a postel mi je lhostejná, protože nemohu myslet na nic kromě své bolesti. Před usnutím jsem si obvykle stavěla nějaké vzdušné zámky a představovala si desítku scén. Na co bych teď myslela?! Usínám trýzněná; spánku dřív předcházely sladké sny, teď mu předchází bezmocná žárlivost a ještě bezmocnější vztek. Dnes večer jdu spát pozdě, zítra musím být na nohou1 v pět hodin. Mluvily jsme o kráse, já, Dina a Bête. Pověděla jsem, co se mi líbí a kteří muži mi připadají krásní. Jmenovitě2 ruský následník trůnu, jeho bratři Alexis a Voldémar, ale na ty si pamatuji jen matně. Vévoda z Hamiltonu, lord Hamilton, baron Merck a pan Boreel.
J’ai faim, mais hélas ! on a dîné et on dit qu’il n’y avait rien de bon, on met le couvert. Je monte chez Dina, on va au théâtre. J’y trouve Bête qui se coiffe. Dina me dit que Pitou a détruit mon deuxième jockey-cap. J’en suis extrêmement fâchée, et le tout ensemble me fait pleurer. Tous les ennuis sur moi ! Je suis vraiment fâchée que ce souvenir de l’exposition soit perdu à cause de ce maudit animal ! Je dîne en pleurant. Il n’y a rien à manger. Mais je n’ai plus faim. Je suis trop malheureuse pour avoir faim. Le moindre bruit me met hors de moi. Par exemple lorsque papa mâche je deviens enragée et pour ne pas éclater je me bouche les oreilles. Je ne trouve plaisir en rien. Avant lorsque fatiguée de travailler je rentrais dans ma chambre je pensais avec plaisir à ma prière et à mon lit. Maintenant, je prie calmement et le lit m’est indifférent parce que je ne puis penser à rien sinon à ma douleur. Généralement avant de m’endormir je bâtissais quelques châteaux en Espagne, et je m’imaginais une dizaine de scènes. Maintenant à quoi penserais-je ?! Je m’endors en souffrant, mon sommeil, avant précédé de doux rêves, est maintenant précédé de l’impuissante jalousie et de rage encore plus impuissante. Je me couche tard ce soir, demain je doit être up à cinq heures. Nous parlions de la beauté, moi, Dina et Bête. J’ai dit mon goût, et les hommes que je trouve beaux. Namely, l’héritier de Russie, ses frères, Alexis et Voldémar, mais de ceux-là, je n’ai qu’un vague souvenir. Le duc de Hamilton, lord Hamilton, le baron Merck et M. Boreel.
Řekla jsem také, že nejraději mám zrzavou barvu.
J’ai dit aussi que la couleur rousse est celle que j’aime le mieux.
Lord Hamilton vůbec není můj typ, úplný opak, ale je výjimkou. Je tmavovlasý, štíhlý, právě tak, aby mi připadal ošklivý. No a mně naopak připadá krásný. A je to jediný tmavý a štíhlý muž, který se mi líbí.
Lord Hamilton n’est pas du tout de mon genre, tout le contraire, mais il est une exception. Il est brun, mince, juste assez pour que je le trouve laid. Eh bien, je le trouve beau au contraire. Et c’est le seul homme noir et mince, qui me plaît.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Johnstone je tmavovlasý a líbí se mi.]
[Annotation: 1875. Johnstone est brun et me plaît.]
Dnes na tom nejsem lépe, je to týden, co jsem se dozvěděla tu odpornou zprávu, a celý ten týden je jeden řetěz polykaných slz a dušeného stesku.
Je ne suis pas mieux aujourd’hui, il y a une semaine que j’ai su cette nouvelle détestable et toute cette semaine est une suite de larmes intérieures et de regrets étouffés.
Jsem bláznice! Ráda, že jsem nečetla nic nového, jsem tak pošetilá, že živím jakousi pečlivě skrytou a velmi slabou naději. Neštěstí je příliš velké, než aby mohlo být pravdou. Nemohu si zvyknout, že se za něj už nemodlím a už v něj nedoufám. Jsem na tu myšlenku tak zvyklá, že mi připadá nemožné se jí vzdát.
Je suis folle ! Contente de n’avoir rien lu de nouveau j’ai la folie d’entretenir quelque espoir bien caché et bien faible. Le malheur est trop grand pour qu’il puisse être vrai. Je ne puis m’habituer à ne plus prier pour lui, et ne plus espérer en lui. Je suis tellement habituée à cette pensée qu’il me semble impossible de l’abandonner.
Ta myšlenka je něco drahého, co mi připadá nemožné zničit, ukončit, zapomenout.
Cette idée et quelque chose de cher qu’il me semble impossible de détruire, de cesser, d’oublier.
A přesto je to pravda, je to pryč.
Et pourtant c’est vrai, c’est fini.
Ale ne, to je nemožné! Že by moje modlitba, kterou jsem celý rok říkala každý večer, nebyla vyslyšena! Že bych se musela rozloučit s tou drahou nadějí, kterou jsem celý rok živila! Že by Bůh byl tak krutý! Ne, ne, není to tak, nebo jestli to tak je, pak ne navždy! Budu se modlit k Bohu, aby mě osvítil.
Mais non, c’est impossible ! Que ma prière de tous les soirs pendant un an ne soit pas entendue ! Que je doive me séparer de ce cher espoir que j’ai entretenu pendant un an entier ! Que Dieu soit aussi cruel ! Non, non ça n’est pas, ou bien si ça est, alors pas pour toujours ! Je prierai Dieu de m’éclairer.
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Všimněte si toho ne navždy, a nejlepší na tom je, že si totéž myslím i dnes.]
[Annotation: 1875. Remarquez ce pas pour toujours, le mieux c’est que je pense la même chose encore aujourd’hui.]
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky: „up“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Namely“. ↩