❦
Sobota 18. října 1873
Samedi 18 octobre 1873
Budík mám rozbitý, probouzím se až v půl sedmé. Spala jsem dost, ale mám strašně unavenou tvář a jsou vidět stopy včerejších slz. Na úterý mám přečíst celou Iliadu. Posadila jsem se tedy na terasu napůl v salonu, napůl venku, protože prší. Ale princezna přišla zahrát Egyptský pochod a já nemohla pokračovat, zvrátila jsem hlavu dozadu a zavřela oči. Když jsem je otevřela, všechno vypadalo jinak (nespala jsem), déšť, nebe, stromy, zkrátka všechno. Se zavřenýma očima jsem viděla Baden, viděla jsem ho (dlouho). Než jsme šli studovat, sešli jsme se všichni dole, Walitský mi vymyslel strašné jméno. Marie profil vévody. Mučili mě tím neblahým Miloradovitchem, máma a teta o něm mluvily s rozzářenýma, živýma očima. Ale princezna promluvila o Hamiltonovi.
Mon réveil est cassé, je ne m’éveille qu’à six heures et demie. J’ai assez dormi, mais j’ai une face terriblement fatiguée et on voit les traces de larmes d’hier. J’ai à lire pour mardi tout l’Iliade. Je m’assis donc sur la terrasse moitié au salon, moitié dehors car il pleut. Mais la princesse est venue jouer la Marche égyptienne et je n’ai pas pu continuer, je laissai tomber la tête en arrière et je fermai les yeux. Quand je les ai ouverts tout semblait changer, (je ne dormais pas) la pluie, le ciel, les arbres, tout enfin. Les yeux fermés je voyais Bade, je le voyais (long). Avant d’aller étudier nous étions tous rassemblés en bas, Walitsky m’inventa un nom affreux. Marie profil du duc. On me martyrisait avec ce Miloradovitch de malheur, maman et ma tante en parlaient avec des yeux brillants et animés. Mais la princesse parla de Hamilton.
„Ach princezno, vymyslela jste si to, škádlíte mě, máma mi vynadala kvůli tomu Hamiltonovi a teď mě zase škádlí! Nic jsem si nevymyslela, ale mluvila jsem, protože se vždycky červenáte, když se mluví o Hamiltonovi a když se mluví o něčem, co se ho týká, což vás vždycky zajímá.“
— Ah princesse, vous avez inventé, vous me taquinez, maman m’a grondée pour ce Hamilton et voilà qu’on me taquine encore ! Je n’ai rien inventé, mais je parlais parce que vous rougissez toujours quand on parle d’Hamilton et quand on parle de quelque chose qui le concerne qui vous intéresse toujours.
Je to pravda! A já si myslela, že nikdo nevidí, když se červenám!
C’est vrai ! et moi, qui pensais qu’on ne voyait pas lorsque je rougissais !
Žalostným hlasem jsem mámu prosila, ať poprosí Walitského, aby mě neotravoval tím svým: vévoda, vévody.
J’ai prié maman d’une voix lamentable de prier Walitsky de ne pas m’ennuyer avec son : le duc, du duc.
„Nechte ji, je malá, myslí na vévodu stejně jako na cokoli jiného.“
— Laissez-la, elle est petite, elle pense aussi bien au duc qu’à n’importe quoi d’autre.
Z toho jsem pochopila, že si myslí opak.
Par cela j’ai compris qu’elle pense le contraire.
Jsem ve strašném stavu, každou chvíli se bojím, že propuknu v pláč. Mluvila jsem rozmarně a zároveň se smíchem.
Je suis dans un horrible état à chaque instant j’ai peur d’éclater, de pleurer. Je parlais d’un ton capricieux et riant en même temps.
Na projížďce jsme zajeli daleko, aniž jsem si toho všimla, až na Avenue de la Gare.
En nous promenant nous allâmes loin, sans que je m’en aperçoive, dans l’avenue de la Gare.
„Ach, obraťte, obraťte, Auguste, jeďte do města,“ řekla jsem, když jsem si uvědomila, kde jsme.
— Ah tournez, tournez Auguste, allez en ville, dis-je lorsque je m’aperçus où nous étions.
„Sem jsme,“ říká princezna, „v létě chodívali v sobotu vidět ďábla, když se sedláci holili u toho holiče.“
— C’est ici, dit la princesse que nous allions en été voir le diable, les samedis lorsque les paysans se rasaient chez ce barbier.
„Ach ano, ale to je dávno.“
— Ah oui, mais il y a longtemps.
„Ano, šťastný čas naděje v Hamiltona, ty (Bête říká ta místo tu, to je její způsob mluvy) ho nikdy neoholíš.“
— Oui, l’heureux temps de l’espoir en Hamilton, ta (ta au lieu de tu, manière de parler de Bête) ne le raseras jamais.
„Kdo ví? Kdybych se stala holičkou.“
— Qui sait ? si je me fais barbière.
Ano, tehdy bylo léto, bylo horko, nebyl tu nikdo, a přesto jsem byla šťastná. Co si počnu s touhle sezonou, copak stojím o tuhle společnost! Copak mi záleží na všech těch lidech?! Záleželo mi na Nice kvůli němu, na promenádě kvůli němu, zkrátka na všem, na všem kvůli němu. Teď mi je úplně jedno, kam jít, kde žít. Kéž mi dobrý Bůh pomůže přimět všechny, abychom jeli do Ruska, vyřídili své záležitosti a vrátili se usadit do Paříže! To je teď mé jediné přání a má jediná modlitba.
Oui, alors c’était l’été, il faisait chaud, il n’y avait personne et pourtant j’étais heureuse. Que vais-je faire de cette saison, est-ce que je demande ce monde ! Est-ce que je tiens à tous ces gens ?! Je tenais à Nice pour lui, à la promenade pour lui, à tout, tout enfin à cause de lui. A présent, il m’est bien indifférent où aller, où vivre. Que le bon Dieu m’aide à faire aller tous en Russie, à finir nos affaires et revenir nous installer à Paris ! C’est mon unique désir et mon unique prière de maintenant.
Prošly jsme s princeznou celou promenádu. Jaký malý sedlák je ten Audiffret, cylindr a světlý kabát nosí jen v neděli. Několikrát jsme potkaly paní Vigierovou, je podle mě opravdu krásná. Myslím, že se do ní tuhle zimu zakoukám.
Nous avons marché avec la princesse le long de toute la promenade. Quel petit paysan que cet Audiffret, il met son chapeau tube et un paletot clair les dimanches seulement. Nous avons plusieurs fois rencontré Mme Vigier, elle est bien belle selon moi. Je crois que je vais prendre un tic pour elle cet hiver.
Ubohá Gioia, kde je? Její dům je prázdný a srdce to cítí, cítí tu prázdnotu pokaždé, když jedeme kolem. Nice je bez duše. Nic mě nezajímá, nemám žádný cíl a jsem jako loď bez kormidla.
Pauvre Gioia, où est-elle ? Sa maison est vide et mon cœur le sent, sent ce vide toutes les fois que nous passons. Nice est sans âme. Je n’ai aucun intérêt, aucun but et je suis comme un bateau sans gouvernail.
I kdybych psala ještě deset let, nikdy se mi nepodaří říct, co cítím. Ale ti, kdo byli v mé situaci, mě pochopí. Ne, nepochopí, protože nikdo na světě nemůže cítit jako já.
J’aurais beau écrire encore dix ans, je ne parviendrai jamais à dire ce que je sens. Mais ceux qui étaient dans ma position me comprendront. Non, ils ne comprendront pas, parce que personne au monde ne peut sentir comme moi.
Jsem podivná bytost! Jsem tak nešťastná, a přesto se směji, zpívám, křičím. S princeznou se vracíme domů a u nás najdu Khalkionoffa. Myslím, že se to prase opovažuje být do mě zamilované.
Je suis une étrange créature ! Je suis tellement malheureuse et pourtant je ris, je chante, je crie. Nous rentrons avec la princesse et je trouve Khalkionoff chez nous. Je crois que ce cochon ose être amoureux de moi.
Potom hrajeme krále, křičíme a smějeme se jako nikdy, udělali jsme takový hluk, že dědeček, kterého od jídelny dělí chodba a dva pokoje, nemohl dál číst. Paul a Khalkionoff jdou do Francouzského divadla. Jdeme nahoru ke mně, Dina tancuje, myslí si, že ji budeme obdivovat, a celá září. Ale mně není do obdivování. Odchází, ta krásná milovaná, domýšlivá ošklivka. Píšu za Bête dopis její tchyni.
Nous jouons aux rois ensuite, nous crions et rions comme jamais, nous avons fait un tel bruit que papa qui est séparé de la salle à manger par un corridor et deux chambres n’a pu continuer sa lecture. Paul et Khalkionoff vont au Français. Nous montons chez moi, Dina danse, elle croit qu’on l’admirera et elle est toute lumineuse. Mais je ne suis pas en état d’admirer. Elle s’en va, la belle aimée laideronne prétentieuse. J’écris une lettre pour Bête à sa belle-mère.
Jak jsem se změnila od 13. října, osudného dne! Utrpení je neustále přítomno na obličeji. Jeho jméno už není blahodárné teplo, ale je to oheň, je to výčitka, probuzení žárlivosti, hořkosti a smutku. Je alespoň hezčí než já?!!
Comme je suis changée depuis le 13 octobre jour fatal ! La souffrance est constamment présente sur ma figure. Son nom n’est plus une chaleur bienfaisante mais c’est du feu, c’est un reproche, un réveil de jalousie, d’amertume et de tristesse. Au moins est-elle mieux que moi ?!!
To je největší neštěstí, které může ženu potkat. A tohle neštěstí teď cítím, vím, co to je. Smutné posměšky!
C’est le plus grand malheur qui peut arriver à une femme. Eh bien ce malheur je le sens maintenant, je sais ce que c’est. Tristes moqueries !
Ó! Hamiltone, proč jsem si ho vybrala? Proč jsem měla to neštěstí tolik doufat?! Proč jsem tě milovala?!! Ó Hamiltone, jestli budu mít štěstí nebo neštěstí tě jednou potkat, řeknu ti, jak jsem trpěla. Řeknu ti, jak jsem tě milovala a o co jsi ve mně přišel!
Oh ! Hamilton pourquoi l’ai-je choisi ? Pourquoi avais-je le malheur d’espérer si fortement ?! Pourquoi t’ai-je aimé ?!! Oh Hamilton, si j’ai le bonheur ou le malheur de te rencontrer un jour je te dirai ce que j’ai souffert. Je te dirai combien je t’aimais, et ce que tu as perdu en moi !
Kéž jsi šťastný až do toho dne! Ale toto přání nepochází z mého srdce! Jak mu, běda, mohu přát štěstí? Na to nejsem dost smířená!
Puisses-tu être heureux jusqu’à ce jour ! Mais ce souhait ne vient pas de mon cœur ! Comment puis-je hélas lui souhaiter du bonheur ? Je ne suis pas assez résignée pour cela !
Naopak bych chtěla, aby byl nešťastný a litoval, že o mě přišel.
Au contraire je voudrais qu’il soit malheureux pour lui faire regretter ma perte.
Začínám vážně myslet na svůj hlas. Teprve pak ho budu mít u nohou! Ale to je špatný záměr a prosím dobrého Boha, aby mi odpustil a pomohl mi rozvinout hlas.
Je commence à penser sérieusement à ma voix. C’est alors que je pourrai le mettre à mes pieds ! Mais c’est un mauvais dessein et je prie le bon Dieu de me pardonner et de m’aider à développer ma voix.
Byl v mé duši jako svíčka lampa, ta lampa zhasla, je tma, smutno, člověk neví, kudy jít. Dřív jsem v drobných trápeních vždycky nacházela oporu, světlo, které mě vedlo a dávalo mi odvahu a sílu proti malým bídám, a teď marně hledám, dívám se, tápu, nenacházím nic než prázdnotu a tmu. To je strašné, strašné! Když člověk nemá v hloubi duše nic.
Il était dans mon âme comme une bougie lampe, cette lampe éteinte, il fait sombre, triste, on ne sait pas de quel côté marcher. Avant, dans mes petits ennuis, je trouvais toujours un point d’appui, une lumière qui me guidait et me donnait du courage et de la force contre les petites misères et à présent j’ai beau chercher, regarder, tâter, je ne trouve que le vide et l’obscurité. C’est affreux, affreux ! Lorsqu’on a rien au fond de l’âme.
Zkoušela jsem myslet na salony, šaty, koně, plesy s jiným manželem, ale všechno mi připadalo odporné a myšlenka, že bych mohla milovat, nemožná.
J’ai essayé de penser aux salons, aux robes, aux chevaux, aux bals avec un autre mari, mais tout me parut hideux et la pensée que je pourrais aimer impossible.
To poslední není správné, protože když člověk ztratí jednoho, najde časem, tím neomylným lékem, jiného, protože nakonec člověk není z kamene. Je to velmi správná úvaha, jenže ve stavu, v jakém jsem, ji nemohu pochopit.
Ce dernier n’est pas juste, car si on perd un on trouve avec le temps, ce remède infaillible, un autre car enfin on n’est pas de pierre. C’est un raisonnement très juste mais que je ne puis comprendre dans l’état où je suis.
Ach! Mé sny byly velmi zářivé a překotné, ale má zkáza je ještě oslnivější a ještě překotnější!
Ah ! mes rêves étaient bien brillants et précipités, mais ma ruine est encore plus éclatante et encore plus précipitée !
Vložený list · annotation de Marie, 1875
[Poznámka: 1875. Našla jsem několik hloupostí, ale žádného Hamiltona.]
[Annotation: 1875. J’ai trouvé plusieurs bêtises mais pas un Hamilton.]