❦
Pátek 17. října 1873
Vendredi 17 octobre 1873
Hrála jsem na piano, když přinesli noviny, beru „Galignani’s Messenger“ a hned první řádky, na které mi padne zrak:
Je jouais du piano lorsqu’on apporta les journaux, je prends le « Galignani’s Messenger » et les premières lignes qui tombent sous mes yeux :
Novinový výstřižek · Galignani’s Messenger, octobre 1873„Berlínské deníky uvádějí, že zasnoubení vévody z Hamiltonu s lady Mary Montagu, dcerou vévody z Manchesteru, bylo oslaveno u bádenského dvora 9. tohoto měsíce.“1
The Berlin journals state that the betrothal of the Duke of Hamilton to Lady Mary Montagu, daughter of the Duke of Manchester, was celebrated at the Court of Baden on the 9th inst. »
Noviny mi nespadly z rukou, naopak zůstaly k nim připoutané, přilepené, neměla jsem sílu stát, posadila jsem se a přečetla jsem si ty zdrcující řádky ještě desetkrát, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Ó! Božské milosrdenství, co jsem to četla! Můj Bože, co jsem to četla!! Proč jsem tak nešťastná! (Večer nemohu psát, vrhám se na kolena a pláču.) Máma vchází — aby mě takhle neviděla, předstírám, že se jdu podívat, jestli je hotový čaj. A to musím mít hodinu latiny! Ó! Muka, ó trýzně! Nemohu nic dělat, nevydržím v klidu!
Le journal ne tomba pas de mes mains au contraire il y resta attaché, collé, je n’avais pas la force de rester debout, je m’assis et j’ai relu ces lignes foudroyantes encore dix fois pour bien m’assurer que je ne rêve pas. Oh ! Charité divine qu’ai-je lu ! mon Dieu qu’ai-je lu !! Pourquoi suis-je si malheureuse ! (Je ne puis écrire le soir, je me jette à genoux et je pleure). Maman entre, pour qu’elle ne me voie pas ainsi je feins d’aller voir si le thé est prêt. Et je dois prendre une leçon de latin ! Oh ! tortures, oh supplices ! Je ne puis rien faire, je ne puis rester tranquille !
Nejsou na světě slova, která by vyjádřila, co cítím, ale to, co mě ovládá, dohání k šílenství, k zuřivosti a zabíjí, je žárlivost, závist! Trhá mě, zbavuje mě rozumu, naplňuje mě vztekem! Kdybych ji mohla ukázat! Ale ne, musím to skrývat, musím být klidná! A jsem o to víc nešťastná2.
Il n’y a pas de paroles au monde pour dire ce que je sens, mais ce qui me domine, me rend folle, m’enrage et me tue, c’est la jalousie, l’envie ! Elle me déchire, elle me rend enragée, folle ! Si je pouvais la faire paraître ! Mais non, il faut dissimuler, il faut être calme ! Et je n’en suis que plus miserable.
Když se otevře šampaňské, pění a uklidní se, ale když se zátka pootevře příliš, aby pěnilo, a ne dost, aby se uklidnilo. Ne, toto přirovnání není správné, nevím, nemohu. Opravdu trpím, ne jako malá holčička! Trpím, jsem zlomená!!!. Řekla jsem Dině a Bensovi, že se žení, a docela klidně a prostě jsem u toho žertovala.
Lorsqu’on débouche du champagne il mousse et il se calme, mais lorsqu’on entrouvre le bouchon trop pour mousser et pas assez pour calmer. Non cette comparaison n’est pas juste, je ne sais pas, je ne puis pas. Je souffre réellement, pas comme une petite fille ! je souffre, je suis brisée !!!. J’ai dit à Dina et à Bensa qu’il se marie et j’ai plaisanté très calmement et simplement.
Konečně vycházíme, prší (zelené šaty, moc sluší), mám strhanou tvář, a když stojím s princeznou u vagonu, máma mi na nádraží říká, že mám ubohý, celý přepadlý obličej a že velmi hubnu. Teta jí ještě důrazněji přizvukovala. Vymluvila jsem se na učení. Měla jsem odvahu říct princezně a mámě, že se žení:
Enfin nous sortons, il pleut (robe verte, très bien), j’ai une figure de pendu, et à la gare maman me dit comme je restais près du wagon avec la princesse que j’ai une malheureuse figure toute tirée et que je deviens très maigre. Ma tante la seconda plus fortement. Je m’excusai par les études. J’eus le courage de dire à la princesse et à maman qu’il se marie:
„Je možné, že je už ženatý? Jéje, jéje, jéje; co je na tom špatného?“
— Est-il possible qu’il soit déjà marié ? aïe, aïe, aïe; qu’est-ce qu’il y a là de mal ?
Šly jsme do London House, máma řekla, aby vzali účet. Není vysoký, a tak jsme radostně jedly a pily, byl tam nějaký tmavý muž, hrabě Stiletta, Španěl. Zůstával tam celou dobu kvůli nám. Nakonec dal koláč Bijou a cosi zabrblal. Na takové věci teď nemám náladu. Večeřím co nejrychleji a každou chvíli mimoděk shodím masku veselí, skloním hlavu a sevřu rty. Bête si toho všímá a říká:
Nous allâmes au London House, maman a dit de prendre la note. Elle n’est pas forte et de joie nous avons mangé et bu, il y avait là un homme noir, comte Stiletta, un Espagnol. Il restait tout le temps pour nous. Enfin il donna un gâteau à Bijou et balbutia quelque chose. Je ne suis pas en humeur pour ces affaires-là. Je dîne au plus vite, et malgré moi à chaque minute je laisse tomber le masque de la gaieté, je penche la tête et je serre les lèvres. Bête remarque et dit:
„Příliš brzy3, příliš brzy, příliš brzy.“
— Too early, trop tôt, trop tôt.
Ale ona nechápe! Myslí si, že jsem hloupé malé děvče! Co je mi po tom!
Mais elle ne comprend pas ! Elle croit que je suis une petite bête ! Qu’est-ce que ça me fait !
Časem jistě zapomenu! Říct, že můj žal je věčný, by bylo směšné — není nic směšného věčného. Ale pravda je, že teď nemohu myslet na jiného, všichni mě odpuzují! I časem, až si vzpomenu na ty zářivé naděje, plné ohně důvěřivé mladosti, která ještě nebyla zklamána a podvedena. Věřila ve štěstí a ctnost, ve spravedlnost a čest. On nemohl pochopit manželství bez lásky a lásku bez manželství. On miloval čistou a žhoucí láskou, poctivou a ctnostnou! Prase, protože je to prase, osel. Žení ho! On se nežení! To jsou machinace jeho matky. On se nežení! Žení ho! On miloval prase, zvíře, které nedokázalo vzdorovat sňatku, který mu vnutili. Zvíře! Ó, jak ho nenávidím, nechci... ne, chci ho vidět s ní!?!?! Ó! To už bude příliš!
J’oublierai sans doute avec le temps ! Dire que mon chagrin est éternel serait ridicule, il n’y a rien de ridicule d’éternel. Mais le fait est qu’à présent je ne puis pas penser à un autre, tous me dégoûtent ! Même avec le temps lorsque je me souviendrai de ses espoirs brillants, plein de feu d’une jeunesse confiante, qui n’était pas encore désappointée et trompée. Croyant au bonheur et à la vertu, à la justice et à l’honneur. Lui ne pouvait comprendre le mariage sans amour et l’amour sans mariage. Lui aimait d’un amour pur et brûlant, honnête et vertueux ! Un cochon, car il est un cochon, un âne. On le marie ! Il ne se marie pas ! Ce sont les machineries de sa mère. Il ne se marie pas ! On le marie ! Lui aimait un cochon, un animal qui n’a pas su résister au mariage qu’on lui imposait. Une bête ! Oh que je le déteste, je ne veux pas... non, je veux le voir avec elle !?!?! Oh ! ce sera trop fort !
Jsou v Badenu, v tom Badenu, který miluji, na promenádě, u kiosku, v obchodech, kde jsem ho vídala, kde... kdy... tehdy...! dědeček a pak... Berthe. Ó! ne! ne, ne, ne, to je příliš strašné! Strašné! Hrozné! A když princezna zahrála Egyptský pochod, myslela jsem, že umřu (zase se zastavuji a pláču). Ó! ano, když si vzpomenu na všechny ty zářivé touhy a naděje! na které nikdy nesáhla ruka neštěstí a zklamání, budu plakat stejně, jako pláču nyní.
Ils sont à Bade, en ce Bade que j’aime, en promenade, le kiosque, les magasins, où je le voyais, où... quand... lorsque...! papa et puis... Berthe. Oh ! non ! non, non, non c’est trop affreux ! affreux ! horrible ! Et lorsque la princesse joua la Marche égyptienne, je crus que je mourrais (je m’arrête encore pour pleurer). Oh ! oui, lorsque je me souviendrai de tous les désirs et espérances brillants ! sur lesquels n’a jamais été la main du malheur et de la déception, je pleurerai aussi comme je pleure à présent.
(Pauza).
(Pause).
Jak nevěřit na pověry? Řekla jsem, že nebudu zpívat, poruším-li slib, nikdy nebudu jeho ženou. Řekla jsem, že budu mít jen dvoje prosté vlněné šaty a jeden klobouk, poruším-li, stejný trest; řekla jsem, že budu hodná, stejný trest. A zcela proti své vůli jsem zpívala, měla jsem elegantní šaty, sametové klobouky, byla jsem drzá! A opravdu nikdy nebudu jeho ženou. Bůh to nechtěl. A přesto jsem se tolik modlila, plakala, žebrala o toto štěstí! Každý večer jsem na kolenou prosila Boha, aby mě vyslyšel! Ale nejsem toho hodna, nezasloužila jsem si to. Bůh je spravedlivý, ví lépe než já! Říkám to sama proti sobě, protože jsem skoro hotova obvinit toho, kdo mě v tuto chvíli vidí a kdo mě potrestá. Ještě? Jsem potrestaná. Ale možná mě bude chtít vyzkoušet? Jako Jóba.
Comment ne pas croire aux bêtises ? J’ai dit que je ne chanterai pas, si je manque à la promesse je ne serai jamais sa femme. J’ai dit que je n’aurai que deux robes de drap toutes simples et un chapeau, si je manque, même peine, j’ai dit que je serai bonne, même peine. Et bien malgré moi, j’ai chanté, j’eus des robes élégantes, des chapeaux de velours, j’ai été impertinente ! Et en effet je ne serai jamais sa femme. Dieu ne le voulait pas. Et pourtant j’ai tant prié, pleuré, mendié ce bonheur ! Tous les soirs à genoux je priais Dieu de m’exaucer ! Mais je n’en suis pas digne, je n’ai pas mérité. Dieu est juste, Il sait mieux que moi ! Je le dis contre moi, car je me sens prête presque d’accuser celui qui me voit en ce moment et qui me punira. Encore ? Je suis punie. Mais il voudra peut être m’éprouver ? Comme Job.
[Poznámka: 1880. Tohle všechno kvůli pánovi, kterého jsem asi desetkrát viděla na ulici, kterého neznám a který neví, že existuji.
[Annotation: 1880. Tout ça pour un monsieur que j’ai vu une dizaine de fois dans la rue, que je ne connais pas et qui ne sait pas que j’existe.
Pamatuji si všechno, padám na postel, koušu polštáře, pláču, směji se, psi mě obklopují a vyjí. Jaké štěstí, že jsem sama, všichni jsou v casinu nebo v divadle.
Je me souviens de tout, je tombe sur le lit, je mords les coussins, je pleure, je ris, mes chiens m’entourent en hurlant. Quel bonheur que je suis seule, tous ou au casino ou au théâtre.
Už mi to nic nedělá.]
Ça ne me fait plus rien.]
Zhubnula jsem od pondělí 13. října, dne mého neštěstí! Každý rok v ten den dám chudým všechno, co budu moci, nejméně sto franků.
J’ai maigri depuis lundi 13 octobre jour de mon malheur ! Tous les ans je donnerai tout ce que je pourrai aux pauvres ce jour-là, le minimum cent francs.
napříč stránkou
Na tenhle slib jsem zapomněla a dodnes jsem nic nedala.
en travers J’ai oublié cette promesse et n’ai rien donné à ce jour.
Jsem svobodná, nic mě nedrží v cizině a budu vážně uvažovat o tom, že pojedu do Ruska a ukončím ten proces, ten proces, který mi brání žít. Bude-li Bůh tak dobrý a dopřeje-li té záležitosti šťastný konec, usadíme se někde, jak se patří, a budeme moci chodit do společnosti a znovu zaujmout své postavení. Takhle už žít nemohu, takhle už žít nemohu, takhle už žít nechci. Musíme jet do Ruska a s Boží pomocí vyřídit své záležitosti. Ve společnosti se člověku nevede nijak dobře (ne v Nice! Jaká bída!!!) s pomlouvačným procesem na krku. Pokusím se trochu vzpamatovat. Ale stejně je to neštěstí. A Bůh vidí, jak trpím!
Je suis libre, rien ne me retient à l’étranger et je vais sérieusement songer à aller en Russie et finir ce procès, ce procès qui m’empêche de vivre. Si Dieu voudra être tellement bon qu’il permettra l’heureuse fin de cette affaire, nous nous installerons quelque part comme il faut et nous pourrons aller en société et reprendre notre position. Je ne puis plus vivre ainsi, je ne puis plus vivre ainsi, je ne veux plus vivre ainsi. Nous devons aller en Russie et avec l’aide de Dieu finir nos affaires. On n’est pas trop bien en société (pas de Nice ! quelle misère !!!) avec un procès calomniateur sur le dos. Je vais tâcher de me remettre un peu. Tout de même c’est malheureux. Et Dieu voit combien je souffre !
Od dneška měním svou modlitbu, všechno, co se týká jeho, skončí, nebudu o něm už mluvit s Bohem, nebudu se už modlit, abych byla...
Depuis aujourd’hui je change ma prière, tout ce qui le concerne sera fini, je ne parlerai plus de lui à Dieu, je ne prierai plus pour être...
Rozloučit se s tou modlitbou mi připadá nemožné, smrtelné. Pláču jako hloupá, no tak, no tak, holčičko, buďme rozumné. Je to konec, no dobrá, je to konec — neměla jsi doufat. Ach! Teď vidím, že člověk nedělá, co chce!
Me séparer de cette prière me semble impossible, mortel. Je pleure comme une bête, allons, allons, ma fille soyons raisonnable. C’est fini, et bien c’est fini tu avais tort d’espérer. Ah ! je vois maintenant qu’on ne fait pas ce qu’on veut !
A kdybych tohle léto byla v Badenu, možná, kdo ví? Ale je to konec, konec.
Et si j’étais à Bade cet été, peut-être, qui sait ? Mais c’est fini, fini.
Připravme se na muka, až budeme měnit modlitbu. Ó, to je nejkrutější pocit na světě! To je konec všeho.
Préparons-nous au supplice de changer de prière. Oh c’est le plus cruel sentiment du monde ! C’est la fin de tout.
Amen.+
Amen.+
Pomodlila jsem se.
J’ai fait ma prière.
Bývala jsem zvyklá mu žehnat do všech stran, nevědouc, kde je. A dnes večer jsem to neudělala, je to konec. A srdce se mi sevřelo.
J’avais l’habitude de le bénir de tous les côtés ne sachant pas où il est. Eh bien je ne l’ai pas fait ce soir, c’est fini. Et mon cœur s’est serré.
Vynechala jsem modlitbu za něj a vlastně za všechno. A cítila jsem, jako by mi trhali srdce. Jako bych měla odnést rakev milovaného mrtvého. Dokud tam ta rakev ještě byla, je člověk nešťastný, ale ne tolik, jako když cítí všude kolem prázdno.
J’ai omis la prière pour lui et pour tout enfin. Et j’ai senti comme si on m’arrachait le cœur. Comme si je croyais emporter le cercueil d’un mort bien-aimé. Tant qu’il était encore là ce cercueil on est malheureux mais pas autant que lorsqu’on sent le vide partout.
Uvědomuji si, že on byl duší mé modlitby, která je nyní chladná, klidná a rozumná, zatímco dříve byla živá, vášnivá a žhoucí!
Je m’aperçois que lui était l’âme de ma prière qui est à présent froide, calme et raisonnable tandis qu’avant elle était vive, passionnée et brûlante !
Je pro mě mrtvý a rakev odnesli!
Il est mort pour moi et on a emporté le cercueil !
Byla to mokrá bolest, tohle je suchá bolest. Buď vůle Tvá.
C’était une douleur mouillée, c’est une douleur sèche. Que Ta volonté soit faite.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále anglicky. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „miserable“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Too early“ (Marie to pak opakuje francouzsky). ↩