Čtvrtek 16. října 1873

Strašně prší. Půjdu číst Homérovu „Iliadu“. Ve dvě hodiny jsem volná, píšu Howardovým spoustu nesmyslů. Mokré počasí je velmi dobré na pleť. Jsem bílá, růžová, svěží. Jsem hezká. Nechci být ještě hezčí, protože když člověk chce příliš, nemá nic. Chci dokázat, že člověk může být spokojený s tím, co má.
Oblékám se (zelené šaty, moc sluší). Vzala jsem si svou pláštěnku. Klobouk mi skvěle sluší. Vezu mámu, tetu a Walitského na nádraží, kde se na mě nějaký pán díval se skromným obdivem. Jdu pro dědečka, princeznu a Dinu, déšť ustal, ale ve chvíli, kdy jsme vyjeli z bran Trézène, se znovu zuřivě, vztekle rozpršelo. Dědeček začal zuřit, byl mokrý, ale věc jsme spravili tím, že jsme zavřeli všechna okna.
+ Už neřeknu ani jedno nepříjemné slovo. Tentokrát jsem přísahala Bohu a porušit tu přísahu by bylo svatokrádeží. Přísahám, že udělám věc téměř nemožnou, protože prosím o zázrak, který možná nedostanu, protože se odvažuji prosit a dát za něj svůj ubohý slib. Máma mě cestou na nádraží strašně vyprovokovala, když jsem začala velmi klidně mluvit o tvarech klobouků, řekla tetě a Walitskému — a přitom dělala, jako bych křičela:
„Počkejte... počkejte, ať mluví“
to všechno vyděšeným tónem, který mě rozzuřil a málem mě rozplakal, ale nic jsem neřekla. A jestli někdy řeknu hrubé slovo, ať jsem prokletá. Zároveň se modlím k Pánu, aby mi ráčil dát rozum a moudrost a vytrvalost a trpělivost, abych svůj slib dodržela.
Amen. +
Dopisy odesílám u krásné tabatěrky. Prší zuřivě. Jdeme s princeznou do London House, dědečka a Dinu jsme nechaly doma. Když jsme přišly, překvapilo mě, že tam jsou muži. Nevím kdo a co, možná Angličané. Přecházíme do druhého sálu. Pokaždé, když jsem v London House, jsem veselá a smějeme se s princeznou jako blažené. Zpráva o jeho svatbě se vypařila. Už tomu nevěřím. Takové neštěstí se mi zdá nemožné. Princezna zase začíná se svými žerty a všechno jde dál jako dřív. Mluvily jsme anglicky, protože vešla ruská dáma s ruským pánem a chtěly jsme zaslechnout nějaké zábavné historky. Ale mluvili dost potichu, ti lumpové — jsou to dva obyčejní lidé.
Ale myslím, že řekli něco zakázaného, protože když jsme odcházely a princezna nahlas promluvila rusky, vykulili velké hloupé oči.
Při večeři jsem kázala. Potom jsem zazpívala celou „Dceru paní Angot“. Jsem šťastná, že mohu věřit, že to není pravda, protože tu strašnou zprávu už nikdo nezopakoval, a nevědomost je mi milejší než děsivá pravda. Konejším se nadějí, že to snad není pravda, a jsem uklidněná. Jsme s princeznou přítelkyně, odděluje nás jen věkový rozdíl. Mluvíme otevřeně o všem, co bych se jiným neodvážila říct, protože jsem ještě nezletilá. Říkaly jsme, že otec přijde zruinovaný dožít k matce:
„A budete mu každý den líbat ruku,“ říká Bête.
„Ó paní, nikomu ruku nelíbám, jsem příliš hrdá.“
„Budete líbat ruku jen Hamiltonovi.“
Má pravdu, když miluji, stane se ten, koho miluji, božstvem, svou láskou ho povznáším až ke vznešenosti a ve své velikosti, ve své hrdosti a vznešenosti se před ním klaním! Dobře jsem si dala pozor, abych to neřekla, to se rozumí!
Do sešitu Letters č. 1 jsem sepsala popis závodu mezi paními Prodgersovou a Vigierovou, rozkošně komický pro toho, kdo ty osoby zná. Je to skvělý den. S princeznou jsem vedla anglicky komickou debatu „o dobrých mravech“, Dina se na mě závistivě dívala. Princezna mě ujišťuje, že kdybych nekřičela, já nebudu křičet, a změnila své chování, byla bych dokonalost sama. Zkusím to a postarám se, aby každý, až po posledního psa, říkal, že jsem okouzlující.
Čím jsem hezčí, tím víc chci, aby mě miloval. Walitský mi včera řekl, že koupili koberec se vzorem: „kozlík, Hamilton střílí a prase vzadu“.
na okraji
Tomu jsem ovšem nevěřila.
Řekla jsem u večeře:
„Jaké zklamání, Walitský mi slíbil koberec ‚takový‘ a vidím jen růže.“
Nato Dina docela zdařile zaimprovizovala:
Jaká proměna!
Vévoda z Hamiltonu Se změnil v růži.
Pravda je, že bych ho raději změnila v růži, než abych ho viděla jako manžela ošklivé Angličanky. Oč jsou angličtí muži pohlední, o to jsou Angličanky ošklivé. Nejlepší muži jsou Angličané.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „nonsenses“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „wet weather“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „waterproof“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „is evaporated“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „everything goes on as before“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „common people“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „freely“. ↩
Pozn. překl.: Název sešitu, anglicky Letters – „Dopisy“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „on good manners“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „won’t scream“ (Marie totéž říká francouzsky a hned anglicky). ↩