Středa 15. října 1873

Od nešťastného okamžiku, kdy mi ta drzá ženská řekla tu hrůzu, jsem pořád udýchaná. Jako bych hodinu běžela, úplně stejný pocit, a dokonce mě bolí a bije srdce. Prší v přívalech až do osmi, devíti hodin, potom je krásně, nikdo by netušil, že tu byl tak prudký liják. Přichází Elderová, nevidím ji ráda, ten zlověstný sýček.
Vyzbrojila jsem se atlasem a chtěla jsem se zeptat, odkud ví, že vévoda z Hamiltonu se chystá oženit s lady Manchesterovou. Ale nedokázala jsem vypravit ze sebe jediné slovo. Prsty mi zchladly a ztuhly, srdce bušilo a byla jsem desetitisíckrát udýchanější. Chtěla jsem říct jméno řeky, ale hlas se mi stále chvěl. Konečně jsem se s nejvyšším vypětím zeptala: „Kde jste četla, že se vévoda z Hamiltonu bude ženit? Minule jsme měli tak dlouhý diktát, že jsem se vás nestihla zeptat.“ Poslední slova byla zamumlána.
„V ‚Morning Postu‘, to jsou noviny, kde se píše o všech večírcích, o svatbách z vyšší společnosti, o plesech a o všem takovém.“
Předplatím si tyto noviny, abych si přečetla popis jeho svatby. Jsem tak rozrušená, že když jsem psala diktát, ruka se mi třásla, je to vidět na posledních dvou diktátech.
Stravuje mě nevím co. Kašlu, funím, jsem ochraptělá. Chraptím. Zuřivě jsem hrála na klavír, ale uprostřed fugy prsty ochabnou, opustí klávesy a já se opřu o opěradlo, vyčerpaná. Začnu znovu, zase to samé, a aspoň pět minut jsem začínala a přestávala. Jsem zdrcená, v krku se mi dělá něco, co mi nedá dýchat. Desetkrát skáču od klavíru na balkon. Ó! V jakém jsem stavu! Můj Bože, v jakém stavu!! Jdu se obléknout, (zelené šaty, moc sluší, proč?). Naštěstí je chladno, hosté přijíždějí, jméno toho kulhavého muže Oimara, který byl pořád s Addym, je Willy. Šel pěšky a my kočárem, a to zvíře se zastavilo a dívalo se na mě, dokud jsme mu nezmizeli z očí. Prase! Jsou tu Angličané a Američané. [Náčrtek]
Ale Nice už není Nice. Gioia už není a Wittgenstein taky ne.
Ten Wittgenstein se svou vilou mi byl úplně lhostejný; neviděla jsem ho ani jednou za měsíc, jeho krasavici taky ne. Ale je mi smutno, že odjíždějí. Na všechno si zvyknu, jsem malé zvířátko. Ale to všechno se váže k vévodovi, a proto se mi při pohledu na ty dva prázdné domy doslova trhá srdce. Všechno, co mě poutalo k Nice, byl on! Nenávidím Nice, sotva to snáším!
Už nemám žádný cíl. Vycházím, jen abych vyšla. Nudím se, ach nudím se, nudím se!
Má snivá duše
Myslí jen na něj, Jsem nešťastná Naděje prchla.
Nemohu se uklidnit a ani nechci!
Na promenádě byl celý bataklán: paní Vigierová, slečna de Comarová, Richaud, Kondratieffův bratranec a ještě několik dalších. Jiný bataklán, Audiffret, Saëtone, Rodionoffovi a ještě pět nebo šest dalších.
Jak jsem byla šťastná minulou zimu! Každý den jsem vycházela, viděla jsem Gioiu, někdy jsem viděla i vévodu. Všechno šlo dobře, všechno bylo klidné. Jsem ale hloupá, že jsem si myslela, že to tak může trvat věčně! Myslela jsem si (ubohé neviňátko!), že přijde den, kdy kvůli mně Gioiu zahodí, a čekala jsem (ubohá bláznice!) trpělivě na ten den. Představovala jsem si, že se to musí stát, a byla jsem si jistá sebou i jím a myslela jsem, že tahle přestávka brzy skončí, že všechno, co se děje, je jen antrakt a že brzy, brzy... já...
Dívala jsem se, jak Gioia prochází kolem, a mimoděk, aniž bych chtěla, aniž bych si to uvědomovala, jsem si říkala, že i ona skončí, a to všechno pro mě!
Dřív jsem si myslela, že doufám, ale teď s hrůzou vidím, že jsem nedoufala, nýbrž byla jistá tím, co chci, a jen jsem čekala, až přijde ten okamžik. Co se děje, je trestem právě za tuhle jistotu. Můj Bože, neopouštěj mě! Podpoř mou víru! Ó Kriste! Uchraň mě neštěstí!
Můj Bože, můj Bože, vrať mi vévodu z Hamiltonu!
Odpusť mé hříchy, buď milosrdný, netrestej mě! Byla bych tak šťastná! Ale je to pryč! Pryč! Tvář se mi stává divokou, když pomyslím, že je to pryč. Ó! Můj Bože, jen Ty můžeš! Učiň!...

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „is going to marry lady Manchester“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „utter a single word“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Where have you read that the Duke of Hamilton is going to be married, we had such a long dictation last time that I had not time to ask you.“ ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „muttered“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „hoarse“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „exhausted“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „heart-broken“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „wild“. ↩