Středa 1. října 1873

Přichází profesor mat. [sic], nechtěla jsem jít, ale musela. Poprosila jsem ho, aby mě nenutil přemýšlet, předstírajíc migrénu (nikdy jí netrpím).
Naštěstí Brunet nepřichází. Jsem volná. Napsala jsem Worthovi kvůli šatům pro mámu. Vycházím (zelené šaty, špatně). Ve čtyři hodiny němčina. V pět hodin opět vyjít. Moje teta je s námi. Bereme s sebou paní Anitchkoffovou a Olgu. Bête je v Grand Hôtelu kvůli svým šatům... Mluvili jsme s panem Howardem. Přinesl můj rybářský prut. Zastavila jsem vůz, abych s ním promluvila.
Hráli jsme krále s Paulem, Dinou a Bête. Ve hře mám smůlu. Budu mít štěstí v lásce?
Středa 1. října 1873
Člověk opravdu neví, co si má vzít; nemám žádnou žaketu a můj plátěný šat je kolem šesté hodiny příliš málo. Příhoda s Palajkou pokračuje (Walitsky jí dal dvě facky), předevčírem utekla a vrátila se jen s vojákem, aby si vzala šaty. Zjistilo se, že u mámy chybí mnoho věcí – dvě stě franků a tři stofrankové zlatky u mé tety, tři stofrankové zlatky u mě, benátská mozaiková souprava a náušnice s tyrkysem. Dříve se ji neodvážili obviňovat, když tolik věcí mizelo, ale teď je to jasné. Josefína je hodná žena, klidná, přesná a poslušná.
Máma a má teta jsou u oslů a my – já, dědeček, Dina a Bête. Malé oslařství patří Gioie, protože ji několikrát vidím, jak odtamtud vychází, z čistého vchodu, ten špinavý je nalevo. Měla na sobě modré pruhované plátěné šaty a slaměný nebo muselínový klobouk s modrou vzadu. Vyšla z oslařství, dlouho pozorovala, jak se náš kočár vzdaluje, a pak se vrátila zpátky. Má vznešený a zlomyslný výraz, ale majestátní zlomyslnost, která jí dodává vzhled královny. Není to zlomyslnost, je to něco, co nedokážu vysvětlit.
Tolik bych si přála vejít k ní, když jsem taková hloupá, mohla jsem to klidně udělat, když nebyla doma, kdybych dala vrátnímu jeden nebo dva louisdory. Mohla bych tam vstoupit a vydávat se za komornou na dva týdny. Časem to udělám.
Už si představuji tu dobu, kdy budu komornou, ale aniž by to bylo poznat. Napudrovala bych si vlasy, abych je udělala popelavé. Nechtěla bych se převlékat kvůli ní, ale kvůli těm, kdo k ní přicházejí. Tahle myšlenka mě pronásleduje, tolik to chci. Ale máma s tím nikdy nebude souhlasit, nikdy, nikdy, nikdy.
Ale až budu velká, udělám to rozhodně, rozhodně.
Prošly jsme se od konce promenády až k London House, kde jsem jedla ovoce a domů jsem si přinesla galantinu ze selete, chřest a okurku.
Paní Anitchkoffová poslala výborné naložené okurky. Večeřela jsem jako už dávno ne. Vývar s malými listovými koláčky, sele, naložené okurky. A rozkošná kuřátka s naloženými okurkami, hrozny.
Hrajeme krále, ani jednou jsem nebyla králem. Dnes večer jsem zasněná.
Myslím, že Boreel je ženatý, jeho matka je v Nice a je stále s mladou blondýnkou, hezkou, elegantní, ale trochu starší pro Boreela.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „fishing-rod."