Úterý 30. září 1873

# Mardi 30 septembre 1873

Jdu k mamince a říkám jí, co jsem včera cítila, jemně. Nebyla scéna, naopak mi dali za pravdu. Plakala jsem tiše s hlavou skloněnou dopředu, takže podlaha zmokla, a kdybychom byli v mytologii, měl by se vytvořit pramen. Maminka mi řekla, že nemůžeme chodit mnoho do společnosti kvůli mým milým tetám a matce Tolstové. Že nesmíme znát paní Skariatinovou, která je hodně v Nice.

Je vais chez maman et lui dis ce que j'ai senti hier, doucement. Il n'y eut pas de scène, au contraire on m'a donné raison. J'ai pleuré doucement la tête penchée en avant de sorte que le plancher devint mouillé et si nous étions dans la mythologie une source devrait se former. Maman m'a dit que nous ne pouvons pas aller beaucoup dans le monde à cause de mes chères tantes et de la mère Tolstoy. Que nous ne devons pas connaître Mme Skariatine qui est beaucoup à Nice.

[Na okraji: Máme novou komornou. Palajka je u Rentruy.]

[Dans la marge: Nous avons une nouvelle femme de chambre. Palajka est chez Rentrua.]

Konzul nás měl představit prefektuře, ale jsou v rozepři. Maminka není dost živá a podnikavá, nechává lidi mluvit, pomlouvají, ona neříká nic. A pak jsme měli neštěstí být příliš hodní, přijímat kohokoli. A když je tam jedna sebranka, udělá jich sto a nenechá místo dobrým. Pokaždé, když jsem říkala, že bychom se s tím či oním neměli stýkat, odpovídali mi: Proč, je to poctivý člověk nebo je to dobrá žena. Ano, ano, odpovídala jsem zase já, nestojí za nic. Naše neštěstí je, že všichni hledají srdce a kvality tam, kde by se mělo hledat pouze postavení a jméno. Proto naše rodina, která je urozená a stará, nikdy nebude hrát roli, jako nějaký povýšenec. Uvažovaly jsme v tomto tónu, plakala jsem. Jsem v zoufalství, jsem nešťastná, pláču, zemřu. Maminka se mi líbila, navrhuje mi, abych se vrátila k otci. Hloupost!

Le consul devait nous présenter à la préfecture mais ils sont mal. Maman n'est pas assez vive et entreprenante, elle laisse parler, on calomnie, elle ne dit rien. Et puis nous avions le malheur d'être trop bons, de recevoir n'importe qui. Et lorsqu'il y a une canaille elle en fait cent et ne laisse plus de place aux bons. Toutes les fois que je disais de ne pas voir celui-là ou un autre, on me répondait: Pourquoi, c'est un honnête homme, ou c'est une bonne femme. Oui, oui, répondais-je à mon tour, ils ne valent pas poches. Notre malheur est que tous cherchent des cœurs et des qualités, où l'on ne doit chercher que position et nom. C'est pour cela que notre famille, qui est noble et ancienne, ne jouera jamais un rôle, comme un parvenu. Nous raisonnions sur ce ton, je pleurais. Je suis au désespoir, je suis malheureuse, je pleure, je mourrai. Maman me plaisait, elle me propose de retourner chez mon père. Bêtise !

U nás se bude vždycky jednat hloupě. Protože nějaká sebranka řekla několik lží, měli bychom se cítit vinni? Protože nesmíme znát paní Skariatinovou kvůli jejímu přátelství s mými tetami, nesmíme znát nikoho?

On sera toujours bête chez nous. Parce qu'une canaille a dit quelques mensonges on doit se croire coupable ? Parce que l'on ne doit pas connaître Mme Skariatine à cause de son amitié avec mes tantes, on ne doit connaître personne ?

Tisíc hromů!¹ To se uvidí! Vezmu se do toho.

Mille tonnerres ! On verra bien cela ! Je m'y mettrai.

Nebyla jsem tak statečná dnes ráno, naopak jsem ležela opřená na pohovce s očima plnýma slz upřenýma na cáry tapet, které visí ze stěn, roztrhané Pitou. Když Walitsky vstoupí a ptá se, co to má znamenat, maminka mu odpovídá. Nuže, říká, tento zimu přivedu Hamiltona. Quale una razza del sole che dopo una tempesta, si mostra ridente e amabile, e scherza sugli fogli amora tremanti e umidi.² Tak jeho jméno proniká do mé duše, zahřívá ji a vrací jí světlo. Má ústa, která před chvílí grimacovala, mění se v úsměv a mé oči plné slz a zahalené se oživují a září. A mé srdce, které se zdálo usnout, oznamuje se zdvojenými údery. Jeho jméno je jako slunce, které oživuje a rozveseluje svou pouhoupřítomností.

Je n'étais pas aussi courageuse ce matin, je me tenais au contraire renversée sur le canapé les yeux pleins de larmes fixés sur les lambeaux des papiers qui pendent des murs, déchirés par Pitou. Lorsque Walitsky entre et demande ce que ça veut dire, maman lui répond. Eh bien dit-il, cet hiver j'amènerai Hamilton. Quale una razza del sole che dopo una tempesta, si mostra ridente e amabile, e scherza sugli fogli amora tremanti e umidi. Tel, son nom pénètre dans mon âme, la réchauffe et lui rend la lumière. Ma bouche, il y a un instant grimaçante, se change en un sourire et mes yeux pleins de larmes et voilés s'animent et brillent. Et mon cœur qui semblait endormi s'annonce par des battements redoublés. Son nom est comme le soleil qui anime et égaie par sa seule présence.

Profesor matematiky přichází, nemohla jsem jít, ale musela jsem. Prosila jsem ho, aby mě nenutil pracovat hlavou

Le prof, de math, [sic] arrive, je ne pouvais pas aller mais il fallait. Je l'ai prié de ne pas me faire travailler de la tête

Poznámky

V originále: "Mille tonnerres!" - tisíc hromů, Mariino oblíbené zvolání. ↩

V originále italsky: "Jako paprsek slunce, který po bouři ukazuje se usmívající a milý a hraje si na listech ještě třasoucích a vlhkých" - Mariina italská poetická metafora. ↩

Předchozí záznam Přehled sešitu Další záznam